Cuncordu e Tenore de Orosei přivezli polyfonní mečení koz

Léto se již překlenulo a znovu nastává čas, aby se vystřídalo období venkovních koncertů za sálové. Takovým příkladem byl i koncert uskupení Cuncordu e Tenore de Orosei ze Sardinie, který odstartoval podzimní koncertní sezónu agentury Rachot.

Cuncordu e Tenore de Orosei Cuncordu e Tenore de Orosei Zdroj: rachot.cz/Holger Schneider

Pět mužů – dva mladší a tři starší – se ke zpěvu dostali hned s úderem osmé hodiny večerní. V neotřelém prostoru v pražském domě Hlaholu na nábřeží se tak posluchačům otevřelo místo, které v sobě skrývá dlouholetou tradici českého muzikantství, které čišelo z byst i komorně uspořádaného sálu. Právě prostor připravil pro koncert velmi vřelou, a zároveň intimní atmosféru, které zpěváci v zápětí využili.

Krátké polyfonní skladby byly vesměs pouze pěveckými kousky, až na dvě, ve kterých zazněla flétna a brumle. Jinak si vystačili pouze s hlasovými instrumenty a nechali tak promluvit tradici italského ostrova. Po několika kouscích se uskupení představilo v italštině, což nemělo v hledišti očekávanou odezvu, a tak se poté jeden ze zpěváků pustil do angličtiny. Škoda, že několik vět o duchovních a světských písních, které zaznívaly po celý večer, nemohl někdo představit v češtině nebo v plynné angličtině, jelikož se zpěvák očividně jazykem trápil. Nicméně když nechali promluvit své hlasy a prostřednictvím jich představili dlouholetou sardskou tradici, posluchač ihned jejich jazyku porozuměl i bez znalosti italštiny.

Ve většině písní zpívali pouze čtyři zpěváci, střídali se dle toho, zda byla píseň světská nebo duchovní, a jeden z nich vždy zpíval sólový nápěv, ke kterému se pak ostatní tři hlasy připojovaly nebo mu odpovídaly. Souhra různě barevných a různě položených hlasů tak vyjadřovala mnoho emocí, jelikož většina skladeb zněla velmi pochmurně a utrápeně. Těžký život pastevců ovcí, jež je tak typický pro Sardinii, se zhmotnil pomocí tradičních melodií a vřelé procítěnosti.

Polyfonie je velmi hravá hudba, která nabízí takzvaně něco navíc, ať už je to v podání mužských sborů jako jsou A Filetta, Tenores di Bitti nebo Albánský iso-polyfonický soubor. Právě tomu dostáli i Cuncordu e Tenore de Orosei (Orosei je město pozn. red.), kteří podali tradici s respektem, uchovali její tvář, ale přesto si ji očividně užívali a s radostí předávali publiku. Chvílemi připomínali i odkaz sibiřské Tuvy, která polyfonii v hrdelním podání zná také, byť je od Středomoří na hony vzdálená.

Tradiční hudba často využívá citoslovcí nebo zvuků, které připomínají nebo vědomě napodobují části přírody. Jak již bylo řečeno, Sardinie je ostrov ovcí, ale také koz, a právě tato domácí zvířata jsou pro zdejší obyvatele obživou i každodenním životem. Proto byl slyšet jasný odkaz na mečení a bečení, které se ve skladbách neustále objevovalo.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

Koncert, jež trval něco málo přes hodinu, tak nabídl posluchači nahlédnutí do dvou, zcela odlišných světů – do staré české tradice Hlaholu a do nejstarší formy vokální polyfonie ze Sardinie. Spojení, které na první pohled nemá společného jmenovatele, se vydařilo svou nevšedností. Čtyři zpívající Sardové v černém naklonění k sobě v kroužku a zakrývající si rukou jedno ucho jsou tak nezapomenutelným zážitkem pro hudebního fanouška, který rád objeví i notnou část kultury právě díky hudbě.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 17. 11. 2017

    Druhý večer bluesového festivalu byl opět skvělý! Pořadatelé nám i tentokrát nachystali pořádnou porci dobré muziky - zahájení patřilo „starým známým“ Slovak Blues Project a po nich následovala nepřehlédnutelná a zatím jediná bluesmanka Bex Marshall s Blues Bandem. Řádnou porci jazzu nám naservíroval skvělý John Medeski’s Mad Skillet a všechny zde zaujal suzafonista Kirk Joseph. Zac Harmon se svojí kapelou předvedli parádní pódiovou show a poslední vystoupení tohoto večera patřilo foukačkářům – Blues Harp Explosion feat. Billy Branch, James Harman a Magic Dick. Na závěr se všichni vystupující opět sešli na pódiu a zcela netradičně pokračovali v jam session.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 16. 11. 2017

    Hlavní hvězdou čtvrtečního večera a i letošního Blues Alive byl bezpochyby Jonny Lang. Ale začněme od začátku. Hned na úvod návštěvníky přivítal ve foyer živelný Band of Heysek (CZ). Na pódiu zahájil festival britský rocker Phil Shoenfelt & Southern Cross a po něm polská kapela Nočna zmiana bluesa s charismatickým foukačkářem Slawkem Wierzcholskim, kteří v Šumperku nebyli poprvé a předvedli publiku skvělou show. Následovalo americké trio Nick Schnebelen Band a po něm již Jonny Lang. Musím přiznat, že oproti poslechu jeho hudby, je koncert zcela jiné kafe! Strhující, dynamický zpěv a skvělá hra na kytaru nenechaly nikoho v klidu! Všichni si tento první večer bluesového festivalu skvěle užili!

  • Soutěžte o 3x1 lístek na Vánoční Respect festival

    Hudba z Konga je světově proslulá především díky sladkému zpěvu a energií sršícímu kytarovému doprovodu. Styl známý jako soukous či konžská rumba však není jediným reprezentantem hudby tohoto kraje. Konono No. 1 je první kapelou, která vystoupí na Vánočním Respect festivalu 8. prosince od 19 hodin v Paláci Akropolis spolu se skupinou Disciplin A Kitschme, která navazuje na stále nedoceněnou historii jugoslávské new wave scény. Pojďte s redakcí musicweb.cz soutěžit o volňásky na tuto vánoční party!

  • Hrát na suzafon je jako chodit aneb Mad Skillet v Jazz Docku

    Právě tak, jak stojí v úvodním nadpisu, charakterizoval hru na tento zajímavý nástroj Kirk Joseph, suzafonista kapely Mad Skillet aneb v překladu Šílené pánvičky, která vystoupila v Jazz Docku.