Akropole nadšeně tleskala islandským Vök i české Never Sol

Dvojkoncert mladých islandských nadějí Vök a české zpěvačky Never Sol v doprovodu orchestru spustil vlnu emocí, dojímal i roztančil a pořadatelé ho v klidu mohli pojmout jako dvě regulérní akce.

Never Sol v Paláci Akropolis Never Sol v Paláci Akropolis Foto: Zuzana Veselá/musicweb.cz

Kdo v loňském roce viděl Vök na Colours of Ostrava a váhal, jestli má cenu na ně jít znova, nemusel mít obavy. Dá se říct, že 27. února se v pražské Akropoli na pódium postavil někdo jiný. Během necelého roku se (i když na pohled stále hodně mladí) muzikanti posunuli o kus dál a jejich nesmělost je pryč. Úvod show zněl, jako by s sebou kapela vzala islandské hromy. I když Vök znamená v islandštině díru v ledu, seveřané nebyli ledově chladní nebo nepřístupní ani náhodou. Žádné nesmělé oťukávání, ale začali hned živě a zostra. Přidali výraznější beaty, výtečná saxofonová sóla a dva nové songy Walking a Polar. Andri, který se svým saxofonem divoce tančil po pódiu, litoval, že měli na svůj set tak málo času, jinak by se více rozmluvili. Místy vypadal i dojatě (a poněkud vyčerpaně), evidentně překvapený výbornou odezvou publika a plným sálem. Zpěvačka, klávesistka a kytaristka Margrét v závěru využila piana připraveného pro Never Sol a zahrála na něj citlivou píseň, která jako by byla pojítkem mezi oběma koncerty, ze kterých emoce přímo tryskaly. Někdo přišel jen na Vök, jiný na Never Sol, ale prázdno určitě nebylo. Nekonala se žádná předkapela a hlavní hvězda. Oba koncerty by obstály i samostatně a podstatně delší. 

Plnohodnotné album vydají Vök až letos. Zatím má tříčlenná skupina, kterou při živém vystupování doplňuje bubeník, ve své diskografii dvě EP Tensions a Circles. Zbrusu nový singl Waiting naznačuje svěžejší post-triphopový styl než předchozí nahrávky, ale jejich značkou stále zůstávají táhlé ozvěny Margrétiných uhrančivých vokálů, pulzující synťáky, méně obvyklé použití saxofonu a střídání angličtiny s jejich rodným jazykem. Úsečnější islandštiny by se i přes jejich rostoucí světovou popularitu určitě neměli vzdávat. Při poslechu jejich hypnotizující elektroniky se probouzí lidská fantazie, po bloudění chladnou mystickou krajinou se ocitáme ve stylovém klubu v Reykjavíku, kde se taví hudební trendy. A naživo nepůsobí Vök už jen jako islandští The XX, našli svůj vlastní výraz, na koncertní šňůře je to baví čím dál víc a vypadají, že mají radost z poznávání nového inspirativního prostředí a nových lidí, protože neváhali posluchače pozvat, aby za nimi po koncertě přišli. Do setlistu se dostala i pouze instrumentální skladba, která působila až shoegazově. Vök, jen tak dál!

Sledujte rock na Facebooku:
 

Po pauze akorát pro vystání si nekonečnou frontu u všech barů se na pódiu objevil filharmonický orchestr pod vedením Jiřího Kabáta, který zaranžoval autorské písně zpěvačky a klavíristky Never Sol pro šest houslí, kontrabas, cello, dvě violy a klarinet. Křehká Sára Vondrášková alias Never Sol se posadila za piano a sálem se rozezněly písně, které by svou epičností obstály v kterékoliv Bondovce. Sára se drží svých zavedených schémat a neriskuje. Řemeslo sice zvládá dobře, jen její písně unavují svým stereotypem. Obstály by spíše jako scénická hudba. Je ale nutno přiznat, že nové aranže do nich vnesly mnoho intenzivních momentů, atmosféra večera velmi příjemná a povznášející. Sára se překvapeně se širokým úsměvem otáčela do publika, jako by nevěřila, že může mít úspěch. Publikum ji ale v tu chvíli milovalo a kdo se mezitím odvážil prohodit pár slov, toho kolemstojící probodli pohledem. Na přídavek už neměla s orchestrem připravený dostatek materiálu, takže zazpívala jen za doprovodu piana a posluchači si tak mohli naplno vychutnat její charismatický hlas se soulovým nádechem. Never Sol to ten večer slušelo a velmi jí sluší také výměna elektroniky za smyčce.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Vyčerpávající vystoupení Hurts ocenily tisíce návštěvníků

    Páteční večer nepatřil pouze probíhajícímu státnímu svátku, oslavy patřily především příznivcům kapely Hurts, kteří se po 2 letech znovu dočkali svých oblíbenců. V rámci turné k nové desce Desire se předvedli vyprodanému Foru Karlín.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 17. 11. 2017

    Druhý večer bluesového festivalu byl opět skvělý! Pořadatelé nám i tentokrát nachystali pořádnou porci dobré muziky - zahájení patřilo „starým známým“ Slovak Blues Project a po nich následovala nepřehlédnutelná a zatím jediná bluesmanka Bex Marshall s Blues Bandem. Řádnou porci jazzu nám naservíroval skvělý John Medeski’s Mad Skillet a všechny zde zaujal suzafonista Kirk Joseph. Zac Harmon se svojí kapelou předvedli parádní pódiovou show a poslední vystoupení tohoto večera patřilo foukačkářům – Blues Harp Explosion feat. Billy Branch, James Harman a Magic Dick. Na závěr se všichni vystupující opět sešli na pódiu a zcela netradičně pokračovali v jam session.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 16. 11. 2017

    Hlavní hvězdou čtvrtečního večera a i letošního Blues Alive byl bezpochyby Jonny Lang. Ale začněme od začátku. Hned na úvod návštěvníky přivítal ve foyer živelný Band of Heysek (CZ). Na pódiu zahájil festival britský rocker Phil Shoenfelt & Southern Cross a po něm polská kapela Nočna zmiana bluesa s charismatickým foukačkářem Slawkem Wierzcholskim, kteří v Šumperku nebyli poprvé a předvedli publiku skvělou show. Následovalo americké trio Nick Schnebelen Band a po něm již Jonny Lang. Musím přiznat, že oproti poslechu jeho hudby, je koncert zcela jiné kafe! Strhující, dynamický zpěv a skvělá hra na kytaru nenechaly nikoho v klidu! Všichni si tento první večer bluesového festivalu skvěle užili!

  • Foto: The Rasmus, Lucerna Music Bar, 15. 11. 2017

    Finská rocková legenda The Rasmus navštívila v rámci turné k nové desce Dark Matters ve středu 15. listopadu Prahu. V Lucerna Music Baru je mimo jiné doprovodila italsko-americká kapela Klogr hrající alternativní metal a rockové uskupení The Weyers ze Švýcarska. Z koncertu vám přinášíme fotoreport.