Zemřel kytarista Allan Holdsworth Doporučený

Ve věku 70 let zemřel ve svém domově v Kalifornii britský kytarista Allan Holdsworth. Hudebník, který spolupracoval s mnoha významnými muzikanty světového jazzu i rocku, patřil paradoxně k možná nejvíce nenápadným a nedoceněným kytaristům své generace.

Britský kytarista Allan Holdsworth Britský kytarista Allan Holdsworth Zdroj: rhinoagency.co.uk

Allan Holdsworth patřil bezesporu ke kytaristům, které člověk pozná už dle stylu hry na nástroj. Britský hudebník si za léta svého působení vyvinul originální styl legato běhů na kytaru. Ve spojení s různými midi efekty a syntezátory tak ohromoval při koncertech jak svojí virtuozitou, tak i zvukovou stránkou.

Samostatnou kapitolou je jeho sebeurčení v oblastni hudebního spektra žánrů. Sám totiž během své kariéry přebíhal od progresivního rocku po jazz až třeba i k metalu. Ale jedno po druhém. Počátky jeho kariéry souvisí s jeho přestěhováním do Londýna, kde zaujal svým působením v kapele Nucleus, která stejně jako jiné v té době experimentovala s fúzí jazzu a rocku. Po této zkušenosti následoval další zajímavý posun v kariéře, když nastoupil do hardrockověji znějící kapely Tempest, kde působili hned dva členové skupiny Colloseum – bubeník Jon Hiseman a baskytarista Mark Clarke.

 

 

Přelomem v jeho kariéře byl ale rok 1974, kdy se stal členem Tony Williams New Lifetime, kde si zahrál mimo jiných i vedle baskytaristy Jacka Bruce. Pronikl tak do hudebních sfér, kde přímo působili jeho hudební vzory jako John McLaughlin či Eric Clapton. Allan Holdsworth se zařadil tak mezi respektované jazzrockové kytaristy, což vyústilo i v jeho zapojení do další super group – skupiny Soft Machine.

Pro svoji vytíženost odsouval zprvu i svoji sólovou kariéru, první desku Velvet Darkness vydal až v roce 1976, pravidelněji začal produkovat alba až od 80. let. Zároveň ovšem spolupracoval i řadou hudebníků jako například s houslistou Jean-Luc Pontym, baskytaristou Jeffem Berlinem, bubeníkem Billem Brufordem, což vyústilo ve vznik další super skupiny - U.K., kde se blýsknul po boku nadaného klávesisty a houslisty Eddieho Jobsona. Za jeho nejvýznamnější projekt té doby se dá bezesporu považovat deska I.O.U., kde si zahrál i s bubeníkem Garym Husbandem.

V 90. letech hojně spolupracoval s kytaristou Frankem Gambalem, přes Garyho Husbanda se zapojil i do kapely Level 42, což ho opět posunulo žánrově do nových oblastí. Po roce 2000 se opět začal více věnovat hudebním experimentům, o čemž se mohli přesvědčit i domácí fanoušci, když vystoupil například v roce 2010 v Praze s elitním improvizačním kvartetem nazvaným HoBoLeMa v sestavě Tony Levin – baskytara, Allan Holdsworth – kytara, Terry Bozzio – bicí a Pat Mastelotto – bicí. Naposledy se v Praze ukázal poté v roce 2012, kdy zde vystoupil spolu s obnovenou superskupinou U.K.

 

 

Allan Holdsworth proslul právě svými zvukovými experimenty s různými kytarovými syntezátory jako MIDI kontrolery SynthAxe či syntezátory společnosti Roland. Jeho vlastní tvorba byla z valné většiny instrumentální, a ačkoli britský hudebník nepatřil k výrazným skladatelským inovátorům, doháněl to svým experimentováním právě na poli kytarového zvuku a jeho vývoje. Tento fakt tak možná neprávem způsobil, že byl znám spíše mezi hudebními fajnšmekry.

K úmrtí se již vyjádřil i dlouholetý Holdsworthův spoluhráč – bubeník Chad Wackerman (ex-Frank Zappa), který napsal na sociální sítě, že svět přišel o velkého hudebního inovátora. Své vyjádření napsali už ale i například John McLaughlin, Steve Vai a Joe Satriani, který ho označil za svoji velkou inspiraci.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • FOTO: BLUES ALIVE, DŮM KULTURY, ŠUMPERK, 17.11.2018

    Třetí večer bluesového maratonu pokračoval ve strhující jízdě dnů předešlých. Zahájili jej slovenští Missisippi Mixtape a po nich rozpohybovala publikum strhující skupina Welch Ledbetter Connection. Takovým bonbónkem na pomyslném dortu byla skupina Tamikrest z Mali, kteří přivezli původní africkou hudbu, která se na americkém kontinentě kdysi dávno přetavila v blues. Sice v trochu modernějším, až rockovém podání, ale určitě to byl skvělý hudební zážitek. Kytarové mistrovství nám předvedl Rick Derringer, legenda amerického bluesrocku se svým nepřehlédnutelným bosonohým bubenickým obrem. Posledním vystupujícím byl pestrobarevný Fantastic Negrito, který nenechal posluchače do posledních minut vydechnout a svým strhujícím vystoupením ukončil letošní Blues Alive v Šumperku.

  • Seasick Steve zahraje konečně v Praze

    Již dvakrát svým strhujícím koncertem okouzlil návštěvníky festivalu Colours of Ostrava, letos dokonce na hlavní scéně. Příští rok v březnu se svérázný americký bluesman Seasick Steve, který často hraje na vlastnoručně vyrobené kytary, konečně představí poprvé v Praze.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 16. 11. 2018

    Druhý večer festivalu zahájila prostějovská skupina King Bee s velšským zpěvákem a kytaristou Daley B. Williamsem. Reverend Sekou, na fotkách seriózně vyhlížející kazatel, to tady řádně roztočil. Během prvních písní z něj postupně odlétl klobouk, sako, kravata i košile a zbytek koncertu již poletoval tento malý a dredatý mužík po pódiu i pod ním jen v nátělníku. Tak to byla přímo strhující ďábelská mše! Nesourodé seskupení North Mississippi Blues Project trojice bluesmanů RL Boyceho, Kennyho Browna a Roberta Kimbrougha mě už tolik nenadchlo. Závěr večera patřil očekávané hvězdě festivalu, kterou nebyl nikdo jiný než legenda moderního blues, Joe Luis Walker.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 15. 11. 2018

    Tak to je pecka! Festival Blues Alive získal nejprestižnější světové žánrové ocenění nazvané Keeping The Blues Alive Award pro rok 2019! Cenu uděluje americká nadace Blues Foundation, přední světová organizace, která se snaží ocenit, uchovat a propagovat blues. Tohle úžasné překvapení na nás čekalo hned první večer.