Nové album skupiny Muff nabízí lehkost a osvěžující humor

Pražská kapela Muff vydala na konci minulého roku své druhé album, tentokrát výrazně elektronické a experimentální.

Muff - MUFF-VOL. 2 Muff - MUFF-VOL. 2 přebal CD

Kapela Muff se od počátku svého vzniku před 14 lety vypracovala mezi nejoriginálnější kapely, které v současnosti na české jazzové scéně můžeme nalézt. Není také divu, její členové jsou totiž ostřílení harcovníci, jejichž hlavní pole působnosti se však nachází spíše v jiných projektech, často i velice žánrově odlišných. Možná právě proto z každé skladby skupiny Muff cítíte takovou lehkost a nadhled, podtržený pochopitelně mnoha zkušenostmi a ryzím muzikantstvím všech členů.

Čtěte také: Za šeptajícím nebem s Moimirem Papalescu a Petrem Venkrbcem

Důkazem, že se kapela Muff nebojí experimentovat a prošlapávat cesty v Čechách ještě převážně neprošlapané, je právě jejich nejnovější album MUFF-VOL. 2. Oproti dřívějším počinům kapely je toto album mnohem více prosyceno eletronikou a je výrazně experimentální. Tradiční pojetí komplikovaných saxofonových melodií a rozsáhlých harmonií je zde totiž poněkud potlačeno a na jejich místo se mnohem více prosazuje právě elektronika. Nasamplované zvuky slyšíme více či méně prakticky ve všech skladbách, ale jsou zasazeny do celkového kontextu kompozic vkusně a citlivě. Kromě toho jsou skladby prostoupeny i řadou ruchů, tanečních smyček a vtipných posáží na pozadí (např. projev jakéhosi nejmenovaného muže v závěrečné fázi skladby Mr. Elektrik).

Právě tento aspekt nadsázky a humoru je pro kapelu Muff typický a posouvá běžnou hranici hudebního vyjádření i někam dál (na tomto místě není možné nevzpomenout na skvěle zakomponovaný projev příslušníka StB v jejich starší skladbě Plastic People). Dalším vtipným aspektem alba jsou i názvy některých skladeb (např. Zitkova kompozice Rosemary má zrcátko). Ústředním elementem většiny skladeb je saxofon Marcela Bárty (často ještě výrazně melodicky podpořený kytarou Jiřího Šimka), přesto ale nejsou skladby nijak výrazně saxofonové. Naopak velmi často jsou melodické party střídány klávesovými plochami Jakuba Zitka a smyčkami samplovaných zvuků. To vše za podpory bezchybných groovů v podání bicích Romana Víchy a baskytary Jakuba Vejnara.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

 

Řada skladeb na albu vznikala jen na bázi menších myšlenek či motivů a do výsledné podoby vykrystalizovaly zkoušením a jamováním, přesto však žádná z nich nepůsobí nekonzistentně a nedotaženě. Ba naopak, každý tón, zvuk i klidná pasáž má svůj smysl a navozuje přesně takovou atmosféru, jakou má. Autorem většiny skladeb je Marcel Bárta, ale v několika případech se v autorské kolonce bookletu objevují i jména klávesisty Jakuba Zitka a kytaristy Jiřího Šimka.

Album MUFF-VOL. 2 je velmi zdařilým počinem a nezbývá, než autorům popřát hodně energie a nápadů na další desku. Než se tak stane, můžete kapelu Muff navštívit na některém z jejích koncertů, například 6. března 2014 v jejich domovském Jazz Docku.

Přehled

  • Interpret: Muff
  • Název: MUFF-VOL.2
  • Formát: CD
  • Skladby: Robotův den, Návrat, Městem, Manzarek, Makom, Pejsek, Mr. Elektrik, Joe, Unavenej starej chlap, Rosemary má zrcátko, Sweet Loser´s
  • Čas: 57:57
  • Datum vydání: 11.listopadu 2013
  • Vydavatel: Poli5
  • Hodnocení: 85%
Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Historicky první koncert Buddyho Guye se blíží

    Ve čtvrtek 8. listopadu se splní sen všech českých bluesových fanoušků. V Praze vůbec poprvé zahraje kytarista a zpěvák Buddy Guy, jednoznačný úřadující bluesový král, poslední aktivní pamětník rozkvětu chicagského blues na přelomu 50. a 60. let, velký vzor kytarových es Jimiho Hendrixe, Erica Claptona, Jeffa Becka či Jimmyho Page.

  • Paul Brady a Andy Irvine se vrátili o 40 let

    Když se řekne: "Teď vám zahrajeme skladby z desky, kterou jsme nahrávali před čtyřiceti lety...", ihned si posluchač uvědomí, jaká doba mezitím uplynula. Paul Brady a Andy Irvine desku nahráli přesně před 42 lety a nejen ji přijeli živě představit na pražský koncert v rámci festivalu Struny podzimu. Část hudební historie ostrovního Irska tak přemístili alespoň na jeden večer k nám.

  • Foto: Paul Brady a Andy Irvine, Divadlo Archa, 17. 10. 2018

    Jedinečná příležitost se naskytla fanouškům irské folkové hudby v Divadle Archa, kde vystoupili průkopníci tohoto žánru Paul Brady a Andy Irvine a během dvě a půl hodiny trvajícího koncertu zazpívali a zahráli irské tradicionály ve vlastní úpravě i autorské skladby. Z koncertu, který se konal pod záštitou festivalu Struny podzimu a mnoho měst toto uskupení během tohoto miniturné nenavštívilo, vám přinášíme fotoreport.

  • Foto: Jack Broadbent, Toronzo Cannon, Lucerna Music Bar, Praha, 14. 10. 2018

    Říjen je každoročně ročním obdobím, které fandí blues. Ani letos tomu není jinak a fanoušci tohoto žánru se dočkali hned dvoukoncertu v jeden večer. V Lucerna Music Baru zahrál britský předskokan Jack Broadbent a poté Američan Toronzo Cannon s kapelou. Tak rozdílní hudebníci se snad na pódiu sejít nemohli...

Další podobné články