CD: Joe Bonamassa originálně inovuje na desce Dust Bowl bluesovou tradici

Kytarista a zpěvák nejmladší bluesové generace, Joe Bonamassa, rozhodně v posledních letech nezahálí. Kromě nespočtu odehraných živých vystoupení vydal necelý rok po předchozím albu nový počin - Dust Bowl. Skladby z desky zazní i na pražském únorovém koncertu v Tesla Areně.

Přebal CD Dust Bowl Přebal CD Dust Bowl přebal CD

Joe Bonamassa je americkým muzikantem, který kromě sólové dráhy působí ve skupině Black Country Communion. Deska Dust Bowl je již dvanáctou studiovou nahrávkou Joea, vyšla v březnu 2011. Ihned ji následovala další, a to ve spolupráci se zpěvačkou Beth Hart.

Čtěte také: Joe Bonamassa zahraje v únoru v Praze

Kytarový virtuos a nástupce starších legendárních bluesových muzikantů zařadil na desku Dust Bowl dvanáct skladeb, z nichž se na většině autorsky podílel. Jeho rozpoznatelný kytarový um je často zařazován do blues-rockové přihrádky, stát však zatvrzele za tímto názorem by škodilo Bonamassově stylové rozmanitosti. Ačkoli je na desce dvanáct písní, bluesový dvanáctkový styl kytarista překračuje a inovuje.

Z každé skladby vyzařuje nové pojetí blues, které je posunuto za svou hranici, přestože rozpoznatelně vychází ze starších tradic. Přechody z čistě rockových ke svižnějším rockabilly riffům jsou pro Joea typické, avšak neexperimentuje pouze s těmito styly.

Slow train je úvodní píseň alba. Úderný zvuk bicích napodobující rozjíždějící se vlak otevírá Joeovu autorskou skladbu. Nasazení, do kterého ihned zazní Joeův lehce chraplavý hlas, se nese po celou dobu. Skladba stejnojmenná s celým albem - Dust Bowl - trochu zpomaluje tempo započaté v první. Zde si muzikant vyhrál s hlasitostí svého zpěvu, ve slokách si poklidně prozpěvuje a vypravuje text, v refrénu se více odváže.

Od Mississippi vzdušnou čarou do Nashvillu

Poté přehodíme výhybku. Už svým názvem Tennessee Plates píseň napovídá, kam bude skladba směřovat. Countryová kytara v rytmu rock´n´rollu, Bonamassův jemnější hlas a přizvaný host, muzikant Joan Hiatt, rozhodně směřují v této písní do countryové Mekky – do města Nashville. The Meaning of the Blues je však pevně zakotven zase zpátky v mississippských vodách, leč upravených.

Experiment s žánry pokračuje jednou z nejvýraznějších skladeb – Black Lung Heartache. Bluesové opakování slov i bluesový slide vystřídá našlápnutá rocková kytara. Práce s jinými muzikanty Joea evidentně baví, a proto se na skladbě Heartbreaker objeví další host, zpěvák skupiny Black Country Communion Glenn Hughes.



Pomalá a smutná The last Matador of Bayonne zní na houpavém základu, poprvé jsou zde výrazněji slyšet dechy. Skladba The Whale that Swallowed Jonah je ukázkou, kde si Bonamassa po kytarové stránce nejvíce vyhrál. Ve srovnání se skoro akustickou verzí Hugh Laurieho navozuje ráz úplně jiné skladby. Zde Joe ukázal vlivy, ze kterých čerpá. Je slyšet kytara Rory Gallaghera stejně jako Stevie Ray Vaughana.

Rowena byla podle britských pověstí nádhernou ženou a hrdinkou. O pravděpodobně bájné postavě si Joe zazpíval ve Sweet Rowena, skladba je lehce rock´n´rollově podbarvená.

Dust Bowl projede dlouhou cestu přes různé kraje. Všechny žánrové fúze však má Joe do detailů promyšlené. Kytara našla nového mága k opěvování a blues má zastoupení v mladší generaci. Ačkoli jsem byla skeptická k desce, která vyšla pouhý rok po Black Rock, Dust Bowl je vyzrálejší a barevnější než její předchůdkyně složená převážně z (leč zajímavých ale) předělávek.

Joe Bonamassa – Dust Bowl

Slow Train, Dust Bowl, Tennessee Plates, The Meaning of the Blues, Black Lung Heartache, You Better Watch Yourself, The Last Matador of Bayonne, Heartbreaker, No Love on the Street, The Whale that Swallowed Jonah, Sweet Rowena, Prisoner 

63:00

Provogue
Březen 2011
Hodnocení: 85 %

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Diana Krall, DRFG Arena Brno, 20. 9. 2017

    Jazzová zpěvačka a klavíristka Diana Krall si svým podmanivým hlasem získala posluchače velké brněnské DRFG Areny téměř okamžitě. Také špičkoví muzikanti její doprovodné kapely oslňovali svými excelentními sóly. Pro všechny velký zážitek. Prostě - byla to špica!

  • Rozhovor s pianistou Jasonem Moranem: Budoucnost jazzu závisí na empatii

    Jazzový pianista Jason Moran vystoupí 29. října znovu v rámci festivalu Struny podzimu v pražském Divadle Archa. Představí In My Mind: Monk at Town Hall, 1959, futuristický projekt, kterým vzdá hold legendě jazzového klavíru a kompozice Theloniu Monkovi. 

  • Jedinečná Rhonda Vincent oslnila české publikum špičkovým bluegrassem

    Doslova dechberoucí zážitek se naskytl těm, kteří se večer 6. září vypravili do pražského Rudolfina. Jeviště Dvořákovy síně zcela ovládla „královna bluegrassu" Rhonda Vincent se svojí kapelou The Rage, jejichž strhující výkon byl dokonalým příkladem toho, jak má vypadat kvalitní hudební vystoupení.

  • Soutěžte o 2x1 lístek na koncert Yat- Kha

    V samém centru Asie, v sibiřské republice Tuva, se zrodil hrdelní zpěv, unikátní vokální technika, kterou v tradiční formě ve světě zpopularizovala skupina Huun Huur-Tu. U jejího zrodu stál zpěvák ze skupiny Yat- Kha, který tuto bezkonkurenčně nejsyrovější pěveckou metodu propojil s rockovým zvukem. Ten, kdo zažil naživo například jakutskou skupinu Ayarkhaan nebo kanadskou Inuitku Tanyu Tagaq, ví, co může od hrdelního zpěvu očekávat. Opravdu jedinečný a exotický zážitek pak slibuje Futurum 22. listopadu, protože právě v ten den tam vystoupí Yat- Kha se svou syrovou punk-rockovou Sibiří! Tak si to přece nenechte ujít a pojďte s musicweb.cz soutěžit o lístky!