CD: Racek Tomáše Kluse je syrový i emotivní

Český písničkář Tomáš Klus nedávno vydal nové album s názvem Racek. Hudební experiment, částečně inspirovaný divadlem, nehledí na stereotypy a oddává se novému pokušení bez bicích, se zubním kartáčkem a psacím strojem.

Přebal desky Racek Přebal desky Racek Zdroj: přebal CD

Tomáš Klus se díky svému třetímu studiovému albu zařadil mezi nejposlouchanější české interprety. Racek roztáhl svá křídla a lehce se vznáší nad těžkými mraky české hudební scény.

Tomáš Klus se narodil 15. května 1986 v Třinci. Jeho srdce zaplňují tři lásky – sport, herectví a hudba. První skladby Tomáše Kluse slýchávali večeřící lidé v baru, dnes má ale na svém kontě již tři studiová alba (Cesta do záhu(d)by, Hlavní uzávěr splínu, Racek) a soundtrack k filmu Anglické jahody. V roce 2010 získal ocenění Zpěvák roku hudebních cen Óčko a Anděl, v roce 2011 přidal ještě titul stříbrného Českého slavíka.

Mistr slova a kytary pro své posluchače chtěl připravit lahodné menu v podobě čtrnácti chodů. Něco se ale stalo a všechny pokrmy zůstaly syrové. Žádné koření, žádná omáčka, žádné přílohy. Díky bohu. Protože jen tak mohly vyniknout plné chutě kytar a Tomášova hlasu.


Syrovost Racka je patrně tím nejlepším, co si posluchači nového písničkářského počinu mohli přát. Tomáš desku nahrával doma, což se na výsledném efektu značně odrazilo. Skladby nejsou přeumělkované, hudební nástroje se nesnaží vyhrát bitvu o nejsilněji zahraný tón. Z hudby prýští živočišnost, která člověku dává pocit, že zpěvák stojí přímo v jeho pokoji a hraje jen pro něj. Tento pocit ještě umocňuje smích, výkřiky a komentáře, které zpěv doplňují.

Album otevírá přibližně půlminutová Teplota vody, která je spíše pro usmání. Jedná se o jednoduchý návod k použití sprchové hadice, jež je patrně zdařilou improvizací, kterou si její aktéři oblíbili natolik, že ji zařadili i na album.

Podobné kousky se na desce objeví ještě dvakrát. Okoloběhu a Textovka v hudbě jsou taktéž velmi krátké a úderné. Jejich přítomnost na albu může někoho rušit, hravá duše v nich ale najde zalíbení.

Ostatní písně jsou již plnohodnotnými hudebními počiny se skvěle promyšlenými texty. Každé slovo má své určené místo, aby mohlo probudit v posluchači emoce. Dvanáct na první poslech obyčejných skladeb se pyšní vskutku širokou škálou nálad. Hudebně i textově. Racek posluchače provede od sarkasmu a ironie, přes lásku a něhu až k rozčilení a strachu.


Sibyla a Soběc jsou živějšími kousky, které v člověku probudí dobrou náladu a touhu. Naopak Trigorin nebo Nina jsou klidné skladby nutící přemýšlet. Pánubohudooken svým způsobem provokuje. Dno za dnem zastupuje temnější část celé desky, která s sebou přináší úzkost. V Podléhnutí se velmi nápaditě mění rytmus, což je vítaným zpestřením. Zkrátka po každého něco.

Bystřejší ucho bude ve skladbách postrádat rytmický nástroj. Jak bylo již zmíněno, Racek je vystavěn pouze na kytarách, pro bicí tak na albu již nezbylo místo, což dodává skladbám tu správnou náladu. Ale protože si český písničkář se zvukem rád hraje, použil k dokreslení melodie jakési ruchy. Tyto špinavé zvuky měly na svědomí nejrůznější předměty, které měl muzikant zrovna při ruce. A protože deska vznikala v domácím prostředí, hrálo se mimo jiné i na psací stroj nebo zubní kartáček.

Racek je zakončen nádhernou skladbou Ledaco. Vánoční tematika a jemná melodie působí mile. Navíc zpěvák v posluchačích probouzí kromě dobré nálady i zvědavost.

Tomáš Klus si na svém novém albu hraje. Hraje si s melodiemi, se zvukem, se slovy. Výsledkem je album, které baví. Nešikovnost i ladnost českého jazyka společně s promyšlenými melodiemi namíchaly báječný koktejl, který potěší veškeré chuťové buňky hudebního nadšence.  

Tomáš Klus, Racek

Teplota vody, Dobrý mrav(enci), Pánubohudooken, Okoloběhu, Sibyla, Soběc, Dno za dnem, Textovka v hudbě, Podléhnutí, Trigorin, Nina, Arkadina, Treplev, Ledaco, Děkujeme za pozornost

40:02

Sony Music

Září 2011

Hodnocení: 90 %

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Bounty Rock Cafe Open Air, Olomouc, 16. 6. 2018

    To byl pořádný rockový festival v kotli olomoucké korunní pevnůstky! Zahájení patřilo olomoucké skupině Skramasax  a pak následovala dánská rocková smršť Blindstone. Metalisty, a nejen je, potěšila nejvýraznější skupina současnosti Dymytry, předvádějící nejen hudební, ale i propracovanou pódiovou a ohňovou show. Excelentní zpěvák skupiny Rainbow (nejen) Doogie White nám svým živelným projevem připomenul jejich hity. Po skupině Supergroup přišla největší hvězda večera - The Magic of Santana. Originální Santanovi zpěváci Alex Ligertwood a Tony Lindsay se špičkovým devítičlenným bandem předvedli úžasnou a strhující show. Trochu v jejich stínu ukončil festival blues-rockový kytarový virtuos Ryan McGarvey. Vynikající a určitě rád zajdu na jeho samostatný koncert. Půlnoc odbila a festival uprostřed města Olomouce musel nekompromisně skončit. Tak za rok zase! Koukněte na fotoreport:

     

  • Arcade Fire v Praze: Jedna z nejlepších koncertních kapel vystoupila před poloprázdnou halou

    Skupina Arcade Fire poprvé vystoupila u nás a představila svou téměř dokonalou až extatickou show a vzor muzikantství. Možná by stačilo napsat pár superlativů a recenze by byla hotová, když jedinou vadou koncertu bylo, že se jeho intenzita chvílemi až nedala vydržet.

  • Foto: Michal Pavlíček, Střelecký ostrov, Praha, 14. 6. 2018

    Michal Pavlíček vystoupil v červnový večer pod širým nebem v příjemném prostředí Střeleckého ostrova se svou kapelou ve složení Miloš Meier - bicí, Martin Ivan - basa, Michal Nejtek – klávesy. Představili zde skladby z právě natáčeného sólového alba Michala Pavlíčka Pošli to tam, které vyjde v září u Warner music. Začátek koncertu obstaral smyčcový Pavel Bořkovec Quartet, který v instrumentální podobě předvedl skladby od Rolling Stones, Black Sabbath a Pražského výběru. pak již přišla chvíle pro Michala Pavlíčka a jeho kapelu.

    Sledujte Musicweb na Facebooku:
     

    Výtečná práce se zvukem na kterou jsme u něj již zvyklí a precizní instrumentální výkony ovšem bez samoúčelného exhibování, zato procítění a emoce v každém tónu a akordu. Po skladbách z připravované desky již publikum vřele přivítalo Báru Basikovou kterou pamatujeme po boku Michala Pavlíčka v legendární kapele Stromboli od které zaznělo několik skladeb. Poté se opět připojil Pavel Bořkovec Quartet  kterým kapela zahrála dávnou skladbu Pražského výběru Olda je přítel můj, dále pak kapela zahrála v instrumentální podobě písničku Villa Ada od Stromboli spolu s hostem - houslistou Janem Mráčkem. Dalším hostem byl energický Matěj Ruppert s kterým vypálil Michal Pavlíček a jeho parta dvě písně od Matějovi domovské kapely Monkey Business. Večer završil symbolický duet Michala. Pavlíčka s Bárou Basikovou Veliké Lalulá

  • Foto: Ozzy Osbourne, Letiště Letňany, Praha, 13. 6. 2018

    Ve středu 13.6. vystoupil na pražském letňanském letišti legendární Ozzy Osbourne, který se zde rozloučil s českým publikem. Před samotným Ozzym zahráli hned tři „předskokani“. Jako první se představili španělští heavymetaloví hudebníci Lords of Black. Hned po nich následoval sólový projekt zpěváka z Korn Jonathana Davise. V neposlední řadě vystoupila americká superskupina Hollywood Vampires, která v čele se zpěvákem Alice Cooperem, kytaristou Joe Perrym a Johnny Deppem sklidila zasloužené ovace. Závěr večera již patřil samotnému Ozzymu, který během 90 minut přehrál své největší hity. Podívejte se na fotografie, které byly pořízeny přímo z kotle pod pódiem.

Další podobné články