Al Di Meola v Hybernii ukázal sílu svého kytarového umu Doporučený

Festival Hudební legendy naživo opět přitáhl k sobě pozornost milovníků jazzové fúze. Do Prahy zavítal totiž pod jejich křídly americký kytarista Al Di Meola. V doprovodu svého dlouholetého kytarového souputníka Peo Alfonsiho a akordeonisty Fausto Beccalossiho vystoupil ve středu 1. listopadu v pražském divadle Hybernia.

Al Di Meola v pražském divadle Hybernia 1. listopadu 2017 Al Di Meola v pražském divadle Hybernia 1. listopadu 2017 Foto: David Webr/musicweb.cz

Ačkoli je Al Di Meolovi již třiašedesát let, tento věk by mu málokdo tipoval. Když vezmeme v potaz, že jeho počátky se datují k roku 1974, kdy ho do své superskupiny Return to Forever přizval klávesista Chick Corea, může člověk jenom němě zírat, kolik toho tento hudebník v životě stihl. Vliv jeho italského původu ho ovlivnil ke hře na kytaru, v níž se protly vlivy jazzové a rockové spolu s prvky španělského flamenca.

 

 

Do Prahy přijel představit Meola svoji zatím poslední desku nazvanou Elysium z roku 2015 a rovněž skladby z letos vydaného živého koncertu nazvaného Morocco Fantasia, mimo repertoár z nich ovšem zahrál i například dvě cover verze od skupiny Beatles – She´s Leaving Home ( z desky Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band) a Because (z alba Abbey Road). Mimo to zahrál i roztomile znějící ukolébavku Ava's Lullaby, kterou složil své malé dceři.

Písně z nového alba ukazují, jak se Meola hudebně posunul. Ve spojení s akordeonem a kytarou v pozadí přesvědčivě dokazoval, že jeho technika rozhodně s léty nerezaví, naopak nové skladby byly v některých případech až děsivě technicky složité, až se posluchač musel hodně soustředit, aby vnímal všechny tóny Meolovy kytary. Hudebníci často také využívali notových partitur, nicméně když je odložili, byla jistota, že dojde i k přímějšímu kontaktu s publikem.

 


S oběma hudebníky Meola vystupuje už léta, a tak není překvapivé, jak dokonale sehrané toto trio bylo. Koncert táhl na svých bedrech, jak se dalo tušit, Al Di Meola, jeho druh Peo Alfonsi se držel spíše doprovodné role. O něco větší prostor k předvedení se dostal naopak akordeonista Fausto Beccalosi. Ačkoli nedošlo na jeho pověstný ječivý zpěv, i tak ukázal, že technika jeho hry je geniální prvek ve spojení s takovým nástrojem, jako je kytara. Vyvrcholením koncertu byla jistě píseň Double Concerto, která i svojí délkou ukázala, jak šibalsky Meola umí z pomalejších poloh neuvěřitelně rychle přejít k zběsilému tempu. Syrový zvuk tvrdě namáhaných strun dodával koncertu skvělou atmosféru.

Al Di Meola ovšem překvapil i krátkými skladbami, které co délky trvaly třeba i jen minutu. Večer byl zkrátka o kytarové exhibici, kdy zkušený hudebník ukazoval vše, co se za léta svého působení i po boku Paca de Lucíi či Johna McLaughlina naučil. Ze spolupráce s těmito dvěma zmíněnými došlo i na legendární píseň Mediterranean Sundance, kterou se Meola s publikem definitivně rozloučil.

Podívejte se také na fotografie z koncertu

Atmosféru loučení s diváky navíc okořenil příchod jeho malé dcerky na pódium. Meola poté s holčičkou na ruce zamával a odešel. Ovšem kdo měl zájem, mohl si ještě poté i nechat od Al Di Meoly dát autogram ve foyer divadla Hybernia.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Al Di Meola uzavřel letošní kytarový maraton zahájený v lednu koncertem Johna McLaughlina (o koncertu se dočtete zde) pokračující v červnu vystoupením Pata Methenyho (článek najdete zde). Zatímco John McLaughlin jel naplno elektricky celý koncert, Pat Metheny hrál jak na akustickou, tak i na elektrickou kytaru. Al Di Meola pro změnu více využíval akustickou, doplněnou osvědčeným samplem elektriky. Posluchači tak letos mohli srovnat tři různé přístupy jazzové kytary. Všechny ovšem neuvěřitelně fascinující.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 16. 11. 2018

    Druhý večer festivalu zahájila prostějovská skupina King Bee s velšským zpěvákem a kytaristou Daley B. Williamsem. Reverend Sekou, na fotkách seriózně vyhlížející kazatel, to tady řádně roztočil. Během prvních písní z něj postupně odlétl klobouk, sako, kravata i košile a zbytek koncertu již poletoval tento malý a dredatý mužík po pódiu i pod ním jen v nátělníku. Tak to byla přímo strhující ďábelská mše! Nesourodé seskupení North Mississippi Blues Project trojice bluesmanů RL Boyceho, Kennyho Browna a Roberta Kimbrougha mě už tolik nenadchlo. Závěr večera patřil očekávané hvězdě festivalu, kterou nebyl nikdo jiný než legenda moderního blues, Joe Luis Walker.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 15. 11. 2018

    Tak to je pecka! Festival Blues Alive získal nejprestižnější světové žánrové ocenění nazvané Keeping The Blues Alive Award pro rok 2019! Cenu uděluje americká nadace Blues Foundation, přední světová organizace, která se snaží ocenit, uchovat a propagovat blues. Tohle úžasné překvapení na nás čekalo hned první večer.

  • Foto: Maceo Parker, Měšťanská beseda, Plzeň, 15. 11. 2018

    Maceo Parker je uznávaný americký funkový a souljazzový saxofonista. Proslavil se především v 60. letech díky známému hudebníkovi Jamesovi Brownovi. Podívejte se na naši fotogalerii z plzeňské Měšťanské besedy.

  • Nik Bärtsch's Ronin: Rytmus jako smysl života

    Koncert Nika Bärtsche a jeho kapely Ronin, s níž se tento švýcarský skladatel a klavírista, stoupenec minimalismu a průkopník hudby rituálního groovu představil 14. listopadu v pražském Paláci Akropolis v rámci koncertní série Music Infinity, nabídl opojný hudební rituál nesoucí se na hypnotizujících polyrytmech.