Bon Jovi v Praze: Cadillac, nesmrtelné hity a spousta vody

V Praze ožil rock. Do prostor Synot Tip Arény se přihnal hurikán. Legendární Bon Jovi se objevili na velkolepé scéně a předvedli show, jakou téměř dokonale naplněný Eden zažije jen málokdy.

Bon Jovi Bon Jovi Foto: Tereza Ticháčková, musicweb.cz

Deštivé pondělní odpoledne jako by vyzývalo k odpočinku s knihou a horkým čajem v ruce. Komu by se chtělo vyjít do ulic, po kterých se řinuly potůčky vody, natož v dešti několik hodin prostát? Fanoušci kapely Bon Jovi však oblékli pláštěnky, obuli holinky a vydali se s úsměvem na rtech do nehostinného království knížete Mrakomora.

Pražská Synot Tip Aréna své brány otevřela 24. června již v 17 hodin a během několika minut se začala proměňovat v jeden obrovský sprchový kout. Opuštěné hromady deštníků před vstupem značily, že Eden se dočká vskutku vysokého počtu návštěvníků, kteří se rozprostřeli po celé jeho ploše a nechali na svá záda dopadat chladné kapky vody.

O hodinu později se již začaly ozývat první tóny. Ty však ještě nepatřily rockovým mágům, avšak linuly se z nástrojů předskokanů, českých Support Lesbiens. Kluci se snažili rozpohybovat publikum, aby příliš neprochladlo. Ale jak už to tak u předskokanů bývá, jejich umění bylo roztříštěno mezi neustále proudící davy, které hledaly to pravé místo pro následující show. Přesto se skupina svého úkolu zhostila bravurně. Pánové vypustili dostatek energie prostřednictvím kousků jako Sweet Little Something, Cliché či Bet My Soul. A nepřítomnost bývalého frontmana Kryštofa Michala? Ta nikomu vážně nevadila.

Podívejte se na fotoreportáž Terezy Ticháčkové

01 Bon Jovi 24 06 2013Po další půlhodince ale začal modrý cadillac přezouvat své pneumatiky, aby mohl vyjet na jeden z nejpůsobivějších rockových výletů. Na pódiu se za hřmějícího potlesku objevili Bon Jovi a okamžitě odstartovali výtečnou show. Přítomní ze sebe oklepali kapky vody a v jediném okamžiku vytvořili společně s kapelou jedno těleso, které oplývalo neskutečnou silou a energií.

Raise Your Hands roztančila snad i zvukaře. Poté Bon Jovi spustili asi dvou a půl hodinovou smršť skladeb. Jednapadesátiletý Jon Bon Jovi po pódiu létal, jako by mu bylo čerstvých dvacet. Jeho projev byl skvělý. Jon se dokázal do tónů opřít stejně tak dobře, jako přenášet jemné emoce. Jeho oči jako by se staly svědky toho, co vyslovovala ústa.

Vše podtrhávala velkolepá scéna, které dominovala modrá kapota již zmíněného cadillacu. Místo čelního skla se nacházelo gigantické plátno, na nějž se promítaly nejen obrazy dokreslující skladby, ale také živé záběry přímo z koncertu. Nárazník se skládal z desítek malých obrazovek, které rovněž vysílaly živé výjevy z Edenu. Ačkoli scéna může takto popsaná působit poněkud přehnaně, jako celek vše působilo velmi vkusně a doplňovalo a s hudbou i stylem vystupování kapely.

Skvělý hlas John předvedl ve skladbách The Radio Save My Life Tonight či Bad Medicine. K bodu varu byla ale krev posluchačů přivedena až skladbou It’s My Life. Ta zvedla ze sedaček i doposud sedící fanoušky. Pravá tribuna dokonce vykouzlila ze zdvižených papírů obrovské rudé srdce, aby tak vyjádřila své pocity.

Následovala novinka Because We Can, která v sobě skrývá neskutečný potenciál. Nezaostávala ani Keep the Faith a Captain Crash and the Beauty Queen from Mars. Něžný a zároveň tvrdý hlas doplňovaly skvělé výkony kytaristů, jejichž prsty laskaly struny jako své první lásky.

Jediný problém, který bylo možné během koncertu zaznamenat, byl zvuk. Jedinci, kteří se nacházeli ve stejné linii jako zvukař, byli zajisté nadmíru spokojeni. Avšak po stranách se zvuk poněkud tříštil a čas od času bylo slyšet ozvěny. To by se na koncertu podobného formátu zajisté stát nemělo.

 

 

Své místo si během koncertu našly také pomalejší kousky. Za všechny mohu jmenovat Make a Memory nebo I’m with You. Při jejich tónech se aréna pohupovala jako jedno tělo a nechávala do sebe vsáknout každičký okamžik.

It’s Alright a Shout jako by připravovaly půdu pro jednoznačně největší hitovku večera – Livin on a Prayer. Jakmile se tato píseň rozezněla, všichni přítomní jako by zapomněli na své starosti a nechávali se unášet po rockové řece. Publikum bylo rozezpívané na maximum, kam oko dohlédlo, nikde žádný sedící a otrávený obličej. Moc, která z arény prýštěla, naháněla až husí kůži.

Jon a jeho rockoví kumpáni dokázali v Praze probudit nejvybranější hudební chutě, které se mísily se skvělou náladou a výbornou show. Snad budeme mít brzy příležitost podobný koncert znovu zažít.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Rick Wakeman & Moravská filharmonie Olomouc, Pražský hrad, Praha, 2. 12. 2018

    Rick Wakeman na Hrad! Tak tohle se nám splnilo tuto neděli, kdy ve Španělském sálu Pražského hradu zahrál klávesový mág bývalé kupiny Yes s Moravskou filharmonií Olomouc a pěveckým sborem Žerotín nezapomenutelný koncert. Nádherná hudba v úžasném prostředí s výbornou akustikou - to byl opravdu skvělý zážitek na celý život. Byla to ještě rocková, či už klasická hudba? Rozdíly nehledejme, byla prostě vynikající! A tak se můžete kouknout na trochu delší fotoreport.

  • Kapela Hodiny zve na svůj jediný koncert v Praze

    Již příští týden má pro vás poprocková kapela Hodiny přichystaný vánoční koncert, který je jejím letošním prvním a zároveň posledním v Praze.

  • Foto: Beth Hart, Forum Karlín, Praha, 29. 11. 2018

    Po roce se do pražského Fora Karlín vrátila americká blues-rocková zpěvačka Beth Hart. Tato žena s mocným hlasem před vyprodaným sálem opět zazářila a namixovala publiku směsici svižnějších i pomalejších písní. Více si můžete přečíst v reportáži od Adriany Semlové.

    Prohlédněte si fotografie z tohoto koncertu.

  • Mikulášská se sochami The Tap Tap již za týden

    Pokud je vám sympatická tvorba kapely The Tap Tap a ještě nemáte vstupenku na jejich tradiční Mikulášskou, neměli byste již dlouho váhat - koncert se uskuteční za týden a každoročně počet návštěvníků stoupá.