Hrát na suzafon je jako chodit aneb Mad Skillet v Jazz Docku Doporučený

Právě tak, jak stojí v úvodním nadpisu, charakterizoval hru na tento zajímavý nástroj Kirk Joseph, suzafonista kapely Mad Skillet aneb v překladu Šílené pánvičky, která vystoupila v Jazz Docku.

Mad Skillet v Jazz Docku 15. 11. 2017 Mad Skillet v Jazz Docku 15. 11. 2017 Foto: Jakub Macháček/musicweb.cz

Čtveřice hudebníků tvořící kapelu Mad Skillet se potkala relativně nedávno na jednom jam session v New Orleans a to, že je toto uskupení opravdu velmi mladé, svědčí i fakt, že prozatím nevydalo žádnou desku. Jak ale zmínil v průběhu večera John Medeski, nemělo by to trvat již moc dlouho. I když by zvučné jméno Johna Medeskiho evokovalo to, že právě on bude leaderem uskupení, nebylo tomu tak. Každý z hudebníků působil velmi svébytným dojmem a z velké části koncert připomínal v tomto ohledu právě spíše jam session, ze kterého kapela vznikla, než klasický koncert. Rozhodně se tedy nejednalo akademický přednes skvělých hudebníků, ba naopak. Navíc stylový záběr jednotlivých muzikantů sliboval pestrý hudební zážitek.

Kromě Johna Medeskiho, který ovládal ať už zvlášť, a nebo i dohromady, místní křídlo a hammondky, byl v podobě dalšího harmonického nástroje na pódiu přítomen i kytarista William Bernard, který je ve zdejších jazzových vodách dosti známý. Naopak další dva členové kapely byli pro drtivou většinu posluchačů zcela novými jmény a to i přesto, že spolu působí v poměrně známé kapele Dirty Dozen Brass Band. Jsou to suzafonista Kirk Joseph a bubeník Julian Addison. Právě přítomnost suzafonu jako basového nástroje dává kapele Mad Skillet velmi netradiční vzezření a to ať už po hudební, tak i optické stránce.

Konkrétně nekonkrétní zvuk suzafonu navíc Kirk Joseph často okořenil octaverem a nebo wah-wah pedálem a to zejména v okamžiku, kdy hrál sólo. Bubeník7 jmedeski jzd 151117 Julian Addison, sympatický, skromný a velmi talentovaný hudebník, pak o svých kvalitách přesvědčil za celý večer mnohokrát a jeho sólo se štětkami rozhodně patřilo k jednomu z vrcholů celého večera.

Koncert jako takový byl rozdělen, jak je už v Jazz Docku zvykem, na dvě části, které byly ovšem velice rozdílné. To, jestli důvod této odlišnosti spočíval v čistě náhodném a nebo promyšleném vývoji večera, a nebo tomu pomohly povzbuzující látky, zajištěné v průběhu přestávky několika účastníky koncertu, je těžké říct, ale faktem je, že první polovina, řekněme dosti zvukově a hudebně tradiční a založená hodně na zvuku Medeskiho hammondek, byla vystřídána částí zvukově a hudebně velmi netradiční. Na pódiu se často děly věci, které hraničily místy až s volnou improvizací. Zejména kytarista Will Bernard a John Medeski využívali velmi netypické zvuky svých nástrojů a sóla hudebníků často probíhala jen ve dvou – zmiňme například úžasně gradované sólo Johna Medeskiho a bubeníka Juliana Addisona. Mnohem odvážnější byl ve druhé polovině i kytarista Will Bernard, který nezapře své hluboké bluesrockové kořeny, ale který s přehledem dokáže hrát i hodně za roh. Koncert kapely končil okolo půlnoci a zanechal za sebou nadšený, téměř zcela zaplněný sál pražského Jazz Docku.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Další kroky kapely Mad Skillet bude patrně velmi zajímavé sledovat a snad povedou opět a co nejdříve i do České republiky.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • FOTO: BLUES ALIVE, DŮM KULTURY, ŠUMPERK, 17.11.2018

    Třetí večer bluesového maratonu pokračoval ve strhující jízdě dnů předešlých. Zahájili jej slovenští Missisippi Mixtape a po nich rozpohybovala publikum strhující skupina Welch Ledbetter Connection. Takovým bonbónkem na pomyslném dortu byla skupina Tamikrest z Mali, kteří přivezli původní africkou hudbu, která se na americkém kontinentě kdysi dávno přetavila v blues. Sice v trochu modernějším, až rockovém podání, ale určitě to byl skvělý hudební zážitek. Kytarové mistrovství nám předvedl Rick Derringer, legenda amerického bluesrocku se svým nepřehlédnutelným bosonohým bubenickým obrem. Posledním vystupujícím byl pestrobarevný Fantastic Negrito, který nenechal posluchače do posledních minut vydechnout a svým strhujícím vystoupením ukončil letošní Blues Alive v Šumperku.

  • Seasick Steve zahraje konečně v Praze

    Již dvakrát svým strhujícím koncertem okouzlil návštěvníky festivalu Colours of Ostrava, letos dokonce na hlavní scéně. Příští rok v březnu se svérázný americký bluesman Seasick Steve, který často hraje na vlastnoručně vyrobené kytary, konečně představí poprvé v Praze.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 16. 11. 2018

    Druhý večer festivalu zahájila prostějovská skupina King Bee s velšským zpěvákem a kytaristou Daley B. Williamsem. Reverend Sekou, na fotkách seriózně vyhlížející kazatel, to tady řádně roztočil. Během prvních písní z něj postupně odlétl klobouk, sako, kravata i košile a zbytek koncertu již poletoval tento malý a dredatý mužík po pódiu i pod ním jen v nátělníku. Tak to byla přímo strhující ďábelská mše! Nesourodé seskupení North Mississippi Blues Project trojice bluesmanů RL Boyceho, Kennyho Browna a Roberta Kimbrougha mě už tolik nenadchlo. Závěr večera patřil očekávané hvězdě festivalu, kterou nebyl nikdo jiný než legenda moderního blues, Joe Luis Walker.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 15. 11. 2018

    Tak to je pecka! Festival Blues Alive získal nejprestižnější světové žánrové ocenění nazvané Keeping The Blues Alive Award pro rok 2019! Cenu uděluje americká nadace Blues Foundation, přední světová organizace, která se snaží ocenit, uchovat a propagovat blues. Tohle úžasné překvapení na nás čekalo hned první večer.