Zemřel Paco de Lucía, andaluský král flamenca Doporučený

Ve věku 66 let zemřel na infarkt v mexickém Cancúnu španělský kytarista a skladatel Francisco Sánchez Gómez, známý pod jménem Paco de Lucía. Jeho dílo je synonymem pro hudební styl flamenco, které od raného mládí rozvíjel a popularizoval ve světě. Sám přitom nehrál čisté flamenco, rozvíjel ho i o hudební vlivy z mnoha jiných žánrů.

Paco de Lucía Paco de Lucía Zdroj: Colores Flamencos

Svoji první kytaru dostal od svého otce v pěti letech, profesionálně ovšem začal hrát v jedenácti. Paco de Lucía pocházel z hudební rodiny, flamencu se věnovali i jeho bratři – kytarista Pepé de Lucía a zpěvák Ramón de Algeciras.

Styl flamenco, vlastně tedy hudbu španělských cikánů z Andalusie, popularizoval nejen svojí temperamentní virtuozitou, ale také tím, že do flamenca přimíchával i prvky z jiných hudebních žánrů, jako například jazz, blues, vážná hudba. V šedesátých letech minulého století tak záhy prorazil a byl vítaným hostem významných hudebních festivalů. O jeho významu svědčí i to, že si ho vážili a zvali na své koncerty i mnozí rockoví a jazzoví kytaristé.

 

 

Jeden z takových podnětů přišel na konci sedmdesátých let například i od britského jazzového experimentátora Johna McLaughlina, který tehdy chtěl vytvořit akustické kytarové trio. Kromě Paca se zapojil například i Larry Coryell či Al Di Meola. Z této spolupráce tak vznikly dnes již legendární desky Friday Night in San Francisco či Passion, Grace and Fire.

Tehdy se tak musel vlastně Paco de Lucía naučit jazzově improvizovat ve flamencu, které ovšem tyto postupy nezná, neboť využívá takzvaných melodicky formovaných falzetů, nicméně i s tímto problémem si hravě poradil. Přesto si zachoval vlastní hudební výraz, a jak navíc sám řekl: „Jednoho dne jsem si uvědomil, že ať budu hrát cokoliv, zvuk mé kytary zůstane navždy flamencový, protože jsem, kdo jsem a vím, že nemůžu ztratit svoji flamencovou identitu."

Od jazzových experimentů se ovšem neváhal kdykoli vracet zpět do své milované Andalusie, kde se věnoval svému druhému velkému koníčku – rybaření. Zároveň i nadále rozvíjel flamenco a málokdo dnes například ví, že nástroj cajon (laicky dřevěná bedýnka pro perkusisty) není původním flamenco nástrojem, ale že jej objevil sám Paco de Lucía při své cestě do Persie, odkud ho poté přivezl své kapele. Následně se jeho využívání tak ujalo, že dnes je již i charakteristickým znakem flamenca.

 

 

Z jeho vlastní tvorby je dnes určitě nejznámější deska Zyryab, kde nalezneme i stejnojmennou píseň. Procítěné melodie, které se dramaticky mění a nechybí jim tak ani cit ani španělská dravost, odrážejí duši a povahu andaluských umělců. Nejen s nimi cestoval po světě a zavítal při té příležitosti i mnohokrát do České republiky. Naposledy tomu bylo v loňském roce, kdy vystoupil v Olomouci. Z jeho věrných spoluhráčů lze jmenovat například zpěváka Duquendeho, který sólově vystoupil v Praze v roce 2012.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

Ačkoli byl inovátorem, mnozí tradiční flamenkoví hráči na něj hleděli s despektem a neuznávali jeho odchod od tradiční formy. Doba se ovšem mění a dnes je jeho jméno synonymem pro flamenco a inspirací pro mnohé kytaristy. I díky němu se v roce 2010 flamenco dostalo na seznam světového dědictví UNESCO. Jeho památku navíc bude vždy připomínat nejen jeho hudba, natočil více jak třicet desek včetně živých koncertů, ale například také vlastní socha v jeho rodném městě Algeciras nedaleko od Cádizu.

 

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Egberto Gismonti v Praze ukázal mistrnou hru na kytaru i klavír

    Na festival Struny podzimu zavítal sedmdesátiletý brazilský hudebník Egberto Gismonti. Během jednoho večera v krásných prostorách Anežského kláštera ukázal posluchačům ve dvou koncertech svůj mistrovský um jak ve hře na kytaru, tak i na klavír.

  • Historicky první koncert Buddyho Guye se blíží

    Ve čtvrtek 8. listopadu se splní sen všech českých bluesových fanoušků. V Praze vůbec poprvé zahraje kytarista a zpěvák Buddy Guy, jednoznačný úřadující bluesový král, poslední aktivní pamětník rozkvětu chicagského blues na přelomu 50. a 60. let, velký vzor kytarových es Jimiho Hendrixe, Erica Claptona, Jeffa Becka či Jimmyho Page.

  • Paul Brady a Andy Irvine se vrátili o 40 let

    Když se řekne: "Teď vám zahrajeme skladby z desky, kterou jsme nahrávali před čtyřiceti lety...", ihned si posluchač uvědomí, jaká doba mezitím uplynula. Paul Brady a Andy Irvine desku nahráli přesně před 42 lety a nejen ji přijeli živě představit na pražský koncert v rámci festivalu Struny podzimu. Část hudební historie ostrovního Irska tak přemístili alespoň na jeden večer k nám.

  • Foto: Paul Brady a Andy Irvine, Divadlo Archa, 17. 10. 2018

    Jedinečná příležitost se naskytla fanouškům irské folkové hudby v Divadle Archa, kde vystoupili průkopníci tohoto žánru Paul Brady a Andy Irvine a během dvě a půl hodiny trvajícího koncertu zazpívali a zahráli irské tradicionály ve vlastní úpravě i autorské skladby. Z koncertu, který se konal pod záštitou festivalu Struny podzimu a mnoho měst toto uskupení během tohoto miniturné nenavštívilo, vám přinášíme fotoreport.

Další podobné články