Luboš Beňa a Bonzo Radványi se vydávají na Mississippi ve střední Evropě

Duo Peter Bonzo Radványi a Luboš Beňa se přihlásilo s novou společnou deskou. Za našimi slovenskými sousedy zabrousíme v bluesových tónech tradičních skladeb tohoto žánru, ale také v několika autorských počinech.

Luboš Beňa & Bonzo Radványi - Nemám hlad, nemám smäd Luboš Beňa & Bonzo Radványi - Nemám hlad, nemám smäd Zdroj: přebal CD

Na albu Nemám hlad, nemám smäd se posluchači nabízí dvanáct kousků, které se ve spolupráci rozhodli nahrát dva přední hudebníci bluesové scény na Slovensku. Kytarista Luboš Beňa začínal ve skupině Trdelník Band, ze které se postupně vypracoval až k prestižním bluesovým oceněním v rodné zemi. Za klasickým blues vyjel taktéž do Ameriky, stal se předskokanem Johnnyho Wintera při jeho vystoupení v České republice a dlouhodobě spolupracuje s hráči na harmoniku - Charlie Slavíkem a Matějem Ptaszkem.

Peter Bonzo Radványi je součástí slovenské scény od šedesátých let. Jako profesionální hudebník se věnoval big beatu, působil jako hudební publicista a spoluzaložil festival Dobrofest - Trnava. Zakotvil ale u blues. Pro nové album se stává důležitá jeho hra na rezofonickou kytaru. Celé album je věnované slovenskému rodákovi Jánovi Johnu Dopyerovi (1893 - 1988), který se zabýval výrobou strunných nástrojů a vynalezl onu rezofonickou kytaru.

 

 

Album je vcelku vyrovnané, co se týče výběru autorských písní a písní přejatých. Přesto vlastní tvorba má vyšší zastoupení. Začněme tradičním blues. Ze skladeb se line kromě velkého nasazení, změn rytmu (například v Big Road Blues) také zvuk připomínající daleké končiny oblastí, kde blues vznikalo. Řekněme, že jde o velmi plastické pojetí, výběr těchto skladeb zapadá mezi ostatní a aranže upravené oběma hudebníky přímo vyzývají k opakovanému poslechu. Vyzdvihnout jednu za všechny rozhodování neusnadní, avšak vyznění rezofonické kytary zapadající do úderného rytmu ukazuje na Diving Duck.

Deska překvapí nápaditostí, zpěv hraje prim

S vlastní tvorbou, na které se podílel hlavně Bonzo Radványi, duo vysloveně odkazuje k pravému blues. Hlas Radványiho výrazně vystupuje mezi nástroji, pracuje s tiššími i výraznými částmi, jež se posluchači odhalí během refrénu. Lehce zastřený zpěv se střídá se sólovými vstupy. Textově se dostáváme dál. Témata v anglických textech se sice drží klasických bluesových: nalezneme zde alkohol, blues samotné či zamyšlení nad ztrátou peněz. Propracovanost slov však nepůsobí prvoplánově, nesou se spolu s melodií a znovu Radványi - vyznívá v angličtině přirozeně a nenuceně.

Desku oživí i dvě autorské skladby ve slovenštině. Titulní píseň alba, která nese název celého počinu, Nemám hlad, nemám smäd, vyniká rytmem, slovenština této písni zcela sedí, stejně tak ne zrovna optimistické téma samoty. Od prvního poslechu se zaryje chytlavým nápěvem do paměti. Druhá slovenská Zdá sa, že končím působí poklidným dojmem, melancholickou melodií, kterou doprovází jemná kytara. Skladba na posluchače přenáší mnoho emocí.

Oživení kytarových linek převezme v několika partech host Mike Kramár, který obstarává hammondky. Hudebníci také vkládají nápadité zvuky, například luskání prsty či při poslední skladbě I Had a Battle with My Whiskey Bottle využívají cinkot lahví, kterým celá deska končí.

 

 

Vydat se na cestu blues není rozhodně lehkou záležitostí. V pojetí této hudby dvěma kytaristy se setkáváme s dořečeným blues. Tím je myšleno blues, které přesně ví, kam směřuje, co chce sdělit. I když pracuje s jasně rozpoznatelnými postupy, celek otevírá novou cestu a pohled do bluesových krajin.

Posluchač album po jednom poslechu rozhodně neodloží. Energie propojená s výrazně profesionálním přístupem obou muzikantů se ani na okamžik nezmírní a z desky je cítit ono nahrávání na jeden zátah, jak duo o vzniku svého počinu prozradilo. Značná část syrovosti, přehledně zahrané kytarové linky i nápadité rytmy, to vše zahrnuje album v každé skladbě. Posluchač se neustále ujišťuje, zda právě stojí na koncertě, či jestli opravdu hraje nahrávka. Dovolit si říci, že je to jedno z nejlepších počinů (pro některé nejen) roku 2012, není zas tak nadsazené. Za tuto nahrávku lze jen poděkovat, že takoví hudebníci v blues existují i ve střední Evropě, a říci: Bravo!

Přehled

  • Interpret: Luboš Beňa & Bonzo Radványi
  • Název: Nemám hlad, nemám smäd
  • Formát: CD
  • Skladby: Big Road Blues, I Love to Live My Life Today, Travelling Blues, Zdá sa, že končím, Diving Duck, Drinking Blues, Nemám hlad, nemám smäd, She´s about a Mover, Talkative Woman, The King of the Blues, Stop Drinking that Wine, I had a Battle with My Whiskey Bottle
  • Čas: 36:31
  • Datum vydání: 2012
  • Vydavatel: Indies Happy Trails Records
  • Hodnocení: 95 %
Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 17. 11. 2017

    Druhý večer bluesového festivalu byl opět skvělý! Pořadatelé nám i tentokrát nachystali pořádnou porci dobré muziky - zahájení patřilo „starým známým“ Slovak Blues Project a po nich následovala nepřehlédnutelná a zatím jediná bluesmanka Bex Marshall s Blues Bandem. Řádnou porci jazzu nám naservíroval skvělý John Medeski’s Mad Skillet a všechny zde zaujal suzafonista Kirk Joseph. Zac Harmon se svojí kapelou předvedli parádní pódiovou show a poslední vystoupení tohoto večera patřilo foukačkářům – Blues Harp Explosion feat. Billy Branch, James Harman a Magic Dick. Na závěr se všichni vystupující opět sešli na pódiu a zcela netradičně pokračovali v jam session.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 16. 11. 2017

    Hlavní hvězdou čtvrtečního večera a i letošního Blues Alive byl bezpochyby Jonny Lang. Ale začněme od začátku. Hned na úvod návštěvníky přivítal ve foyer živelný Band of Heysek (CZ). Na pódiu zahájil festival britský rocker Phil Shoenfelt & Southern Cross a po něm polská kapela Nočna zmiana bluesa s charismatickým foukačkářem Slawkem Wierzcholskim, kteří v Šumperku nebyli poprvé a předvedli publiku skvělou show. Následovalo americké trio Nick Schnebelen Band a po něm již Jonny Lang. Musím přiznat, že oproti poslechu jeho hudby, je koncert zcela jiné kafe! Strhující, dynamický zpěv a skvělá hra na kytaru nenechaly nikoho v klidu! Všichni si tento první večer bluesového festivalu skvěle užili!

  • Soutěžte o 3x1 lístek na Vánoční Respect festival

    Hudba z Konga je světově proslulá především díky sladkému zpěvu a energií sršícímu kytarovému doprovodu. Styl známý jako soukous či konžská rumba však není jediným reprezentantem hudby tohoto kraje. Konono No. 1 je první kapelou, která vystoupí na Vánočním Respect festivalu 8. prosince od 19 hodin v Paláci Akropolis spolu se skupinou Disciplin A Kitschme, která navazuje na stále nedoceněnou historii jugoslávské new wave scény. Pojďte s redakcí musicweb.cz soutěžit o volňásky na tuto vánoční party!

  • Hrát na suzafon je jako chodit aneb Mad Skillet v Jazz Docku

    Právě tak, jak stojí v úvodním nadpisu, charakterizoval hru na tento zajímavý nástroj Kirk Joseph, suzafonista kapely Mad Skillet aneb v překladu Šílené pánvičky, která vystoupila v Jazz Docku.

Další podobné články