Jason Moran čaroval na Strunách podzimu Doporučený

Osobitý, ležérní, tajemný, laskavý. To všechno byl americký pianista Jason Moran a jeho výkon na sólovém recitálu v rámci 20. ročníku festivalu Struny podzimu.

Jason Moran, Lucerna Velký Sál Jason Moran, Lucerna Velký Sál Zdroj: Jakub Macháček, Musicweb.cz

Jason Moran, pianista, jemuž v pondělí 2. listopadu večer patřila celá Lucerna. Tento čtyřicetiletý Američan zahrál od půl osmé večer ve Velkém sále pražské Lucerny. Po sólovém koncertě následoval v sousedním Lucerna Music Baru večírek festivalu, Encore, kde Moran představil svůj projekt Fats Waller Dance Party.

Pražské publikum mělo příležitost slyšet Morana už před čtyřmi lety, kdy vystoupil na témže festivalu, tentokrát ale po boku Charlese Lloyda. Jako sideman působil s mnoha znělými jmény, například s Cassandrou Wilson, která bude také hostem letošního ročníku a nebo také s Waynem Shorterem, který Struny podzimu navštívil před dvěma lety a více se o tomto koncertu dočtete zde. Moran má své místo v americké kultuře již pevně zakotvené, získal mnohá ocenění. Je laureátem grantu MacArthur Fellowship, který ho zařadil mezi nejvýznamnější osobnosti současné americké vědy a kultury. Je považován za velkého novátora a ceněn pro svůj nezávislý přístup ke hře.

Necelých deset minut po půl osmé se tedy v sále setmělo a za potlesku vstoupil muž v bekovce. Hned z počátku lehce šokoval publikum, když vyndal část nablýskaného Steinwaye, pár ranami o zem ozkoušel jak zní a už ji na zemi nechal ležet. Pak usedl na běžnou židli a spustil. Jeho hra rázem vyplnila celý sál a po pár okamžicích získal pozornost diváků, kteří asi jen těžko odhadovali, co může příjít dál.

Zcela zásadní roli na Moranově koncertu hrála dynamika. Místy jsme měli pocit, že se odloupne kus omítky, protože se opravdu nebál do kláves pořádně praštit. Pak ale přešel do velmi citlivých, uklidňujících a tichých částí, kdy byla radost jen bedlivě poslouchat, ať už melodii v klavíru jako takovou nebo jemné pískání, kterým ji kopíroval.

 

 

V kontrastu s většinou skladeb, které byly spíše baladického rázu vystupovala ven hned druhá věc, kterou Moran zahrál. Bylo to blues, ovšem déle než to samotné blues trvala předehra a také dohra a závěr. Při předehře, která měla opravdu psychotický ráz, kdy Moran opakoval a různě rytmizoval vždy jen pár tónů, bylo s podivem, že to klavír vůbec vydržel. Nicméně samotné blues bylo perfektní, frázování bezchybné, správně “sedělo na zadku”, ale mělo náboj. Dohra byla ovšem opět šokující, protože dobrých pět minut hrál klavírista jen na těch nejhlubších klapkách a sál vyplnilo zlověstné hučení. Všem již bylo jasné, že tenhle chlapík se nebojí ničeho. V půlce koncertu totiž prohlásil, že si musí oddechnout a z mobilu si pustil další staré blues, při kterém si zkrátka jen sedl a občas ťuknul do klavíru.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

I druhá půlka se nesla v podobném duchu. Když dohrál poslední skladbu, zdůraznil, že všechno co zahrál je věnováno někomu, kdo ho inspiroval a kdo již není na tomto světě. Přidával celkem třikrát, za skoro úplné tmy zazněla Round Midnight od Theloniouse Monka, Moranova největšího vzoru. Mezi prvním a druhým kouskem si s publikem i za pomoci tří různých druhů tleskání nasimuloval déšť, tak jak to prý kdysi zkoušeli ve škole. Na konci poslední skladby opět zapískal a uzavřel tak koncert. Od deseti hodin pak pokračovala party v Lucerna Music Baru, kde zahrál se svým Fats Waller Dance Party Bandem.

Koncert byl velmi zvláštní, zajímavý, neuvěřitelně osobitě pojatý, bez zábran. Z hesla Strun podzimu, tedy “jazz i klasika, tradice i experiment”, bych rozhodně vyzdvihla slovo poslední, které ten večer mnohdy předčilo slovo první. Na fotografie z koncertu se můžete podívat zde.

:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Rozhovor s pianistou Jasonem Moranem: Budoucnost jazzu závisí na empatii

    Jazzový pianista Jason Moran vystoupí 29. října znovu v rámci festivalu Struny podzimu v pražském Divadle Archa. Představí In My Mind: Monk at Town Hall, 1959, futuristický projekt, kterým vzdá hold legendě jazzového klavíru a kompozice Theloniu Monkovi. 

  • Jedinečná Rhonda Vincent oslnila české publikum špičkovým bluegrassem

    Doslova dechberoucí zážitek se naskytl těm, kteří se večer 6. září vypravili do pražského Rudolfina. Jeviště Dvořákovy síně zcela ovládla „královna bluegrassu" Rhonda Vincent se svojí kapelou The Rage, jejichž strhující výkon byl dokonalým příkladem toho, jak má vypadat kvalitní hudební vystoupení.

  • Soutěžte o 2x1 lístek na koncert Yat- Kha

    V samém centru Asie, v sibiřské republice Tuva, se zrodil hrdelní zpěv, unikátní vokální technika, kterou v tradiční formě ve světě zpopularizovala skupina Huun Huur-Tu. U jejího zrodu stál zpěvák ze skupiny Yat- Kha, který tuto bezkonkurenčně nejsyrovější pěveckou metodu propojil s rockovým zvukem. Ten, kdo zažil naživo například jakutskou skupinu Ayarkhaan nebo kanadskou Inuitku Tanyu Tagaq, ví, co může od hrdelního zpěvu očekávat. Opravdu jedinečný a exotický zážitek pak slibuje Futurum 22. listopadu, protože právě v ten den tam vystoupí Yat- Kha se svou syrovou punk-rockovou Sibiří! Tak si to přece nenechte ujít a pojďte s musicweb.cz soutěžit o lístky!

  • Soutěžte o 2x1 lístek na koncert Orchestre Les Mangelepa

    Tuzemský debut legendárních Orchestre Les Mangelepa měl původně proběhnout už v loňském roce v rámci festivalu Respect. Kvůli problémům s vízy musel být koncert nakonec zrušen. Díky tomu, že Les Mangelepa jsou vybráni jako jedni z účinkujících na letošní Womex, můžeme se těšit na jedinečný zážitek s legendou ze zlaté éry africké hudby. Pojďte s musicweb.cz soutěžit o lístky na tento koncert! Uvidíme se 1. listopadu v Paláci Akropolis?

Další podobné články