Skupině Retro Blues vystačí akustické blues a Sůl

Duo ze slezského kraje, které si říká Retro Blues, nabízí nově vydanou desku Sůl. Jak se Petrovi Džetro Ritzkovi a Lubomíru Bužma Khýrovi podařilo vypořádat se třinácti bluesovými skladbami v akustické podobě? Jednoduše - americky i česky.

Retro Blues - Sůl Retro Blues - Sůl Zdroj: přebal CD

Auto startuje, už hučí motor a vyjíždí se na dalekou cestu. „Tak jedem!“ Takto zní počátek první skladby s názvem Zas jedem k vám i celého alba Sůl. Není to však náhoda. S první skladbou se posluchač dostává na dalekou cestu, nikde nezačínající, nikde nekončící. V příjemném podkladu kytary, občas znějící také dálkou folkových končin, více vyznívají střídající se hlasy obou zpěváků. Do textu kapela zakomponovala kromě subjektivního pohledu také přímé pozvání na vystoupení Retro Blues. Kapela se tak stává tématem skladby.

Popojedeme o kousek dál. Auta i vlaky evokují cestu, spor mezi útěkem před civilizací a naopak využití techniky pro odjezd. Já jsem vandrák vypovídá o životních zkušenostech, o navrácení a ztrátách, což doplňuje i pozvolná melodie, která se zbytečně necpe dopředu. Do dalekých krajin posouvá vytříbený doplněk v podobě doprovodné harmoniky, kterou obstaral Lubomír Bužma Khýr. Je spekulativní, zda v této skladbě nástroj pouze podkresluje a doplňuje hlavní linku, či se naopak nestává důležitějším aspektem písně.

Jako velmi povedený a vtipný kousek lze hodnotit zvuk jedoucího a houkajícího vlaku pomocí zadržených strun kytary a harmoniky. Nápodoba se jako vsuvka objevuje na bluesových albech například u Joea Bonamassy, zvuky používají i Luboš Beňa s Bonzo Radnányim, ale právě u Retro Blues se zdají podobné hrátky se zvukem mnohem přirozenější. Muzikanti je využívají na správných místech k oživení zvukové obraznosti.

 

 

Z cesty nesejdeme ani na okamžik. Dostáváme se k smutku a k motivu samoty. Zapojení banja a perkusivních nástrojů se vyjímá ve skladbě Dlouhá štreka, na rozdíl od upozaděné hlavní linky zpěvu. Na melancholické vlně zůstává i skladba Smutný chlap, vyznání muže, který vypráví svůj příběh. V textu prokázali autoři, že dobře znají klasické bluesové texty, od kterých se odrazili.

I got my mojo workin´… Ne! Nehledám Nóbl podnik v pojetí Retro Blues mění zcela text, a skladba tak svým vzezřením působí jako nový kousek. Čeština skladbám velmi sluší. Kromě toho využívají ke zpestření i nářečí, které se objevuje ve skladbě Věrny borak. Zároveň posluchač naráží na hantýrku obohacující bluesový slovník muzikantů o slova jako kejda nebo kvartýr. Zde můžeme pozorovat sepětí a odkaz původních bluesových skladeb.

Společné hlasové party vyznívají působivě

Duo proplétá své hlasy a často je střídá. Jeden působí silněji, zastřenost dodává skladbám větší ráz, druhý naopak svou nevýrazností začleňuje jemnost a nijak výjimečnou barvu v sólových partech. Z obou odlišností vznikají povedené části, když oba hlasy zpívají spolu. V tomto případě spojení funguje s naprostou harmonií, ani jeden z nich se nedostává příliš dopředu, ani jeden není upozaděn.

Umírněný refrén skladby Tohle to není blues poukazuje na kvalitu obou zpěváků. Ve větší míře se pak posluchač nabaží v poslední (s názvem celého alba shodující se) písni Sůl. Úvodní nastolení samotné harmoniky přechází pouze ve zpěv, který nedoplňují žádné další nástroje. Refrén pracuje s výškami, s výrazností hlasů i s důrazem na melodii.

Hudebníci využívají i další instrumenty – dobro, šesti a dvanáctistrunnou kytaru, čímž akustický háv písniček umocňují o další prožitek. Album svým příjemným konceptem a rozdělením všech třinácti písní přináší vcelku kvalitní výlet, na kterém posluchač poznává mnoho silnic, ale nikde se nezastavuje.

Přehled

  • Interpret: Retro Blues
  • Název: Sůl
  • Formát: CD
  • Skladby: Zas jedem k vám, Já jsem vandrák, Dlouhá štreka, Smutný chlap, Věrny borak, Blues pro Dominiku, Já jen projíždím, Za Pepou, Půlnoční běh, Starý John, Tohle to není blues, Nóbl podnik, Sůl
  • Čas: 46:42
  • Datum vydání: leden 2013
  • Vydavatel: vlastní náklad
  • Hodnocení: 80 %
Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 17. 11. 2017

    Druhý večer bluesového festivalu byl opět skvělý! Pořadatelé nám i tentokrát nachystali pořádnou porci dobré muziky - zahájení patřilo „starým známým“ Slovak Blues Project a po nich následovala nepřehlédnutelná a zatím jediná bluesmanka Bex Marshall s Blues Bandem. Řádnou porci jazzu nám naservíroval skvělý John Medeski’s Mad Skillet a všechny zde zaujal suzafonista Kirk Joseph. Zac Harmon se svojí kapelou předvedli parádní pódiovou show a poslední vystoupení tohoto večera patřilo foukačkářům – Blues Harp Explosion feat. Billy Branch, James Harman a Magic Dick. Na závěr se všichni vystupující opět sešli na pódiu a zcela netradičně pokračovali v jam session.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 16. 11. 2017

    Hlavní hvězdou čtvrtečního večera a i letošního Blues Alive byl bezpochyby Jonny Lang. Ale začněme od začátku. Hned na úvod návštěvníky přivítal ve foyer živelný Band of Heysek (CZ). Na pódiu zahájil festival britský rocker Phil Shoenfelt & Southern Cross a po něm polská kapela Nočna zmiana bluesa s charismatickým foukačkářem Slawkem Wierzcholskim, kteří v Šumperku nebyli poprvé a předvedli publiku skvělou show. Následovalo americké trio Nick Schnebelen Band a po něm již Jonny Lang. Musím přiznat, že oproti poslechu jeho hudby, je koncert zcela jiné kafe! Strhující, dynamický zpěv a skvělá hra na kytaru nenechaly nikoho v klidu! Všichni si tento první večer bluesového festivalu skvěle užili!

  • Soutěžte o 3x1 lístek na Vánoční Respect festival

    Hudba z Konga je světově proslulá především díky sladkému zpěvu a energií sršícímu kytarovému doprovodu. Styl známý jako soukous či konžská rumba však není jediným reprezentantem hudby tohoto kraje. Konono No. 1 je první kapelou, která vystoupí na Vánočním Respect festivalu 8. prosince od 19 hodin v Paláci Akropolis spolu se skupinou Disciplin A Kitschme, která navazuje na stále nedoceněnou historii jugoslávské new wave scény. Pojďte s redakcí musicweb.cz soutěžit o volňásky na tuto vánoční party!

  • Hrát na suzafon je jako chodit aneb Mad Skillet v Jazz Docku

    Právě tak, jak stojí v úvodním nadpisu, charakterizoval hru na tento zajímavý nástroj Kirk Joseph, suzafonista kapely Mad Skillet aneb v překladu Šílené pánvičky, která vystoupila v Jazz Docku.

Další podobné články