Industriální, noisový a psychedelický revirvál

Kvůli mnoha okolnostem se jeden z nejproslulejších českých noisových projektů odmlčel a začal mutovat. Momentální stádium oné mutace je kapela hrající coververze s názvy jako Japahnis, Deutsch Rum im Wasseturm a Žádná hudba znamená hluk. To by se mělo v Čechách líbit a naživo se to navíc pěkně personálně rozrůstá.

Eine Stunde Merzbauten: 7305 Eine Stunde Merzbauten: 7305 Přebal CD

S pojmem "industrial" se potkávám již od svých středoškolských let, ale vždy s ním byly spjaté informace pro mne vzdálené a tedy zkreslené. Mám s ním sice spojené vize továrních hal a například jejich specifického dozvuku, ale vlastně jsem byl coby prašivý intelektuál na podobných místech osobně v životě sotva několikrát a představy industriálního zvuku jsem si vytvořil spíš až díky nahrávkám. S pojmem "noise" to je o trošku lepší. Cestu k němu jsem si našel při koncertě Merzbow v pražské Arše.

esm ve studiuSice tam tehdy předskakovali Napalmed, ale ti mi tehdy přišli nezajímaví a možná až hloupě teatrální. Mezitím jsem musel jaksi omylem přičichnout k noisové tvorbě sám pomocí vlastních experimentů, abych po nějaké době ocenil další noisery a pak i další vystoupení Napalmed třeba v rámci koncertní série Wakushoppu (plech, co tam zapomněli, mám stále někde doma v kumbále a stále čeká na kapelou doporučené natočení coververze Helloween - Keeper of the Seven Plechs). Vlastně obdivuji lidi, kteří pochopili radikální noise snadněji, asi jsou bystřejší než já a mají rozvinutější vkus a fantazii.

EineStundeMerzbauten2Teď se tu snažím s radostí vyjádřit k nové desce hlavní duše dřívějších Napalmed, jednoho z nejradikálnějších umělců o jehož existenci vím, Radka Kopela. Jsem rád, že mi jeho nová luxusní nahrávka ve snad ještě luxusnějším obalu nakonec dorazila poštou domů; napodruhé, když první pokus jaksi selhal a jeden exemplář tohoto skvělého alba tak nadále už minimálně po tři měsíce vězí někde v obálce v osidlech České pošty a nebo ho podle Radkova názoru poslouchá nějaká má sousedka v domě. Na desce se podíleli i další lidé, ovšem velikost jejich podílu či přínosu k desce i k celému projektu mi není příliš známa. Do budoucna bychom si na ně ale měli dát pozor, podle fotek zase něco chystají v dalších personálních složeních a budou to zajisté také zajímavé věci.

Samozřejmě jde na tomto CD o neestetický či trefněji hnusný zvukový bordel od začátku do konce a jen fanoušek zvuků, které vznikly údery do různě velkých kusů kovových materiálů a vším možným co možná nejnepatřičnějším zapojením elektroniky, by zde mohl najít dost vzrušujících zážitků a CD by pak mohlo v jeho sbírce zaujmout důležité místo. Člověk s ještě hlubším zaujetím o věc může v této skoro osmdesátiminutové nahrávce odhalit formu obdobnou baroknímu nástrojovému koncertu - tedy intenzivnější, klidnější a pak opět sónicky radikálnější pasáž. Zvláště ta prostřední je nakonec skoro k pomilování barevná a naučí posluchače těšit se na všechny finesy poslední, zase mnohem více hlučící, houkající, drhnoucí a drnčící třetiny. Avšak vnímání intenzity jednotlivých třetin bude spíše individuální a každý posluchač si je musí, nebo žádný posluchač si je nemusí zhodnotit sám.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

Radek Kopel je člověk s výjimečným smyslem pro humor a touto královskou porcí prvotřídního noise se též zlehka podíval na zoubek českému fenoménu revivalových kapel, které jsou přeci v naší kotlině tak populární a to často i o tolik let dříve, že se originální kapely či sólové hvězdy ani nestíhají rozpadat či se nestíhaly prostříhat ostnatým drátem nebo regulemi promotérských společností. Ovšem stopy zde zrevirválovaných hlukových titánů, tedy Einesturzende Neubauten, Merzbow a samotných Napalmed (osy Berlín - Tokyo - Most) lze hledat asi tak stejně snadno jako stopy Tomáše Kluse v hudbě příštího století (tedy doufám). Dost mudrování, základem všeho je zkrátka hluk a základem všeho zřejmě vždycky byl. Pojďme hluk a virvál šířit dál, pojďme zkrátka zlobit, každý alespoň jednou těch osmasedmdesát minut, které jsou potřeba pro poslech této nahrávky. Je to slušné i vkusné, v budoucnu to bude stále slušnější i vkusnější a zamyslet bychom se nad tím měli znovu i za dalších 7305 dnů, nebo snad 7305 let?

Přehled

  • Interpret: Eine Stunde Merzbauten: 7305
  • Skladby: http://bandzone.cz/merzbauten
  • Vydavatel: vlastní náklad
Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Ethan Iverson, Joe Sanders, Jorge Rossy, Jazz Dock, Praha, 18. 9. 2019

    V klubu Jazz Dock se ve středu sešlo trio špičkových hudebníků - vše o koncertě si přečtěte v REPORTU Martina Faixe, zde pro vás máme fotografie, doplňující atmosféru koncertu.

  • Jazz Dock přivítal nový projekt klavíristy Ethana Iversona

    Jméno klavíristy Ethana Iversona je spojeno bezesporu se skupinou The Bad Plus, kterou v roce 2000 zakládal se svými přáteli. Po létech jejího působení v roce 2017 ovšem oznámil, že kapelu opouští. Ethan Iverson navštívil tak klub Jazz Dock ve středu 18. září 2019 poprvé se svým novým projektem.

  • V říjnu se v Praze uskuteční hudebně výtvarný festival pro děti Struny Teens

    Hudebně výtvarný festival Struny TEENS je tu v říjnu opět pro všechny, kteří chtějí proniknout do světa profesionálních mladých hudebníků i výtvarníků. 19. října na ně v Fa Fabrice čekají workshopy, debaty a unikátní koncert. Na workshopu s Jarem Cossigou se dozvědí mnoho užitečných rad a tipů, jak správně nahrávat, stříhat a mixovat muziku. Výrazná ilustrátorka a umělkyně Eliška Podzimková, kterou si ke spolupráci vybral Jamie Oliver nebo Tomáš Klus, zas předá své bohaté zkušenosti na výtvarném workshopu.

  • Italská dvojice Ilaria Graziano a Francesco Forni vystoupí v Café v lese

    Americana, folk, blues, rock, tango, vášnivé neapolské písně a ještě lépe, všechno pěkně dohromady. Jak to umí snad jen Ilaria Graziano & Francesco Forni. To vše budou moci poznat fanoušci, kteří tento týden navštíví pražský klub Café v lese.

Další podobné články