Industriální, noisový a psychedelický revirvál

Kvůli mnoha okolnostem se jeden z nejproslulejších českých noisových projektů odmlčel a začal mutovat. Momentální stádium oné mutace je kapela hrající coververze s názvy jako Japahnis, Deutsch Rum im Wasseturm a Žádná hudba znamená hluk. To by se mělo v Čechách líbit a naživo se to navíc pěkně personálně rozrůstá.

Eine Stunde Merzbauten: 7305 Eine Stunde Merzbauten: 7305 Přebal CD

S pojmem "industrial" se potkávám již od svých středoškolských let, ale vždy s ním byly spjaté informace pro mne vzdálené a tedy zkreslené. Mám s ním sice spojené vize továrních hal a například jejich specifického dozvuku, ale vlastně jsem byl coby prašivý intelektuál na podobných místech osobně v životě sotva několikrát a představy industriálního zvuku jsem si vytvořil spíš až díky nahrávkám. S pojmem "noise" to je o trošku lepší. Cestu k němu jsem si našel při koncertě Merzbow v pražské Arše.

esm ve studiuSice tam tehdy předskakovali Napalmed, ale ti mi tehdy přišli nezajímaví a možná až hloupě teatrální. Mezitím jsem musel jaksi omylem přičichnout k noisové tvorbě sám pomocí vlastních experimentů, abych po nějaké době ocenil další noisery a pak i další vystoupení Napalmed třeba v rámci koncertní série Wakushoppu (plech, co tam zapomněli, mám stále někde doma v kumbále a stále čeká na kapelou doporučené natočení coververze Helloween - Keeper of the Seven Plechs). Vlastně obdivuji lidi, kteří pochopili radikální noise snadněji, asi jsou bystřejší než já a mají rozvinutější vkus a fantazii.

EineStundeMerzbauten2Teď se tu snažím s radostí vyjádřit k nové desce hlavní duše dřívějších Napalmed, jednoho z nejradikálnějších umělců o jehož existenci vím, Radka Kopela. Jsem rád, že mi jeho nová luxusní nahrávka ve snad ještě luxusnějším obalu nakonec dorazila poštou domů; napodruhé, když první pokus jaksi selhal a jeden exemplář tohoto skvělého alba tak nadále už minimálně po tři měsíce vězí někde v obálce v osidlech České pošty a nebo ho podle Radkova názoru poslouchá nějaká má sousedka v domě. Na desce se podíleli i další lidé, ovšem velikost jejich podílu či přínosu k desce i k celému projektu mi není příliš známa. Do budoucna bychom si na ně ale měli dát pozor, podle fotek zase něco chystají v dalších personálních složeních a budou to zajisté také zajímavé věci.

Samozřejmě jde na tomto CD o neestetický či trefněji hnusný zvukový bordel od začátku do konce a jen fanoušek zvuků, které vznikly údery do různě velkých kusů kovových materiálů a vším možným co možná nejnepatřičnějším zapojením elektroniky, by zde mohl najít dost vzrušujících zážitků a CD by pak mohlo v jeho sbírce zaujmout důležité místo. Člověk s ještě hlubším zaujetím o věc může v této skoro osmdesátiminutové nahrávce odhalit formu obdobnou baroknímu nástrojovému koncertu - tedy intenzivnější, klidnější a pak opět sónicky radikálnější pasáž. Zvláště ta prostřední je nakonec skoro k pomilování barevná a naučí posluchače těšit se na všechny finesy poslední, zase mnohem více hlučící, houkající, drhnoucí a drnčící třetiny. Avšak vnímání intenzity jednotlivých třetin bude spíše individuální a každý posluchač si je musí, nebo žádný posluchač si je nemusí zhodnotit sám.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

Radek Kopel je člověk s výjimečným smyslem pro humor a touto královskou porcí prvotřídního noise se též zlehka podíval na zoubek českému fenoménu revivalových kapel, které jsou přeci v naší kotlině tak populární a to často i o tolik let dříve, že se originální kapely či sólové hvězdy ani nestíhají rozpadat či se nestíhaly prostříhat ostnatým drátem nebo regulemi promotérských společností. Ovšem stopy zde zrevirválovaných hlukových titánů, tedy Einesturzende Neubauten, Merzbow a samotných Napalmed (osy Berlín - Tokyo - Most) lze hledat asi tak stejně snadno jako stopy Tomáše Kluse v hudbě příštího století (tedy doufám). Dost mudrování, základem všeho je zkrátka hluk a základem všeho zřejmě vždycky byl. Pojďme hluk a virvál šířit dál, pojďme zkrátka zlobit, každý alespoň jednou těch osmasedmdesát minut, které jsou potřeba pro poslech této nahrávky. Je to slušné i vkusné, v budoucnu to bude stále slušnější i vkusnější a zamyslet bychom se nad tím měli znovu i za dalších 7305 dnů, nebo snad 7305 let?

Přehled

  • Interpret: Eine Stunde Merzbauten: 7305
  • Skladby: http://bandzone.cz/merzbauten
  • Vydavatel: vlastní náklad
Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Fernando Saunders, Olomoucké kulturní prázdniny, 26. 7. 2018

    Americký baskytarista a zpěvák Fernando Saunders odehrál s kapelou skvělý koncert uprostřed města Olomouce u Terezské brány! Zcela zdarma si jej mohli poslechnout všichni příznivci dobré hudby v rámci Olomouckých kulturních prázdnin. Koukněte na krátký fotoreport z této akce.

  • Jack Broadbent a Toronzo Cannon chystají společný bluesový večer

    Liver Music připravují na říjen tohoto roku další ze skvělých bluesových večerů Prague International Bluenight, tentokrát s pořadovým číslem 127. V pražském Lucerna Music Baru zahrají dva samostatné koncerty v jeden večer představitelé současné bluesové scény „mistr slide kytary" Brit Jack Broadbent a jeden z nejžhavějších chicagských bluesových hudebníků Američan Toronzo Cannon. Taková příležitost vidět dva bluesové hudebníky hned v jeden večer se jen tak nenaskytne, takže stačí jen vyrazit!

  • Colours of Ostrava 2018: Poslední dny ve znamení zpěvaček

    Poslední dva dny festivalu ovládly ženy. Pro první den a největší scénu to platilo téměř do písmene, ženskou hegemonii totiž narušil až po půlnoci Paul Kalkbrenner.

  • Foto: Colours of Ostrava druhým pohledem, 21. 8. 2018

    Závěrečný den festivalu Colours of Ostrava 2018 nabídl opět neuvěřitelné hudební zážitky. Na Fresh Stage se roztančila bubenice a zpěvačka Dobet Gnahoré. Posluchači elektroniky si přišli na své u polského dua Kamp! Podívejte se na fotoreport. Na hlavní hvězdy dne se poté podívejte zde

Další podobné články