Kytarista Jonny Lang na albu Signs více zpívá

Bluesový kytarista mladé generace Jonny Lang vydává po čtyřech letech nové studiové album s názvem Signs. Pokud se chcete dostat do atmosféry 30. let na břehu řeky Mississippi, tato deska se k ní mírně přibližuje. Tehdejší zvuk a novější přístup nejen blues, přesně to zahrnuje Jonny Lang na své novince. Ale neobejde se ani bez populární složky.

Jonny Lang - Signs Jonny Lang - Signs Zdroj: přebal CD

Nejnovější album Signs - první po čtyřech letech - které vyšlo 25. srpna, není pouze Langovým návratem ke kytarovým začátkům, ale také ztělesněním jednoduššího zvuku. Kytarová sóla se drží starého tradičního blues, což zvuk celého alba zcela respektuje. Kytarovými sóly Lang ale neplýtvá, střídmě si je dávkuje a vyplňuje v písních spíše kratší stopáže. Album je tak spíše jeho pěveckým umem než jednoznačně kytarovým. 

"Na povrch se dostalo hodně mých raných vlivů, jako je Robert Johnson a Howlin' Wolf," říká Lang. "Líbí se mi, jak je jejich hudba syrová a nerafinovaná. Byl jsem v pokušení to zahrát zrovna tak a myslím, že je to v písničkách slyšet. Ale zároveň jsem písničky skládal tak, jak přišly, i když někdy nemusely nutně znít jako blues." Inspirace je sice v několika skladbách slyšitelná, ale o delta blues od řeky Mississippi rozhodně nemůže být řeč.

Lang, Drew Ramsey a Shannon Sanders se odebrali do studia v Los Angeles s několika hudebními a aranžérskými nápady a během několika dnů nahráli dvanáct skladeb. Další nahrávání pak proběhlo v L.A. a Nashville, kde jim pomohli Dwan Hill, Dennis Dodd a Josh Kelley. A album Signs bylo hotové. Na desce najdete prvky funku, rocku a blues. "Některé písničky jsou autobiografické, ale ne vždycky úplně doslovné," vysvětluje Lang. První skladbou z alba, kterou posluchači mohou slyšet, je Make It Move, ve které Lang zpívá, že je lepší se k hoře vydat, než čekat, že hora přijde k vám. Právě tato skladba velmi příjemně otevírá celé album, mísí se v ní přímočarost, Lang se nesnaží nijak posluchače překvapovat a sází na jasné sdělení několikahlasým opakováním refrénu - sborové party spíše typické pro soul nebo gospel než pro blues. Trocha blues-popu je na světě. Nicméně jeho hlas a především kytarové riffy vévodí úvodní skladbě. 

Skladba Snakes se vydává rock'n'rollovějším směrem. Hadi se po celou dobu plazí v trávě a stejně tak se plazí především melodie kytary v jednotném rytmu bicích. I v dalších písních se Lang dostává spíše k rockově znějícímu zvuku, Last Man Standing se přibližuje rádiové skladbě právě rockovým vyzněním s velmi předvídatelným refrénem, znovu s vícehlasým sborem. Stejnojmenná skladba s celým albem se už houpe na bluesovém rytmu, nicméně zpěvák zde více tlačí na pilu při zpěvu. Oživení zpěvu různým houkáním a citoslovci v tomto případě příliš nefunguje a zcela tato "ozvláštnění" posunují vcelku příjemné skladby až moc k mainstreamu. Přitom kytarové umění Lang předvádí úctyhodné a je škoda, že se nesoustředí více na to, jak projevit svůj kytarový talent. Vyšší tóny v letní pohodovce What You’re Made Of taktéž zcela nesedí, v nižších polohách si je Jonny o dost jistější, vyznívá tak více i jeho rockový chraplák. 

 

 

Jonny je rockový živel a s kytarou si prostě rozumí už od útlého věku - je mu 36 let, je otcem 5 dětí, ale přesto se už na hudební scéně pohybuje 20 let - což se na druhé polovině alba dostatečně projevuje. I ve skladatelsky jednodušších písních dokáže skladbu vyšperkovat zajímavými a neoposlouchanými postupy. Vícehlasy, jak už bylo řečeno, využívá celkem často, především v refrénech. Právě ty zjemňují celkovou atmosféru, navozují bezstarostnost, pohodu, relaxaci. Za nejlepší kousek, kde se Jonny "odhalí" celý, je vydařená pomalá melancholická melodie Bring Me Back Home. Skladatelsky zajímavé pojetí bluesového "ploužáku" zaujme skoro neslyšitelným klavírním doprovodem, jehož jemnost střídá procítěný Jonnyho hlas, jež se blíží až gospelovému zpěvu. Tato poloha Jonnymu jednoduše sedí. 

Jonny Lang přijede do Šumperku i do Prahy

Skladbou Wisdom, jež je předposlední, se zase vrací na samotný začátek, co se zvuku týče. Vliv 30. let a Roberta Johnsona je znatelný, nicméně potenciál Jonny zcela nevyužil. Znovu se ponoří do líbivosti a podpoří popovou stránku skladby, přesto kytarové party, byť krátké, zní skvěle. Nicméně pomalé skladby Jonnymu jdou, což v závěrečné, leč mírně podbízivé Singing Songs potvrdí. Střídmost nástrojů i zvuků skladbě sedí stejně jako akustická kytara a houslový part.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Jonny Lang je příkladem mladé bluesové generace, díky které se blues obměňuje a stále zní, za to je třeba rozhodně poděkovat. Byť blues využívá, o klasickou verzi se opravdu nejedná. Posluchač uslyší velké množství žánrové inspirace a kytarového umu. Deska Signs nepřekvapí ani bluesového nadšence, ani hudebního fanouška, ale nese se na příjemné vlně jako kulisa i k aktivnímu poslechu. Je pravděpodobné, že při živém vystoupení dostanou skladby větší říz a vyzní tak lépe než někdy až moc uhlazené studiové verze. 

Přehled

  • Interpret: Jonny Lang
  • Název: Signs
  • Formát: CD
  • Skladby: Make It Move, Snakes, Last Man Standing, Signs, What You’re Made Of, Bitter End, Stronger Together, Into the Light, Bring Me Back Home, Wisdom, Singing Songs
  • Čas: 47:15
  • Datum vydání: 25. 8. 2017
  • Vydavatel: Concord
  • Hodnocení: 65 %
Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Blues Alive, Dům Kultury, Šumperk, 18. 11. 2017

    Třetí a závěrečný večer hned naplno rozjela polská skupina Cheap Tobacco s úžasnou zpěvačkou Natalií Kwiatkowskou, kteří v Šumperku nejsou žádnými nováčky. Po nich jsme byli naladění do temné, psychedelické hudby Hugo Race & Michelangela Russo a teprve další kapela, „divoké dračice“ z New Yorku Jane Lee Hooker to pořádně rozjely. Nejen že skvěle zahrály, ale předvedly i velice živou show na podiu. Eric Bibb zahrál klasické blues na akustickou kytaru a po něm již následoval hřeb tohoto večera Mr. Sipp. Na závěr pořádný nářez elektrického blues !

  • Bobby McFerrin se vrací do Prahy

    Hvězda, co už několik desetiletí boří všechna hudební pravidla. Desetinásobný držitel Grammy, autor patnácti alb, prodaných ve více než 20 milionech kopiích, který smazává rozdíl mezi pop music a uměním. S bosýma nohama pobíhá po pódiích nejslavnějších světových scén, objevuje nepopsané hlasové rozsahy, inspiruje celou novou generaci a cappella zpěváků, ovlivňuje beatboxery. To je Bobby McFerrin.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 17. 11. 2017

    Druhý večer bluesového festivalu byl opět skvělý! Pořadatelé nám i tentokrát nachystali pořádnou porci dobré muziky - zahájení patřilo „starým známým“ Slovak Blues Project a po nich následovala nepřehlédnutelná a zatím jediná bluesmanka Bex Marshall s Blues Bandem. Řádnou porci jazzu nám naservíroval skvělý John Medeski’s Mad Skillet a všechny zde zaujal suzafonista Kirk Joseph. Zac Harmon se svojí kapelou předvedli parádní pódiovou show a poslední vystoupení tohoto večera patřilo foukačkářům – Blues Harp Explosion feat. Billy Branch, James Harman a Magic Dick. Na závěr se všichni vystupující opět sešli na pódiu a zcela netradičně pokračovali v jam session.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 16. 11. 2017

    Hlavní hvězdou čtvrtečního večera a i letošního Blues Alive byl bezpochyby Jonny Lang. Ale začněme od začátku. Hned na úvod návštěvníky přivítal ve foyer živelný Band of Heysek (CZ). Na pódiu zahájil festival britský rocker Phil Shoenfelt & Southern Cross a po něm polská kapela Nočna zmiana bluesa s charismatickým foukačkářem Slawkem Wierzcholskim, kteří v Šumperku nebyli poprvé a předvedli publiku skvělou show. Následovalo americké trio Nick Schnebelen Band a po něm již Jonny Lang. Musím přiznat, že oproti poslechu jeho hudby, je koncert zcela jiné kafe! Strhující, dynamický zpěv a skvělá hra na kytaru nenechaly nikoho v klidu! Všichni si tento první večer bluesového festivalu skvěle užili!

Další podobné články