Guillaume Perret rozzářil Akropoli Doporučený

Pódium Akropole bylo během večera 26. listopadu zahaleno do změti barevných ploch zvuků a světel, kdy jako dominující prvek problikával magický zvuk saxofonu Guillauma Perreta opředený elektro-akustickým houštím, po dvou letech opět na českých prknech.

Guillaume Perret v Paláci Akropolis 26. 11. 2016 Guillaume Perret v Paláci Akropolis 26. 11. 2016 Foto: Kamil Košun/musicweb.cz

A nebyl to jen zvuk, který můžeme metaforicky použít jako nositele světla na tomto pódiu. Světelný zdroj měl Perret skutečně fyzicky zabudovaný v saxofonu, což okamžitě upoutalo divákovu pozornost. Člověka by mohlo napadnout, že u muzikantů takových kvalit působí podobné "do očí bijící" efekty zbytečně a vlezle. To ale nebyl tento případ. Guillaumův hravý prvek přiváděl celkovou práci se světly a perfektní zvuk v Akropoli k naprosté dokonalosti, co se komplexnosti působení celku týče. V Akropoli jsme si mohli poslechnout především skladby z alb Guillaume Perret & Electric Epic (2012) nebo Open Me (2014) v čele s manifestní skladbou Showbox.

 

 

Guillaume Perret je známý hlavně netradičním zvukovým experimentátorstvím. Saxofon působí v jeho rukou jako technické médium, dveře do světa neomezených zvukových možností. A opět - často se setkáváme speciálně se saxofonisty, kteří rádi používají efekty, ale takovým způsobem, kdy pracují buď s přirozeným zvukem saxofonu, nebo zmáčknou efekt a zvuk je zkreslený. Což je poněkud křečovité a Perret se tomuto pojetí práce s efekty obloukem vyhýbá. Plynule přechází v barevné zvukové paletě od přirozených barev k těm, které si posluchač nemůže nijak zařadit, protože jsou čistě "Perretovské", mistrně alchymisticky namíchané, podpořené specifickým výrazem.

Hudba Guillauma Perreta svěže propojuje jazz, metal a etnickou hudbu v exotických stupnicích, expresivních tématech a dokonalém technickém zpracování všech zúčastněných spoluhráčů, kteří nejsou v inovativní prací se zvukem nijak pozadu. V tomto smyslu zde výrazně exceloval Laurent David na basu velmi osobitým, hodně vystředovaným zvukem. K povšimnutí byl zejména v sóle ke konci koncertu, kdy střídal ultra rychlé post-bopové pasáže s groovovými rytmickými etapami s lehkostí a zároveň úderností mistra. Yoann Serra za bicími a jeho posazené groovy vytvářely pevný základ pro celou kapelu, jeho zvuk se dá charakterizovat jako velmi křehký a to i v tvrdších pasážích, což ve spojení s rockovou přímočarostí působilo příjemné napětí.

Nenad Gajin za kytarou nezastupitelně přispíval melancholickými plochami ostinátně, minimalistky opakujíc pár tónů akordu, aby se vzápětí po strunách prsty rozběhl jako splašený. Překvapivě nebylo v rámci vystoupení příliš prostoru pro sóla kytary a bicích, muzikanti hráli hlavně spolu a víc vytvářeli kompaktní, provázanou hudbu než klasický model témat střídajících se se sóly. Celé hudební těleso Electric Epic působilo organicky, hudba ač je místy velmi komplikovaná a hráčsky náročná, plynula přirozeně a samozřejmě, vše bylo podřízeno výrazu a emocím, které proudily prostorem, někdy zběsile, pak nečekaně lyricky a klidně. Perretova muzika se vyznačuje do široka rozevřenými nůžkami mezi bezvětřím a burácející bouří.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Guillaume Perret stojí se svými typickými výrazovými prvky a etno melodikou v podobné stáji jako třeba libanonský trumpetista Ibrahim Maalouf. Ve srovnání se skvělým Ibrahimem, Perretovi lze zalichotit, že vykazuje větší eleganci, celkovou uhlazenost nijak nekolidující s tvrdšími metalovými návštěvami. Lze u něj pocítit více jemných nuancích, také širší žánrovou pestrost. Posluchači v Akropoli si své vytříbené chutě tímto koncertem rozhodně nezkazili, těšíme se na další návštěvu.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Rozhovor s pianistou Jasonem Moranem: Budoucnost jazzu závisí na empatii

    Jazzový pianista Jason Moran vystoupí 29. října znovu v rámci festivalu Struny podzimu v pražském Divadle Archa. Představí In My Mind: Monk at Town Hall, 1959, futuristický projekt, kterým vzdá hold legendě jazzového klavíru a kompozice Theloniu Monkovi. 

  • Jedinečná Rhonda Vincent oslnila české publikum špičkovým bluegrassem

    Doslova dechberoucí zážitek se naskytl těm, kteří se večer 6. září vypravili do pražského Rudolfina. Jeviště Dvořákovy síně zcela ovládla „královna bluegrassu" Rhonda Vincent se svojí kapelou The Rage, jejichž strhující výkon byl dokonalým příkladem toho, jak má vypadat kvalitní hudební vystoupení.

  • Soutěžte o 2x1 lístek na koncert Yat- Kha

    V samém centru Asie, v sibiřské republice Tuva, se zrodil hrdelní zpěv, unikátní vokální technika, kterou v tradiční formě ve světě zpopularizovala skupina Huun Huur-Tu. U jejího zrodu stál zpěvák ze skupiny Yat- Kha, který tuto bezkonkurenčně nejsyrovější pěveckou metodu propojil s rockovým zvukem. Ten, kdo zažil naživo například jakutskou skupinu Ayarkhaan nebo kanadskou Inuitku Tanyu Tagaq, ví, co může od hrdelního zpěvu očekávat. Opravdu jedinečný a exotický zážitek pak slibuje Futurum 22. listopadu, protože právě v ten den tam vystoupí Yat- Kha se svou syrovou punk-rockovou Sibiří! Tak si to přece nenechte ujít a pojďte s musicweb.cz soutěžit o lístky!

  • Soutěžte o 2x1 lístek na koncert Orchestre Les Mangelepa

    Tuzemský debut legendárních Orchestre Les Mangelepa měl původně proběhnout už v loňském roce v rámci festivalu Respect. Kvůli problémům s vízy musel být koncert nakonec zrušen. Díky tomu, že Les Mangelepa jsou vybráni jako jedni z účinkujících na letošní Womex, můžeme se těšit na jedinečný zážitek s legendou ze zlaté éry africké hudby. Pojďte s musicweb.cz soutěžit o lístky na tento koncert! Uvidíme se 1. listopadu v Paláci Akropolis?

Další podobné články