Carla Bley se triumfálně vrátila do Prahy

Stejně jako před třemi lety Carla Bley vystoupila v pražském klubu Jazz Dock v doprovodu svého manžela baskytaristy Steva Swallowa a saxofonisty Andy Shepparda. Tentokrát se do klubu Jazz Dock vrátila v rámci festivalu Americké jaro.

Carla Bley v pražském klubu Jazz Dock 18.května 2017 Carla Bley v pražském klubu Jazz Dock 18.května 2017 Foto: David Webr/musicweb.cz

Nyní již jedenaosmdesátiletá jazzová skladatelka a klavíristka ukázala posluchačům, jak geniálně se dají propojit hudební minimalismus, jazzová hravost a improvizace. Dá-li se navíc o někom říci, že je vybaven schopností telepatie, můžeme směle jmenovat Carlu Bley a jejího manžela Steva Swallowa. Za léta partnerského i společného tvůrčího života se naučili spolu hudebně komunikovat na takové úrovni, že je fascinující sledovat jejich souhru, hudební procítěnost i přesný švih, když se téma mění.

Přečtěte si dřívější reportáž z koncertu Carly Bley z roku 2014

Andy Sheppard tuto zvláštní dvojici hudebníků doprovází střídavě na tenor a sopránsaxofon, čímž rozšiřuje barevnost výrazových prostředků tohoto tria. Je zajímavé, že vlastně v kapele nejsou obsaženy nějaké perkusivní nástroje. Trio si vystačí tak, že rytmická linka zní přirozeně.

Hlavní kouzlo a síla jejich hry je právě v oné hravosti, kdy napínají s geniálním poker výrazem posluchače, kam se kompozice vyvine. Během koncertu jsme tedy například dočkali i originálně zamaskované americké hymny, která byla v temných aranžích rozdělena do takových variací, kdy jednotliví hudebníci střídavě hráli téma hymny, aby do ní ostatní vměstnali své nápady. Během večera zazněla ovšem i píseň věnovaná Donaldu Trumpovi s názvem Beautiful Telephones reagující na jeho radost, jaké jsou v Bílém domě krásné telefony.

 

 

Poté se již sama, do té doby mlčící, Carla Bley chopila mikrofonu a řekla, že další část programu se již neponese v politickém duchu a stočila opět repertoár k novému albu Andando El Tiempo. Tato rok stará deska je zatím posledním společným počinem tohoto tria, které spolu již vystupuje řadu let.

Oblíbeným a vtipným motivem byla, dá se skoro říci, hra o to, jestli diváci trefí konec skladby či ne. Taková hra kočky s myší, kde divák, když už si myslel, že skladba přirozeně končí, Carla znovu rozvířila téma do nových sfér a kompozice se tak dále vyvíjela. Zvláštní napětí, proměnlivost skladeb a myšlenková hloubka udržovala publikum v úžasu takřka dvě hodiny. Ačkoli oba manželé jsou již sice jak věchýtek, za nástroji ale plně ožívá jejich mladá duše umělce. Ona krása, hloubka i temný smysl pro humor přilákala do Jazz Docku staré i mladé posluchače, což bezesporu dokazuje, jak hudba spojuje generace. Carla Bley má zkrátka stále co ze svých skladatelských schopností předávat a je vidět, že od časů, kdy čerpala inspiraci z avantgardního prostředí v 60. letech v New Yorku, si nenechala vzít svoji tvůrčí svobodu.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Publikum také hudebníky na konci jejich takřka dvouhodinového vystoupení odměnilo zaslouženým potleskem, po němž se kapela decentně uklonila a opustila pódium. Jako skromně přišli ze svých stoliček od baru, tak se i taktně a tiše vzdálili a nám tak nezbývá než doufat, že jsme Carlu Bley neviděli naposledy, neboť ona má stále co v hudbě říci a kdo ji viděl a slyšel naživo, ví, že ona má stále mnoho plánů, co chce v hudbě ještě udělat.

 

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • FOTO: BLUES ALIVE, DŮM KULTURY, ŠUMPERK, 17.11.2018

    Třetí večer bluesového maratonu pokračoval ve strhující jízdě dnů předešlých. Zahájili jej slovenští Missisippi Mixtape a po nich rozpohybovala publikum strhující skupina Welch Ledbetter Connection. Takovým bonbónkem na pomyslném dortu byla skupina Tamikrest z Mali, kteří přivezli původní africkou hudbu, která se na americkém kontinentě kdysi dávno přetavila v blues. Sice v trochu modernějším, až rockovém podání, ale určitě to byl skvělý hudební zážitek. Kytarové mistrovství nám předvedl Rick Derringer, legenda amerického bluesrocku se svým nepřehlédnutelným bosonohým bubenickým obrem. Posledním vystupujícím byl pestrobarevný Fantastic Negrito, který nenechal posluchače do posledních minut vydechnout a svým strhujícím vystoupením ukončil letošní Blues Alive v Šumperku.

  • Seasick Steve zahraje konečně v Praze

    Již dvakrát svým strhujícím koncertem okouzlil návštěvníky festivalu Colours of Ostrava, letos dokonce na hlavní scéně. Příští rok v březnu se svérázný americký bluesman Seasick Steve, který často hraje na vlastnoručně vyrobené kytary, konečně představí poprvé v Praze.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 16. 11. 2018

    Druhý večer festivalu zahájila prostějovská skupina King Bee s velšským zpěvákem a kytaristou Daley B. Williamsem. Reverend Sekou, na fotkách seriózně vyhlížející kazatel, to tady řádně roztočil. Během prvních písní z něj postupně odlétl klobouk, sako, kravata i košile a zbytek koncertu již poletoval tento malý a dredatý mužík po pódiu i pod ním jen v nátělníku. Tak to byla přímo strhující ďábelská mše! Nesourodé seskupení North Mississippi Blues Project trojice bluesmanů RL Boyceho, Kennyho Browna a Roberta Kimbrougha mě už tolik nenadchlo. Závěr večera patřil očekávané hvězdě festivalu, kterou nebyl nikdo jiný než legenda moderního blues, Joe Luis Walker.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 15. 11. 2018

    Tak to je pecka! Festival Blues Alive získal nejprestižnější světové žánrové ocenění nazvané Keeping The Blues Alive Award pro rok 2019! Cenu uděluje americká nadace Blues Foundation, přední světová organizace, která se snaží ocenit, uchovat a propagovat blues. Tohle úžasné překvapení na nás čekalo hned první večer.