Erik Truffaz zpestřil Plzeňanům páteční noc

Po úspěšném pražském koncertě zavítal kvartet Erika Truffaze o den později do Plzně, a i když jeho zdejší koncert probíhal o poznání v komornějším prostředí, rozhodně nenechal obecenstvo v klidu.

Erik Truffaz v pražském Paláci Akropolis 15. října 2015 Erik Truffaz v pražském Paláci Akropolis 15. října 2015 Foto: Tomáš Feuerstein/musicweb.cz

Volba menšího ze sálů plzeňské Měšťanské besedy se zdála před začátkem pátečního koncertu poněkud překvapivá, ale nakonec musel člověk uznat, že to byl velmi dobrý tah. Ačkoli je Erik Truffaz leaderem celé kapely a doslova již po několika vteřinách i jejím poznávacím znamením, klíčovou roli v celém soukolí hrají i jeho spoluhráči. Truffazův jemný tón, při kterém chtě nechtě zavíráte oči, a hojně nahallený zvuk jeho trubky, který člověku dává pocit jakési absence zemské přitažlivosti, by totiž s nevýraznou a plochou rytmikou a upozaděnými spoluhráči už po několika desítkách minut buď člověka uspal (což ale nemusí být nutně špatně), a nebo přinutil k tomu, aby se jeho myšlenky rozběhly někam daleko z koncertního sálu.

Tak tomu ale v případě kvartetu Erika Truffaze v pátek 16. října rozhodně nebylo, a proto tedy to, co by v Truffazově případě mohlo znamenat spíše handicap, nakonec v celém kontextu vyznělo parádně. A velkou zásluhu na tom měli již jednou zmínění spoluhráči. Zejména je nutné vyzvednout výkon klávesisty Benoita Corboze, který vetšinu večera hrál na Fender piano, ale tu a tam se natočil i ke svým druhým klávesám simulujícím hammondky. Jeho sóla v jednotlivých skladbách byla hravá, melodická, a zapálení tento extrovertní hudebník projevoval někdy až s takovým elánem, že měl člověk obavy, aby nespadl ze své stoličky.

 

 

Blýskl se také krásným momentem, kdy se přibližně v polovině koncertu přesunul ke křídlu, umístěnému nalevo od jeviště, a uvedl jemným intrem krásnou intimní skladbu, kterou poté skvěle podtrhl i Erik Truffaz. Neméně důležitým členem kvartetu byl i všestranný bubeník Arthur Hnatek. Ač nejmladší člen kvarteta, rozhodně za svými spoluhráči nezaostával, ba naopak. Ukázal se jako všestranný hudebník, velmi citlivě reagující na jemné nuance Truffazova výrazu, ale zároveň schopný řádně "zazlobit" jak v rovnejších a groovovějších pasážích, tak i v těch jazzových. Největší potlesk publika také sklízela jeho sóla. 

Podívejte se na fotografie z koncertu v Praze

Rytmická rozmanitost jednotlivých skladeb pohybujících se od poměrně složitých patternů "na pět" až po rovné a často až funkové groovy byla hlavním poznávacím znamením večera a zároveň protikladem k Truffazovu jemnému a stabilnímu tónu. Arthur Hnatek společně se skvělým baskytaristou Marcellem Giulianim tvořili nerozbitný stroj, který v závěru koncertu strhl většinu osazenstva i k tanci mezi stoly. Vzhledem k poměrně formálnímu prostřední koncertního sálu, se jednalo o okamžik poměrně vtipný, ale přesně vystihoval to, jak se Plzeňanům koncert líbil. Mimo skvělé výkony hudebníků nutno vyzvednout i znamenitý zvuk, který byl v režii osobního zvukaře kapely.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

Festival Jazz bez hranic již opět po několikáté potvrdil, že dokáže do západočeské metropole nalákat zajímavá jména a nezbývá, než se těšit na to, co si pro nás pořadatelé připraví příští rok. 

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Blues Alive, Dům Kultury, Šumperk, 18. 11. 2017

    Třetí a závěrečný večer hned naplno rozjela polská skupina Cheap Tobacco s úžasnou zpěvačkou Natalií Kwiatkowskou, kteří v Šumperku nejsou žádnými nováčky. Po nich jsme byli naladění do temné, psychedelické hudby Hugo Race & Michelangela Russo a teprve další kapela, „divoké dračice“ z New Yorku Jane Lee Hooker to pořádně rozjely. Nejen že skvěle zahrály, ale předvedly i velice živou show na podiu. Eric Bibb zahrál klasické blues na akustickou kytaru a po něm již následoval hřeb tohoto večera Mr. Sipp. Na závěr pořádný nářez elektrického blues !

  • Bobby McFerrin se vrací do Prahy

    Hvězda, co už několik desetiletí boří všechna hudební pravidla. Desetinásobný držitel Grammy, autor patnácti alb, prodaných ve více než 20 milionech kopiích, který smazává rozdíl mezi pop music a uměním. S bosýma nohama pobíhá po pódiích nejslavnějších světových scén, objevuje nepopsané hlasové rozsahy, inspiruje celou novou generaci a cappella zpěváků, ovlivňuje beatboxery. To je Bobby McFerrin.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 17. 11. 2017

    Druhý večer bluesového festivalu byl opět skvělý! Pořadatelé nám i tentokrát nachystali pořádnou porci dobré muziky - zahájení patřilo „starým známým“ Slovak Blues Project a po nich následovala nepřehlédnutelná a zatím jediná bluesmanka Bex Marshall s Blues Bandem. Řádnou porci jazzu nám naservíroval skvělý John Medeski’s Mad Skillet a všechny zde zaujal suzafonista Kirk Joseph. Zac Harmon se svojí kapelou předvedli parádní pódiovou show a poslední vystoupení tohoto večera patřilo foukačkářům – Blues Harp Explosion feat. Billy Branch, James Harman a Magic Dick. Na závěr se všichni vystupující opět sešli na pódiu a zcela netradičně pokračovali v jam session.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 16. 11. 2017

    Hlavní hvězdou čtvrtečního večera a i letošního Blues Alive byl bezpochyby Jonny Lang. Ale začněme od začátku. Hned na úvod návštěvníky přivítal ve foyer živelný Band of Heysek (CZ). Na pódiu zahájil festival britský rocker Phil Shoenfelt & Southern Cross a po něm polská kapela Nočna zmiana bluesa s charismatickým foukačkářem Slawkem Wierzcholskim, kteří v Šumperku nebyli poprvé a předvedli publiku skvělou show. Následovalo americké trio Nick Schnebelen Band a po něm již Jonny Lang. Musím přiznat, že oproti poslechu jeho hudby, je koncert zcela jiné kafe! Strhující, dynamický zpěv a skvělá hra na kytaru nenechaly nikoho v klidu! Všichni si tento první večer bluesového festivalu skvěle užili!