Trumpetista Jan Hasenöhrl se dočkal pocty od skladatelů Mendozy a Schifrina

Trumpetista Jan Hasenöhrl je v současnosti v povědomí nejen jako ředitel Českého národního symfonického orchestru, ale zejména také pro svůj talent ve hře na trubku. Za léta jeho koncertování si vydobyl takové renomé, že se hned dva známí světoví skladatelé – Lalo Schifrin a Vince Mendoza, rozhodli ho uctít a zkomponovali každý samostatné dílo, na němž si sám Hasenöhrl mohl i zahrát.

Trumpetista Jan Hasenöhrl se dočkal pocty od skladatelů Mendozy a Schifrina Zdroj: přebal CD

Deska tak má dvě pomyslné části nahrané v různých dobách. Úvodní část, kterou složil Lalo Schifrin, byla nahrána v roce 2012 a obsahuje tři písně. Druhá část obsahuje jednu nahrávku, na níž se podílel skladatelsky již zmíněný Vince Mendoza a byla natočena v roce 2014 pod taktovkou Tomáše Braunera.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

Lalo Schifrin je širšímu posluchačstvu znám především jako filmový skladatel, který složil z těch nejznámějších například téma k filmu Mission Impossible či Dirty Harry s Clintonem Eastwoodem. Na svém kontě má ovšem desítky filmových a seriálových melodií. Mimo skládání je též skvělým klavíristou a dirigentem, což ho přivedlo do kontaktu s Českým národním symfonickým orchestrem, kde se seznámil právě i s Janem Hasenöhrlem.

Úvodní Allegro moderato zprvu navodí atmosféru poklidných smyčců, které poskytnou prostor pro následující vzájemnou komunikaci se sólovou Hasenöhrlovou trubkou. Následující Andantino pro změnu strhne posluchače do bluesového oparu, kde se jeho mysl může zasnít při poslechu nádherných tónů harfy. Trubka nás tak provádí různými náladami, které rozvíjí i již přítomné dechy. V třetí, bonusové části – Afrocuban Prayer, dojde na rytmičtější vstupy, kdy hned ze začátku se ozvou mohutné tympány, na něž opět trubka reaguje, aby jí následně opět odpověděly dechy. Skladba postupně graduje v rychlejším tempu a rozproudí posluchači krev.

Ačkoli má tedy Schifrinovská část necelých dvacet minut, dokáže nám nabídnout hned několik poloh, ve kterých se trubka může příjemně předvést. Hezká pocta a Jan Hasenöhrl si ji musel i skutečně užít, když ji 12. prosince 2011 naživo s Českým národním symfonickým orchestrem pod vedením dirigenta Kryštofa Marka v Obecním domě odehrál.

Vince Mendoza dostal prostor ukázat své skladatelské vlohy v poslední stopě nazvané New York Stories. V téměř 16 minutové písni zkušeně odhalil Vince Mendoza všechny své aranžérské triky, které využívá s oblibou na příklad při aranžích hudebních počinů z oblasti jazz fusion. Připomeňme například jeho umělecké počiny, když se podílel na přearanžování písní při poctě dílu klavíristy Joea Zawinula. Spolupracoval ale též přímo s Patem Methenym, Garym Burtonem či Johnem Scofieldem. Ale již k jeho písni na desce.

Čtěte také: Festival Prague Proms představil žijící legendy Johna Abercrombieho, Joe Lovana a Vince Mendozu

Rychlý vývoj skladby, změny tempa a tématu nedovolí orchestru zahálet. Dramatické i klidné momenty připomínají vlny moře, které se pod vlivem bouře či klidného vánku mohou vždy okamžitě proměnit od orkánu po drobnou vlnku. Orchestr s přehledem přehazuje v písni výhybky a dociluje poznání, proč si právě toto těleso vybírají zkušení skladatelé jako Ennio Morricone, Vince Mendoza či Lalo Schifrin a samozřejmě mnozí jiní. Profesionalita hráčů Českého národního symfonického orchestru je totiž nejlepší reklamou a Jan Hasenöhrl si zaslouží uznání tak nejen jako trumpetista, ale i jako ředitel výtečného hudebního souboru.

Přehled

  • Interpret: Jan Hasenöhrl
  • Název: Lalo Schifrin/Vince Mendoza - Trumpet
  • Formát: CD
  • Skladby: Allegro Moderato, Andantino (Blues), Afrocuban Prayer, New York Stories
  • Čas: 33:42
  • Datum vydání: 2014
  • Vydavatel: Out of the Frame
  • Hodnocení: 80%
Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Historicky první koncert Buddyho Guye se blíží

    Ve čtvrtek 8. listopadu se splní sen všech českých bluesových fanoušků. V Praze vůbec poprvé zahraje kytarista a zpěvák Buddy Guy, jednoznačný úřadující bluesový král, poslední aktivní pamětník rozkvětu chicagského blues na přelomu 50. a 60. let, velký vzor kytarových es Jimiho Hendrixe, Erica Claptona, Jeffa Becka či Jimmyho Page.

  • Paul Brady a Andy Irvine se vrátili o 40 let

    Když se řekne: "Teď vám zahrajeme skladby z desky, kterou jsme nahrávali před čtyřiceti lety...", ihned si posluchač uvědomí, jaká doba mezitím uplynula. Paul Brady a Andy Irvine desku nahráli přesně před 42 lety a nejen ji přijeli živě představit na pražský koncert v rámci festivalu Struny podzimu. Část hudební historie ostrovního Irska tak přemístili alespoň na jeden večer k nám.

  • Foto: Paul Brady a Andy Irvine, Divadlo Archa, 17. 10. 2018

    Jedinečná příležitost se naskytla fanouškům irské folkové hudby v Divadle Archa, kde vystoupili průkopníci tohoto žánru Paul Brady a Andy Irvine a během dvě a půl hodiny trvajícího koncertu zazpívali a zahráli irské tradicionály ve vlastní úpravě i autorské skladby. Z koncertu, který se konal pod záštitou festivalu Struny podzimu a mnoho měst toto uskupení během tohoto miniturné nenavštívilo, vám přinášíme fotoreport.

  • Foto: Jack Broadbent, Toronzo Cannon, Lucerna Music Bar, Praha, 14. 10. 2018

    Říjen je každoročně ročním obdobím, které fandí blues. Ani letos tomu není jinak a fanoušci tohoto žánru se dočkali hned dvoukoncertu v jeden večer. V Lucerna Music Baru zahrál britský předskokan Jack Broadbent a poté Američan Toronzo Cannon s kapelou. Tak rozdílní hudebníci se snad na pódiu sejít nemohli...