CD: S Limbem po cestě za moderním českým jazzem

Je to vždy radostná událost, když se objeví na domácí jazzové scéně skupina, která netrpí neduhy ostatních kapel, hraje si po svém a představuje svůj vlastní přístup k žánru. Toto vše nabízí nové album skupiny Limbo nazvané prostě – Koncert.

Limbo - Koncert Limbo - Koncert Zdroj: přebal CD

Tentokrát Limbo vydává svůj živý koncert, který se uskutečnil v Korandově sboru v Plzni. Nádherná akustika sálu z nahrávky doslova čiší a svůj vliv to mělo určitě i na výkony všech čtyř hudebníků. Limbo, ve složení Pavel Hrubý (sopran a tenor saxofon, bass klarinet), František Kučera (trumpeta a křídlovka), Taras Vološčuk (basa), Dušan Černák (bicí), musí být pro posluchače i jiné hudebníky po poslechu tohoto záznamu velkou inspirací a vzorem.

Slyšet tak nádherně hravou skupinu, která se neutápí v klišoidních jazzových postupech a naopak vnáší nádherný neklid do své hudby, aby vzápětí zahřála srdce posluchačů příjemným sólem či melodií. Koncert Limba se dá vystihnout několika slovy - neustálé překvapení, hravost, radost. Z nahrávky je to patrné každým coulem, jak si hudebníci koncert užívají a vydávají ze sebe to nejlepší. Komunikace mezi členy kapely je úžasná v prolínání společných částí i návazností sól.

Skupina neváhá jít za hranice žánrů, neztrácí ovšem svoji originálnost

Limbo není typicky jazzovou skupinou, ostatně je to dnes celkem běžné, že se žánry často prolínají. V písních a sólech této čtveřice hudebníků nacházíme například vlivy severské tradice, jazz rocku či swingu, avšak vše ve formě dostatečně svébytné, aby posluchač pochopil, že Limbo si našlo svoji tvůrčí cestu, po které je pro posluchače fascinující se vydat.

Kapitolou samotnou jsou sóla. Není pochyb o tom, že všichni čtyři hudebníci jsou po technické stránce naprosto úžasní, přesto je rozdíl mezi technikou a procítěností hry. Na perfektní bicí doprovod, dá-li se tak nazvat nápadité tečkování a vyhrávání Dušana Černáka, navazuje energicky dramatická basová linka Tarase Vološčuka. Do tohoto zdánlivého neklidu vnáší řád klidný a sebejistý zvuk trubky nebo klarinetu. Komunikace v takových momentech je prostě obdivuhodná a mnohý posluchač by při poslechu mohl údivem zapomenout zavřít ústa.

Své určitě udělalo i akustické pojetí Limba, které tak představilo v tomto kabátě své starší skladby, jako je tomu například u písně Dumka, které akustické složení kapely vyloženě svědčí. Meditativní polohy skladby jdou vyloženě na dřeň možností a skupina využívá celého možného prostoru k získání dokonalé atmosféry.

 

 

Od groovových a meditativních poloh se posluchač na záznamu dostane i k čistě improvizačním částem, jako je tomu například u skladby Duo Paca, kde můžeme sledovat dokonalý dialog mezi bicími a trubkou. Je zřejmé, že kapela se ráda poslouchá a staví na dokonalém souzvuku přizpůsobenému konkrétnímu místu a času. A má-li prostor Korandova sboru, kde se uskutečnil koncert Limba, v sobě onen mysteriózní faktor, pak je výsledek vystoupení důkazem, že svůj vliv to na výkon kapely určitě má. Je radost nechat se unášet vlnami pomalých rytmů a sól, jako je tomu například ve skladbě From the Bottom of My Heart.

Zajímavým postupem je i určitý protiklad rolí hudebníků. Dá se často postřehnout, že rytmika má někdy útočnější zvuk než trubka či klarinet, které naopak zklidňují skladbu, a tímto kontrastem vytváří skupina opět onu atmosféru dokonalého napětí.

Když se posluchač odvrátí od klidnějších skladeb, Limbo mu naservíruje pekelně ostrý breakbeatový guláš, čímž opět ukazuje na svůj moderní přístup k žánru. Na podobných kontrastech svého času stavěl například Erik Truffaz, avšak v pojetí Limba je nám nabízena „třetí cesta". Hudebníci si umějí v každém ohledu vše přizpůsobit svým potřebám, a předvádí tak dokonale svébytné pojetí v každém ohledu.

Přečtěte si také recenzi experimentálního počinu Kora Et Le Mechanix

Ačkoli má koncert celkem hodinu, poslech desky uteče jako voda. Mozek při poslechu zkrátka nedostává prostor k lelkování, je permanentně zásobován zajímavými vjemy a nevnímá čas. Limbo tímto opět dokazuje, že patří mezi opravdu nejzajímavější jazzové sestavy u nás. Hravost a radost ze hry Limba by mohly být příkladem pro ostatní jazzové skupiny působící v českém prostředí, protože kdyby všechny skupiny hrály takto originálně, posluchačská základna u nás by se brzy mnohonásobně rozrostla.

Koncert vyšel u vydavatelství Polí5, obal desky a booklet vytvořil výtvarník Josef „Šporgy" Švancar. Dá se jenom dodat, že tato nahrávka by neměla chybět ve sbírce žádného hudebního fajnšmekra.

Přehled

  • Interpret: Limbo
  • Název: Koncert
  • Formát: CD
  • Skladby: Stará cesta, Frygidní muži, Intermezzo, Fragment, Tatranské Lúky, Dumka, Duo Paco, From the Bottom of My Heart, Mandibula (věnováno Alkoholu)
  • Čas: 59:52
  • Datum vydání: 2012
  • Vydavatel: Polí5
  • Hodnocení: 100 %
Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Diana Krall, DRFG Arena Brno, 20. 9. 2017

    Jazzová zpěvačka a klavíristka Diana Krall si svým podmanivým hlasem získala posluchače velké brněnské DRFG Areny téměř okamžitě. Také špičkoví muzikanti její doprovodné kapely oslňovali svými excelentními sóly. Pro všechny velký zážitek. Prostě - byla to špica!

  • Rozhovor s pianistou Jasonem Moranem: Budoucnost jazzu závisí na empatii

    Jazzový pianista Jason Moran vystoupí 29. října znovu v rámci festivalu Struny podzimu v pražském Divadle Archa. Představí In My Mind: Monk at Town Hall, 1959, futuristický projekt, kterým vzdá hold legendě jazzového klavíru a kompozice Theloniu Monkovi. 

  • Our Last Night míří do české metropole. A nebudou sami

    Už za dva měsíce rozezní pražský Smíchov trojice corových kapel v čele s Our Last Night. Ti nedávno vydali nové EP, na jehož počest se rozhodli uspořádat sérii koncertů. Na nadcházejícím evropském turné se zastaví na třiceti šesti zastávkách, mezi kterými najdeme i českou metropoli.

  • Jedinečná Rhonda Vincent oslnila české publikum špičkovým bluegrassem

    Doslova dechberoucí zážitek se naskytl těm, kteří se večer 6. září vypravili do pražského Rudolfina. Jeviště Dvořákovy síně zcela ovládla „královna bluegrassu" Rhonda Vincent se svojí kapelou The Rage, jejichž strhující výkon byl dokonalým příkladem toho, jak má vypadat kvalitní hudební vystoupení.

Další podobné články