Antonio Sanchez – Frustrovaný rocker? Doporučený

Žijící jazzová legenda - Antonio Sanchez - předvedl 4. prosince v Jazz Docku hudebně komplexní vystoupení. Poslední Antoniův počin Migration je skutečně zkomponován jako svita, skladby na sebe nádherně navazují a prolínají se v moderně jazzovém žánru.

Antonio Sanchez v klubu Jazz Dock 4. prosince 2015 Antonio Sanchez v klubu Jazz Dock 4. prosince 2015 Foto: Kateřina Trnková/musicweb.cz

Nebojím se prohlásit, že tvorba Antonia Sancheze stojí na vrcholu soudobé hudby, kde se stírají rozdíly mezi klasickou vážnou muzikou a jazzem, jak v složitých harmoniích, tak kompoziční propracovaností a technicky mistrovskou reprodukcí zároveň. Antonio Sanchez sám v jednom z rozhovorů akcentoval, že pokud chce člověk skutečně porozumět, proč se určité styly hrají tak, a jiné onak, je potřeba jít ke kořenům. Stylovost hraní není jen o feelingu, ale také o znalosti historie a technické schopnosti to provést. A u poctivých umělců lze pozorovat, jako by do sebe vstřebali vše, co bylo a pozvednou laťku vlastní rukou zase o kousek výš. Jsou pořád otevření novým podnětům, kterými kultura pulzuje a zařadí je pak do svého díla, jenž pevně stojí za základech virtuózní technické vybavenosti, dlouholeté zkušenosti, vědění a vlastní kreativity.

Na vystupování Antonia Sancheze jsem si jako první uvědomila opravdu neuvěřitelnou složitost polyrytmů, metrických hrátek, zvukových variací - a zároveň, přestože nedokážu v ten moment analyticky rozebrat, co se zrovna událo, jeho hraní je velmi čitelné, vstřebatelné a artikulované. V sólech často opakuje motiv, se kterým si zrovna pohrává, aby se ujistil, že jsou posluchači skutečně s ním, a místo autistické exhibice rozvíjí spontánní ideu do smysluplného příběhu, ve kterém se člověk neztratí po prvních třech úderech, (jak se mi při poslechu jazzových sól často stává), ale naopak si může vychutnat přirozený vývoj příběhu, který zrovna Antonio vypráví.

Jak už jsem zmiňovala na začátku, celý koncert vyzněl žánrově pestře, bylo jasně znát, že Antonio Sanchez vyrůstal na rock´n´rollu. Doteď prý vozí mamince klasická rocková alba jako dárky ze svých cest. Sám sebe v rámci jednoho hudebního pořadu s úsměvem nazval jako „frustrovaného rockera, kterej zabředl do jazzu, aby se mohl víc projevit". Proto taky dokáže hrát velmi úderně, razantně a minimalisticky, což vytváří příjemný kontrast zvláště k rychlým a složitějším swingově laděným částem. Myslím si, že právě umění používat kontrast vystihuje Antoniův styl nejlépe. Díky chytrým změnám ať dynamickým, tempovým či zvukovým drží Antoniova hra posluchače naprosto pevně v náručí. V momentě, kdy hrozí, že pozornost začne unikat, nastane obrat úplně jinam, člověk jen trošku zadrží dech a podiven, kde se právě ocitl, nastraží uši a vychutnává se zaujetím dál.

 

 

Zajímavým zpestření celého programu byla improvizovaná dua, která si Sanchez střihnul s každým muzikantem minimálně jednou. A opět, tyto části vyzněly velmi muzikálně a kultivovaně, jako skutečný dialog, smysluplná konverzace bez tendence se pouze předvést, nebo hůř – položit spoluhráče „battlově" lopatky. Kapela byla dokonale sehraná, všechny přesné a složité přiznávky vyzněly naprosto lehce a přirozeně.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

I kdybych popsala milion stran, není možné předat slovy jemné i burácivé, nevšední i patetické, barevné i hluboké emoce, které z pódia celý večer lítaly. A pokud čekáte, že po zbožšťující ódě přijdou také nějaká negativa, musím Vás zklamat a odporoučet k dílu Antonia Sancheze, který se pro mě stal po tomto večeru čestným právoplatným rytířem současné jazzové scény.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Chick Corea, Obecní dům, Praha, 11. 07. 2018

    V rámci festivalu Prague Proms vystoupil v pražském Obecním domě legendární americký jazzový klavírista Chick Corea s neméně zajímavou rytmikou - Dave Weck a John Patitucci za doprovodu Českého národní symfonického orchestru. Z počátku koncertu, kde vystupovalo jen samotné trio vám přinášíme fotoreport.

  • Chick Corea s ČNSO a jeho návod na štěstí

    Ve středu 11. července se s úderem sedmé hodiny ve Smetanově síni rozezvučely struny piána. Klavírním intrem k živé jazzové skladbě Morning Sprite otevíral očekávaný koncert nikdo menší než Armando Anthony "Chick" Corea v mikině, poté, co pořídil hojné množství fotek publika na instagram.

  • Festival Beseda u Bigbítu zveřejňuje další program, nabídne i Slam Poetry

    Multižánrový festival Beseda u Bigbítu uzavřel mimohudební část letošního ročníku, jenž se uskuteční v Tasově u Veselí nad Moravou 3. a 4. srpna. Mezi ohlášenými jmény je například dvojnásobný mistr republiky ve Slam poetry Jiří Charvát, literáti Jiří Borkovec či Emma Kausc. Tito se představí v rámci Apollónovy návštěvy, speciální scény, kde si na své přijdou především literární fanoušci. Chybět nebude ani tradiční Soutěž písničkářů, která letos slaví kulatých deset let. Do finální podoby se dostal také hudební program letošní Besedy – dramaturgie byla rozšířena o dalších 8 jmen, mezi kterými ční například polský projekt Syny nebo Market, tuzemské zjevení domácí scény posledních měsíců.

  • Foto: Festival Boskovice, 7. 7. 2018

    Krásné počasí, pohoda, přátelská rodinná atmosféra a kulturní vyžití, ze kterého si každý vybere to své. Malebné městečko severně od Brna žilo posledních několik dní multižánrovým festivalem Boskovice 2018, které se letos konalo již po šestadvacaté.

    Sobota nabídla odpolední program na hradě, který se návštěvníkům festivalu pro tento den volně otevřel a kde si mohli třeba zalyžovat s Bratry v Tricku. Večer pak znovu patřil hudbě. V komorním prostředí Synagogy sklidili potlesk ve stoje brněnští Urband, kteří museli dávat přídavky ještě v ulicích Boskovic. V letním kině pak vystoupili Jan P. Muchow & The Antagonists, Fernando Saunders nebo Circus Brothers.