Elephant9 píší na novém albu alternativní historii rocku

V posledních letech se čím dál častěji zjevují desky, které by v šedesátých a sedmdesátých letech mohly být revolučními, ale co nabízejí dnes? Odpověď nalezneme na jednom z takových alb, které vydala rocková skupina Elephant9.

Elephant9 Elephant9 Zdroj: Přebal CD

Skupinu Elephant9 tvoří norské trio hudebníků pocházející z Osla. Jak již bylo řečeno, album Atlantis, jak se jejich zatím poslední výtvor jmenuje, nabízí písně zahrané na nástroje, jaké měla k dispozici i generace hudebníků v 60. a 70. letech, přesto však zde nalezneme řadu rozdílů, které toto trio od jejich praotců odlišuje.

Čtěte také: Medeski, Martin & Wood předvedli v Meetfactory živelnou zvukovou smršť

Prvním z nich je samozřejmě fakt, že skupina vznikla v roce 2006, kdy ještě bez názvu vystupovala jen pod svými jmény. Trio funguje od té doby ve stále stejné formaci, po roce vystupování se však přejmenovalo na Elephant9. Sestavu tvoří klávesista Ståle Storløkken (varhany Hammond, fender piano a minimoog), baskytarista Nikolai Eilertsen a bubeník Torstein Lofthus.

Elephant9 se pohybují na hranici jazzu a rocku, nebrání se experimentování

Album Atlantis je v pořadí již čtvrtou deskou, od ostatních se ovšem odlišuje tím, že na něm hostuje kytarista Reine Fiske (elektrická a akustická kytara). Nyní již tedy k tomu, co na desce posluchač nalezne.

Prvně je nutno dodat, že příznivec líbivých melodií bude možná zklamán. Elephant9 nabízejí na své desce možné zvukové cesty, které ve zlatých rockových časech nebyly využity. Jedná se tak spíše o písně nahozené na různé zajímavé groovy, které ovšem při následném jamování dokořeňují různé hudební postupy, jež byly rozvinuty v současnosti. Výrazy nástrojů jsou ovšem čistě v retro pohledu.

Když se člověk přenese přes to, že deska tedy opravdu byla vydána v loňském roce, může se začít zabývat oněmi nuancemi, které jsou na ní právě tolik zajímavé. Kromě samozřejmě vynikajících muzikantských výkonů, které posouvají desku někam ke kapelám typu Yes nebo Gentle Giant, nalezneme zde příklon ke klasické jazz fusion, punku i současnému pojetí groového jamování, které je zase blíže například ke skupině Medeski, Martin & Wood.

 

 

Oproti nim ale mají podstatně blíže k rockovým postupům, což Norové dokazují již například na první skladbě pojmenované Black Hole. Od hutných rockových groovů se kapela plynně přesouvá i k psychedelickému free rocku, jenž navazuje částečně i na jazzrockový Lifetime Tonyho Williamse, který na těchto tvrdě a hlučně znějících postupech stavěl již v roce 1969.

Přesto však kapela nesklouzává do prachobyčejného navazování na staré velikány. Naopak ukazuje současné možnosti, jak se vyjádřit těmi samými fusionovými prostředky jako zmínění předchůdci úplně jiným způsobem. Což se Elephant9 daří se suverénní jistotou. Navíc se jí podařilo vyhnout se časté chybě podobných kapel, které v těchto experimentech dost často zabřednou tak, že se jejich skladby slejou do jedné nezajímavé kaše.

Elephant9 v tomto nejsou nikterak monotónní, vědí přesně, kdy mají obrátit kormidlo tak, aby nenudili. Představují tak svěží vítr do plachet na této scéně, která se v posledních letech potýkala spíše s tvůrčím bezvětřím. Je tedy nutno ocenit, že tato groovová scéna, experimentující se všemi dostupnými žánry, současnými i minulými, má co nabídnout i současnému mladému posluchači, který 60. a 70. léta nezažil a který navíc chce slyšet moderní pojetí nejen rockové hudby.

Přehled

  • Interpret: Elephant9
  • Název: Atlantis
  • Formát: CD
  • Skladby: Black Hole, The Fiedler, Atlantis, A Foot in Both, Psychedelic Backfire, A Place in Neither, Freedom´s Children
  • Čas: 60:40
  • Datum vydání: květen 2012
  • Vydavatel: Rune Grammofon
  • Hodnocení: 90%
Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Diana Krall, DRFG Arena Brno, 20. 9. 2017

    Jazzová zpěvačka a klavíristka Diana Krall si svým podmanivým hlasem získala posluchače velké brněnské DRFG Areny téměř okamžitě. Také špičkoví muzikanti její doprovodné kapely oslňovali svými excelentními sóly. Pro všechny velký zážitek. Prostě - byla to špica!

  • Rozhovor s pianistou Jasonem Moranem: Budoucnost jazzu závisí na empatii

    Jazzový pianista Jason Moran vystoupí 29. října znovu v rámci festivalu Struny podzimu v pražském Divadle Archa. Představí In My Mind: Monk at Town Hall, 1959, futuristický projekt, kterým vzdá hold legendě jazzového klavíru a kompozice Theloniu Monkovi. 

  • Jedinečná Rhonda Vincent oslnila české publikum špičkovým bluegrassem

    Doslova dechberoucí zážitek se naskytl těm, kteří se večer 6. září vypravili do pražského Rudolfina. Jeviště Dvořákovy síně zcela ovládla „královna bluegrassu" Rhonda Vincent se svojí kapelou The Rage, jejichž strhující výkon byl dokonalým příkladem toho, jak má vypadat kvalitní hudební vystoupení.

  • Soutěžte o 2x1 lístek na koncert Yat- Kha

    V samém centru Asie, v sibiřské republice Tuva, se zrodil hrdelní zpěv, unikátní vokální technika, kterou v tradiční formě ve světě zpopularizovala skupina Huun Huur-Tu. U jejího zrodu stál zpěvák ze skupiny Yat- Kha, který tuto bezkonkurenčně nejsyrovější pěveckou metodu propojil s rockovým zvukem. Ten, kdo zažil naživo například jakutskou skupinu Ayarkhaan nebo kanadskou Inuitku Tanyu Tagaq, ví, co může od hrdelního zpěvu očekávat. Opravdu jedinečný a exotický zážitek pak slibuje Futurum 22. listopadu, protože právě v ten den tam vystoupí Yat- Kha se svou syrovou punk-rockovou Sibiří! Tak si to přece nenechte ujít a pojďte s musicweb.cz soutěžit o lístky!

Další podobné články