CD: Joe Bonamassa originálně inovuje na desce Dust Bowl bluesovou tradici

Kytarista a zpěvák nejmladší bluesové generace, Joe Bonamassa, rozhodně v posledních letech nezahálí. Kromě nespočtu odehraných živých vystoupení vydal necelý rok po předchozím albu nový počin - Dust Bowl. Skladby z desky zazní i na pražském únorovém koncertu v Tesla Areně.

Přebal CD Dust Bowl Přebal CD Dust Bowl přebal CD

Joe Bonamassa je americkým muzikantem, který kromě sólové dráhy působí ve skupině Black Country Communion. Deska Dust Bowl je již dvanáctou studiovou nahrávkou Joea, vyšla v březnu 2011. Ihned ji následovala další, a to ve spolupráci se zpěvačkou Beth Hart.

Čtěte také: Joe Bonamassa zahraje v únoru v Praze

Kytarový virtuos a nástupce starších legendárních bluesových muzikantů zařadil na desku Dust Bowl dvanáct skladeb, z nichž se na většině autorsky podílel. Jeho rozpoznatelný kytarový um je často zařazován do blues-rockové přihrádky, stát však zatvrzele za tímto názorem by škodilo Bonamassově stylové rozmanitosti. Ačkoli je na desce dvanáct písní, bluesový dvanáctkový styl kytarista překračuje a inovuje.

Z každé skladby vyzařuje nové pojetí blues, které je posunuto za svou hranici, přestože rozpoznatelně vychází ze starších tradic. Přechody z čistě rockových ke svižnějším rockabilly riffům jsou pro Joea typické, avšak neexperimentuje pouze s těmito styly.

Slow train je úvodní píseň alba. Úderný zvuk bicích napodobující rozjíždějící se vlak otevírá Joeovu autorskou skladbu. Nasazení, do kterého ihned zazní Joeův lehce chraplavý hlas, se nese po celou dobu. Skladba stejnojmenná s celým albem - Dust Bowl - trochu zpomaluje tempo započaté v první. Zde si muzikant vyhrál s hlasitostí svého zpěvu, ve slokách si poklidně prozpěvuje a vypravuje text, v refrénu se více odváže.

Od Mississippi vzdušnou čarou do Nashvillu

Poté přehodíme výhybku. Už svým názvem Tennessee Plates píseň napovídá, kam bude skladba směřovat. Countryová kytara v rytmu rock´n´rollu, Bonamassův jemnější hlas a přizvaný host, muzikant Joan Hiatt, rozhodně směřují v této písní do countryové Mekky – do města Nashville. The Meaning of the Blues je však pevně zakotven zase zpátky v mississippských vodách, leč upravených.

Experiment s žánry pokračuje jednou z nejvýraznějších skladeb – Black Lung Heartache. Bluesové opakování slov i bluesový slide vystřídá našlápnutá rocková kytara. Práce s jinými muzikanty Joea evidentně baví, a proto se na skladbě Heartbreaker objeví další host, zpěvák skupiny Black Country Communion Glenn Hughes.



Pomalá a smutná The last Matador of Bayonne zní na houpavém základu, poprvé jsou zde výrazněji slyšet dechy. Skladba The Whale that Swallowed Jonah je ukázkou, kde si Bonamassa po kytarové stránce nejvíce vyhrál. Ve srovnání se skoro akustickou verzí Hugh Laurieho navozuje ráz úplně jiné skladby. Zde Joe ukázal vlivy, ze kterých čerpá. Je slyšet kytara Rory Gallaghera stejně jako Stevie Ray Vaughana.

Rowena byla podle britských pověstí nádhernou ženou a hrdinkou. O pravděpodobně bájné postavě si Joe zazpíval ve Sweet Rowena, skladba je lehce rock´n´rollově podbarvená.

Dust Bowl projede dlouhou cestu přes různé kraje. Všechny žánrové fúze však má Joe do detailů promyšlené. Kytara našla nového mága k opěvování a blues má zastoupení v mladší generaci. Ačkoli jsem byla skeptická k desce, která vyšla pouhý rok po Black Rock, Dust Bowl je vyzrálejší a barevnější než její předchůdkyně složená převážně z (leč zajímavých ale) předělávek.

Joe Bonamassa – Dust Bowl

Slow Train, Dust Bowl, Tennessee Plates, The Meaning of the Blues, Black Lung Heartache, You Better Watch Yourself, The Last Matador of Bayonne, Heartbreaker, No Love on the Street, The Whale that Swallowed Jonah, Sweet Rowena, Prisoner 

63:00

Provogue
Březen 2011
Hodnocení: 85 %

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Ethan Iverson, Joe Sanders, Jorge Rossy, Jazz Dock, Praha, 18. 9. 2019

    V klubu Jazz Dock se ve středu sešlo trio špičkových hudebníků - vše o koncertě si přečtěte v REPORTU Martina Faixe, zde pro vás máme fotografie, doplňující atmosféru koncertu.

  • Jazz Dock přivítal nový projekt klavíristy Ethana Iversona

    Jméno klavíristy Ethana Iversona je spojeno bezesporu se skupinou The Bad Plus, kterou v roce 2000 zakládal se svými přáteli. Po létech jejího působení v roce 2017 ovšem oznámil, že kapelu opouští. Ethan Iverson navštívil tak klub Jazz Dock ve středu 18. září 2019 poprvé se svým novým projektem.

  • V říjnu se v Praze uskuteční hudebně výtvarný festival pro děti Struny Teens

    Hudebně výtvarný festival Struny TEENS je tu v říjnu opět pro všechny, kteří chtějí proniknout do světa profesionálních mladých hudebníků i výtvarníků. 19. října na ně v Fa Fabrice čekají workshopy, debaty a unikátní koncert. Na workshopu s Jarem Cossigou se dozvědí mnoho užitečných rad a tipů, jak správně nahrávat, stříhat a mixovat muziku. Výrazná ilustrátorka a umělkyně Eliška Podzimková, kterou si ke spolupráci vybral Jamie Oliver nebo Tomáš Klus, zas předá své bohaté zkušenosti na výtvarném workshopu.

  • Italská dvojice Ilaria Graziano a Francesco Forni vystoupí v Café v lese

    Americana, folk, blues, rock, tango, vášnivé neapolské písně a ještě lépe, všechno pěkně dohromady. Jak to umí snad jen Ilaria Graziano & Francesco Forni. To vše budou moci poznat fanoušci, kteří tento týden navštíví pražský klub Café v lese.

Další podobné články