Colours of Ostrava: Norah Jones odehrála velmi "hodné" vystoupení Doporučený

Druhý a třetí den festivalu Colours of Ostrava nabídl opět pořádnou porci zajímavých koncertů. Pojďme se tedy na ně podívat podrobněji.

Norah Jones při koncertě na Colours of Ostrava 2017 Norah Jones při koncertě na Colours of Ostrava 2017 Foto: Tereza Ticháčková/musicweb.cz

Hlavní stage festivalu byla v pátek otevřena koncertem Anety Langerové a její kapely. Aneta představila zejména skladby z její poslední desky, tu a tam i doprovázené videoprojekcí na plátně a bylo vidět, že si kapela velkou stage a poměrně velký počet lidí pod pódiem opravdu užívá. Upřímné a skromné vystupování, excelentní zpěv a velmi dobrá kapela – to byly hlavní devizy vystoupení Anety Langerové. Závěrečnou skladbu Voda živá pak zpívalo s Anetou i několik stovek lidí pod pódiem, což byl silný moment bez ohledu na to, jak je tato skladba již notoricky známá a ohraná.

an

Řada posluchačů po tomto koncertě směřovala na vedlejší Arcelor Mittal Stage, kde se od 17:30 představila kapela Zrní. Zrní je na české scéně již svébytnou a osobitou kapelou a v čele s frontmanem kapely Janem Ungrem si velmi rychle podmanila ostravské publikum. Charakteristický zvuk kapely navíc okořeněný faktem, že takřka každý člen kapely je multiinstrumentalistou, nabízí řadu zvukových možností a vytváří jedinečný a vyvážený zvuk kapely, který nejde zaměnit.

Multifunkční hala Gong nabízí na Colours letos poměrně málo koncertů. Jedním z nich byl ve středu koncert tria pod vedením zpěvačky a violoncellistky Leyly McCally. Ta zahrála ještě společně s houslistkou Free Feral a kytaristou, banjistou a perkusistou Danielem Tremblayem a komorní atmosféra a intimní vyznění kapely skýtalo příjemnou změnu po hlasitých a přeplněných venkovních stage. Kapela je zaměřena na produkci kreolských a v neposlední řadě také haitských písní, které pro našince ovšem nezněly vlastně tak exoticky, jak by se dalo čekat. Na některých skladbách bylo znát, že předci Haiťanů opravdu přišli z Evropy. Částečně hraje trio i vlastní skladby, a ačkoli byla na náročné túře kapela velmi unavená, zahrála skvěle, což posluchači ocenili závěrečným standing ovation.

zr

Jedním z vrcholů pátečního programu byl bezesporu koncert zpěváka Michaela Kiwanuky. Naléhavost jeho hlasu a přímé texty dostaly každého, kdo se na Arcellor Mittal Stage alespoň na chvíli zastavil. Kromě hlasu ovládá Kiwanuka velmi dobře i elektrickou kytaru a společně s nadupanou kapelou za zády to dokázal opravdu rozjet. Jeho výjimečný, silný a zapamatovatelný hlas byl, právě po pěvecké stránce, asi jedním z vrcholů festivalu.

Krátce po deváté hodině se na hlavní stagi objevila zpěvačka, kterou jsme u nás mohli spatřit na Colours vůbec poprvé. Norah Jones s kapelou zahrála takřka nefestivalově dlouhý set, který byl protknutý jejím medovým hlasem, jež podkreslovala buď kytarou, a nebo typicky pianem. Přesto bylo celé její vystoupení velmi "hodné" a kapela se dokázala během vystoupení opravdu rozjet jen několikrát. Kromě písní z jejího posledního alba zazněly samozřejmě i její největší hity jako Sunrise či Come Away With Me.

Předposlední den Colours of Ostrava byl dopoledne ve znamení deště, který ovšem odpoledne opět vystřídala polojasná obloha.

Úvodní koncert na Cofola CS Stage patřil mladým Hard to Frame. Povětšinou studenti či bývalí studenti pražských konzervatoří hrají svébytnou groovovou a drum and bassovou hudbu okořeněnou z velké části samply a elektronikou. Kapela je tvořena instrumentálně velmi zdatnými muzikanty a dokáže do svých skladeb vnášet hodně protikladných poloh. Pevné beaty velmi dobře kontrastovaly s jemným, éterickým a místy až mírně naivním (což není myšleno negativně) projevem zpěvačky Karoliny Veselé stejně tak, jako se zasněným saxofonem klávesistky a saxofonistky Venduly Šmejkalové.

 

 

Milovníci neortodoxního jazzu se poté mohli přesunout na Agrofert Stage, kde byl ke slyšení americký saxofonista Donny McCaslin s kapelou. Jakoby kapela chtěla energií a nadšením znovu rozžehnout oheň v protější vysoké peci, naběhla na pódium jako vítr. McCaslinův saxofon, tu syrový, tu zahalený do harmonizérů, hallů a delayů se skvěle doplňoval se syntezátory Jasona Lindnera a průraznou rytmikou. Výbušná a emociální hudba si získala nevídaným způsobem i publikum a v jednu chvíli snad tak výrazná energie způsobila i kompletní zvukový výpadek celé stage. Rozhodně jeden z nejenergičtějších koncertů festivalu.

mcca

Kdo chtěl zažít exotický závan hudby severní Afriky, dostavil se večer na Arcellor Mittal Stage na smršť vytvořenou kapelou Speed Caravan. O tom, že je Speed Caravan opravdu speed, bylo jasné hned po několika vteřinách. (Hard)rocková kapela s relativně klasickou rockovou harmonií a velmi netradiční arabskou melodikou okořeněná zkreslenou kytarou a především zkresleným arabským nástrojem oud zněla velmi energicky a velmi netradičně. A bylo to opravdu nahlas.

Milovníci netradiční a neortodoxní hudby zavítali na Cofola CS Stage na koncert kapely, jejíž název už sám o sobě leccos napovídá. Mutanti hledaj východisko zahráli před zcela zaplněnou stage a dostali do varu fanoušky již během několika skladeb. Syrové texty a elektroničtější hudbu ocenili především fanoušci v kotli pod pódiem.

Podívejte se také na fotogalerii z festivalu Colours of Ostrava 2017

V půl desáté se pak na pódiu hlavní stage odehrál jeden z velkých návratů. Kapela Midnight Oil totiž obnovila po více než 15 letech svou kariéru a bylo naprosto zřejmé, že se muzikantům po její hudbě a vystupování opravdu stýskalo. Kapela zcela s přehledem strčila nasazením a energií do kapsy všechny i o generaci mladší hudebníky, kteří se na Colours na hlavní stagi doposud objevili, a to zcela bez jakékoli nadsázky. Dlouholeté zkušenosti s koncertováním byly naprosto zřejmé. Skvělá práce s publikem, perfektně připravený setlist. Rozhodně jeden z vrcholů letošního festivalu.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Jak už to tak bývá, festivalové dny utíkají extrémně rychle. V sobotu nás ovšem čeká ještě závěrečná porce koncertů včetně funkové ikony Jamiroquai. Tak se nechme překvapit.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Ethan Iverson, Joe Sanders, Jorge Rossy, Jazz Dock, Praha, 18. 9. 2019

    V klubu Jazz Dock se ve středu sešlo trio špičkových hudebníků - vše o koncertě si přečtěte v REPORTU Martina Faixe, zde pro vás máme fotografie, doplňující atmosféru koncertu.

  • Jazz Dock přivítal nový projekt klavíristy Ethana Iversona

    Jméno klavíristy Ethana Iversona je spojeno bezesporu se skupinou The Bad Plus, kterou v roce 2000 zakládal se svými přáteli. Po létech jejího působení v roce 2017 ovšem oznámil, že kapelu opouští. Ethan Iverson navštívil tak klub Jazz Dock ve středu 18. září 2019 poprvé se svým novým projektem.

  • V říjnu se v Praze uskuteční hudebně výtvarný festival pro děti Struny Teens

    Hudebně výtvarný festival Struny TEENS je tu v říjnu opět pro všechny, kteří chtějí proniknout do světa profesionálních mladých hudebníků i výtvarníků. 19. října na ně v Fa Fabrice čekají workshopy, debaty a unikátní koncert. Na workshopu s Jarem Cossigou se dozvědí mnoho užitečných rad a tipů, jak správně nahrávat, stříhat a mixovat muziku. Výrazná ilustrátorka a umělkyně Eliška Podzimková, kterou si ke spolupráci vybral Jamie Oliver nebo Tomáš Klus, zas předá své bohaté zkušenosti na výtvarném workshopu.

  • Skupina minus123 pokřtí novou desku v Lucerna Music Baru

    Po deseti letech přichází -123min. s novou nahrávkou. Album LES vyjde v pátek 20. září. Novinka obsahuje devět skladeb a poprvé za celou existenci kapely se jedná o desku v češtině. LES natáčely „Minuty" v legendárním studiu Sono Records a jako hosta ke spolupráci přizvaly i geniálního jazzového trumpetistu Erika Trufazze.