Antonio Sanchez – Frustrovaný rocker? Doporučený

Žijící jazzová legenda - Antonio Sanchez - předvedl 4. prosince v Jazz Docku hudebně komplexní vystoupení. Poslední Antoniův počin Migration je skutečně zkomponován jako svita, skladby na sebe nádherně navazují a prolínají se v moderně jazzovém žánru.

Antonio Sanchez v klubu Jazz Dock 4. prosince 2015 Antonio Sanchez v klubu Jazz Dock 4. prosince 2015 Foto: Kateřina Trnková/musicweb.cz

Nebojím se prohlásit, že tvorba Antonia Sancheze stojí na vrcholu soudobé hudby, kde se stírají rozdíly mezi klasickou vážnou muzikou a jazzem, jak v složitých harmoniích, tak kompoziční propracovaností a technicky mistrovskou reprodukcí zároveň. Antonio Sanchez sám v jednom z rozhovorů akcentoval, že pokud chce člověk skutečně porozumět, proč se určité styly hrají tak, a jiné onak, je potřeba jít ke kořenům. Stylovost hraní není jen o feelingu, ale také o znalosti historie a technické schopnosti to provést. A u poctivých umělců lze pozorovat, jako by do sebe vstřebali vše, co bylo a pozvednou laťku vlastní rukou zase o kousek výš. Jsou pořád otevření novým podnětům, kterými kultura pulzuje a zařadí je pak do svého díla, jenž pevně stojí za základech virtuózní technické vybavenosti, dlouholeté zkušenosti, vědění a vlastní kreativity.

Na vystupování Antonia Sancheze jsem si jako první uvědomila opravdu neuvěřitelnou složitost polyrytmů, metrických hrátek, zvukových variací - a zároveň, přestože nedokážu v ten moment analyticky rozebrat, co se zrovna událo, jeho hraní je velmi čitelné, vstřebatelné a artikulované. V sólech často opakuje motiv, se kterým si zrovna pohrává, aby se ujistil, že jsou posluchači skutečně s ním, a místo autistické exhibice rozvíjí spontánní ideu do smysluplného příběhu, ve kterém se člověk neztratí po prvních třech úderech, (jak se mi při poslechu jazzových sól často stává), ale naopak si může vychutnat přirozený vývoj příběhu, který zrovna Antonio vypráví.

Jak už jsem zmiňovala na začátku, celý koncert vyzněl žánrově pestře, bylo jasně znát, že Antonio Sanchez vyrůstal na rock´n´rollu. Doteď prý vozí mamince klasická rocková alba jako dárky ze svých cest. Sám sebe v rámci jednoho hudebního pořadu s úsměvem nazval jako „frustrovaného rockera, kterej zabředl do jazzu, aby se mohl víc projevit". Proto taky dokáže hrát velmi úderně, razantně a minimalisticky, což vytváří příjemný kontrast zvláště k rychlým a složitějším swingově laděným částem. Myslím si, že právě umění používat kontrast vystihuje Antoniův styl nejlépe. Díky chytrým změnám ať dynamickým, tempovým či zvukovým drží Antoniova hra posluchače naprosto pevně v náručí. V momentě, kdy hrozí, že pozornost začne unikat, nastane obrat úplně jinam, člověk jen trošku zadrží dech a podiven, kde se právě ocitl, nastraží uši a vychutnává se zaujetím dál.

 

 

Zajímavým zpestření celého programu byla improvizovaná dua, která si Sanchez střihnul s každým muzikantem minimálně jednou. A opět, tyto části vyzněly velmi muzikálně a kultivovaně, jako skutečný dialog, smysluplná konverzace bez tendence se pouze předvést, nebo hůř – položit spoluhráče „battlově" lopatky. Kapela byla dokonale sehraná, všechny přesné a složité přiznávky vyzněly naprosto lehce a přirozeně.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

I kdybych popsala milion stran, není možné předat slovy jemné i burácivé, nevšední i patetické, barevné i hluboké emoce, které z pódia celý večer lítaly. A pokud čekáte, že po zbožšťující ódě přijdou také nějaká negativa, musím Vás zklamat a odporoučet k dílu Antonia Sancheze, který se pro mě stal po tomto večeru čestným právoplatným rytířem současné jazzové scény.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Soutěžte o 3x1 lístek na Respect festival 2018

    Víkend 16. a 17. června na Louce pod Bruselskou cestou na Výstavišti v pražských Holešovicích bude patřit již 21. ročníku festivalu world music Respect festivalu pořádaného agenturou Rachot v čele s Borkem Holečkem. Pojďte s redakcí musicweb.cz soutěžit o vstupenky na tento dvoudenní maraton už nyní!

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 18. 11. 2017

    Třetí a závěrečný večer hned naplno rozjela polská skupina Cheap Tobacco s úžasnou zpěvačkou Natalií Kwiatkowskou, kteří v Šumperku nejsou žádnými nováčky. Po nich jsme byli naladění do temné, psychedelické hudby Hugo Race & Michelangela Russo a teprve další kapela, „divoké dračice“ z New Yorku Jane Lee Hooker to pořádně rozjely. Nejen že skvěle zahrály, ale předvedly i velice živou show na podiu. Eric Bibb zahrál klasické blues na akustickou kytaru a po něm již následoval hřeb tohoto večera Mr. Sipp. Na závěr pořádný nářez elektrického blues !

  • Bobby McFerrin se vrací do Prahy

    Hvězda, co už několik desetiletí boří všechna hudební pravidla. Desetinásobný držitel Grammy, autor patnácti alb, prodaných ve více než 20 milionech kopiích, který smazává rozdíl mezi pop music a uměním. S bosýma nohama pobíhá po pódiích nejslavnějších světových scén, objevuje nepopsané hlasové rozsahy, inspiruje celou novou generaci a cappella zpěváků, ovlivňuje beatboxery. To je Bobby McFerrin.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 17. 11. 2017

    Druhý večer bluesového festivalu byl opět skvělý! Pořadatelé nám i tentokrát nachystali pořádnou porci dobré muziky - zahájení patřilo „starým známým“ Slovak Blues Project a po nich následovala nepřehlédnutelná a zatím jediná bluesmanka Bex Marshall s Blues Bandem. Řádnou porci jazzu nám naservíroval skvělý John Medeski’s Mad Skillet a všechny zde zaujal suzafonista Kirk Joseph. Zac Harmon se svojí kapelou předvedli parádní pódiovou show a poslední vystoupení tohoto večera patřilo foukačkářům – Blues Harp Explosion feat. Billy Branch, James Harman a Magic Dick. Na závěr se všichni vystupující opět sešli na pódiu a zcela netradičně pokračovali v jam session.