CD: Skupina Train s novinkou California 37 nenadchne

Kalifornská tříčlenná kapela Train letos přichystala nové album California 37. Názvem znovu naráží na území, ze kterého hudebníci pocházejí, předposlední deska se nazývá Save Me, San Francisco a je z roku 2009. Ve dvanácti skladbách nyní představuje rocková kapela novinkové skladby.

Train - California 37 Train - California 37 Zdroj: přebal CD

Páv má nádherné barevné peří, zvlášť když se právě předvádí. Obal desky, byť z něj lehce čiší klišé, na sebe upoutá ihned a posluchače poté zajímá, jak může znít nová tvorba skupiny Train. Modelem auta ze šedesátých let na silnici uprostřed vyprahlé pustiny skupina vsadila na atraktivitu.

Peří však není všechno. Důležité je, jak pták zazpívá. S první skladbou se deska pohupuje mezi vcelku vydařenými slokami a naprosto popovým, opakujícím se refrénem. Text ve slokách má kupodivu smysl, zabývá se dnešním světem, včetně virtuálního, a nedrží se pouze užívaných obratů, jenže to skladbu nezachraňuje. Hudebně se drží univerzálního postupu, jak se zalíbit nenáročnému posluchači.

California 37 charakterizuje jednotvárnost a nenáročnost

Přeskočme k letnímu singlu Drive by, který pokračuje na započaté vlně. Slova by se hodila k road movie, jenže historie se opakuje. Přibaluje se technika, nikoli nástroje, jakýchkoli sól se posluchač nedočká, pouze se na něj vyvalí skočný, líbivý refrén s otravně se opakující jednou hláskou. Ke konci se podle pravidel trochu zpomalí, odeberou se efekty a poté se zase vtrhne do zaběhlého trsání.

Skladba Feels Good at First navodí díky kytarovému podkladu méně skeptickou náladu. Při prvních tónech se však posluchač obrátí znovu k obalu, aby se ujistil, že na něm není napsána cover verze skladby Hey There Delilah od skupiny Plain White T´s. Začátek se nese na velmi podobných akordech, ale poté se skladba vyčlení odlišně. Vokály v podání Pata Monahana vyprávějí příběh, zpěvák zde ukáže nevšední barvu svého hlasu. Do písně zapadá slušně vykomponovaný vícehlasý refrén a naštěstí po celou dobu zní pouze několika akordová akustická kytara. Podobné schéma uslyšíme v písni Sing Together, strunný pravidelný rytmus posunuje skladbu vpřed a doplňuje ho výrazný hlas frontmana.

 

 

Zpěvák Pat si zavzpomíná na středoškolské časy v následující skladbě Bruises společně s přizvanou countryovou zpěvačkou Ashley Monroe. Mladá Ashley, která minulý rok vydala se svou skupinou Pistol Annies album Hell on Heels, oživuje skladbu jemným hlasem. Ve slokách se její hlas vybarvuje výraznými tóny, v refrénech se více dostává k příjemným vyšším tónům a poté se zpěváci navzájem hlasově překrývají. Na desce se jedná o jednu z nejlépe zvukově komponovaných skladeb, refrén je živý a zbytečně se nepřimíchává technika. Vyznívají zde naopak housle a akustická kytara.

Žánrový mix, ze kterého vyleze zase jen pop, to jsou noví Train

Poté následuje znovu pád do zpočátku určených vod. Lehce flamencově laděný vstup skladby 50 Ways to Say Goodbye zní uměle ve spojení s popovým a chytlavým refrénem. Řekněme skladba, kterou si za svou pojmou rádia. Nesmí rozhodně chybět romanticky laděné melodie se zamilovanými texty, ve kterých vyniká utrápený hlas rádoby rockového zpěváka, což zastupuje patetická You Can Finally Meet My Mom či kytarová We Were Made for This.

Nástup klavíru jako hlavního doprovodného nástroje ve skladbě When the Fog Rolls in se má pravděpodobně trochu odčlenit, ale zvuk zní stejně popově jako v předešlých skladbách – pouze s výjimkou použitého klavíru.

Album California 37 se dá hodnotit ze dvou hledisek. Texty se snaží vyhýbat otravným známým výrazům, což se vesměs povedlo. Hudba se ale poté stává podprůměrnou. I když se na desce najdou výjimky, jedná se o výjimky na albu, které trochu rozrazí jednotvárnou pachuť. Nelze ho srovnávat s počiny ve stejném žánru. Leč posluchač stále čeká a doufá, po celou dobu nepřijde jediná inovace či rozdílné pojetí ve skládání, naopak se s každou další skladbou utápí v jednotvárnosti a již dávno oposlouchaných postupech. V některých případech se jedná o překombinovanost, v jiných o zbytečně přehnanou stylizovanost, jen aby se skladba dobře zapamatovala. S poslední písničkou zbývá pouze několik pavích pírek.

Train – California 37

This´ll Be My Year, Drive by, Feels Good at First, Bruises, 50 Ways to Say Goodbye, You Can Finally Meet My Mom, Sing Together, Mermaid, California 37, We Were Made for This, When the Fog Rolls in, Bonus: To Be Loved

43:33

Sony Music

duben 2012

Hodnocení: 30%

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Bounty Rock Cafe Open Air, Olomouc, 16. 6. 2018

    To byl pořádný rockový festival v kotli olomoucké korunní pevnůstky! Zahájení patřilo olomoucké skupině Skramasax  a pak následovala dánská rocková smršť Blindstone. Metalisty, a nejen je, potěšila nejvýraznější skupina současnosti Dymytry, předvádějící nejen hudební, ale i propracovanou pódiovou a ohňovou show. Excelentní zpěvák skupiny Rainbow (nejen) Doogie White nám svým živelným projevem připomenul jejich hity. Po skupině Supergroup přišla největší hvězda večera - The Magic of Santana. Originální Santanovi zpěváci Alex Ligertwood a Tony Lindsay se špičkovým devítičlenným bandem předvedli úžasnou a strhující show. Trochu v jejich stínu ukončil festival blues-rockový kytarový virtuos Ryan McGarvey. Vynikající a určitě rád zajdu na jeho samostatný koncert. Půlnoc odbila a festival uprostřed města Olomouce musel nekompromisně skončit. Tak za rok zase! Koukněte na fotoreport:

     

  • Foto: Jethro Tull, Státní zámek Sychrov, 16. 6. 2018

    Zámeckou zahradou na Sychrově se v sobotu večer vznášely čarovné tóny Andersonovy flétny. Vystoupila zde totiž v rámci oslav 50 let od svého vzniku legendární britská folkrocková skupina Jethro Tull. Zámek Sychrov spolu se zapadajícím sluncem vytvořil pro tento koncert ideální kulisu.

  • Arcade Fire v Praze: Jedna z nejlepších koncertních kapel vystoupila před poloprázdnou halou

    Skupina Arcade Fire poprvé vystoupila u nás a představila svou téměř dokonalou až extatickou show a vzor muzikantství. Možná by stačilo napsat pár superlativů a recenze by byla hotová, když jedinou vadou koncertu bylo, že se jeho intenzita chvílemi až nedala vydržet.

  • Foto: Michal Pavlíček, Střelecký ostrov, Praha, 14. 6. 2018

    Michal Pavlíček vystoupil v červnový večer pod širým nebem v příjemném prostředí Střeleckého ostrova se svou kapelou ve složení Miloš Meier - bicí, Martin Ivan - basa, Michal Nejtek – klávesy. Představili zde skladby z právě natáčeného sólového alba Michala Pavlíčka Pošli to tam, které vyjde v září u Warner music. Začátek koncertu obstaral smyčcový Pavel Bořkovec Quartet, který v instrumentální podobě předvedl skladby od Rolling Stones, Black Sabbath a Pražského výběru. pak již přišla chvíle pro Michala Pavlíčka a jeho kapelu.

    Sledujte Musicweb na Facebooku:
     

    Výtečná práce se zvukem na kterou jsme u něj již zvyklí a precizní instrumentální výkony ovšem bez samoúčelného exhibování, zato procítění a emoce v každém tónu a akordu. Po skladbách z připravované desky již publikum vřele přivítalo Báru Basikovou kterou pamatujeme po boku Michala Pavlíčka v legendární kapele Stromboli od které zaznělo několik skladeb. Poté se opět připojil Pavel Bořkovec Quartet  kterým kapela zahrála dávnou skladbu Pražského výběru Olda je přítel můj, dále pak kapela zahrála v instrumentální podobě písničku Villa Ada od Stromboli spolu s hostem - houslistou Janem Mráčkem. Dalším hostem byl energický Matěj Ruppert s kterým vypálil Michal Pavlíček a jeho parta dvě písně od Matějovi domovské kapely Monkey Business. Večer završil symbolický duet Michala. Pavlíčka s Bárou Basikovou Veliké Lalulá

Další podobné články