Koncert Arch Enemy v Praze: White-Gluz zazářila nejen modře Doporučený

Pražská hudební hala Forum Karlín jednou opět přivítala metalisty z celého okolí. V neděli 14. ledna tam totiž zahráli švédští death metalisté Arch Enemy. Pouhou chvíli před nimi se na pódiu předvedli Finové Wintersun a předkapely Jinjer a Tribulation. Velký nápis na pokladně hlásil: vyprodáno.

Alissa White-Gluz již dávno není pouhou náhradnicí za Angelu Gossow. Alissa White-Gluz již dávno není pouhou náhradnicí za Angelu Gossow. Foto: David Webr/musicweb.cz

Pravda, skupinu Arch Enemy jsem před lednovým pražským koncertem ještě naživo neviděla. Vždy, když jsem jela na plzeňský Metalfest, oni ten rok hráli zrovna na Masters of Rock ve Vizovicích a naopak. Vždy jsem je minula. O to víc jsem se těšila na jejich samostatný koncert ve Foru Karlín. Zpěvačka Alissa White-Gluz totiž již dávno na deskách dokázala, že není pouhou náhradou za Angelu Gossow, která před lety uskupení opustila. Tehdy mě mrzelo, že Alissa White-Gluz opustila své dosavadní The Agonist, ve kterých vládla svým jedinečným čistým hlasem a growlingem zároveň. Takových osobitých zpěváků moc není a zpěvačky byste spočítali na prstech jedné ruky. Alissa White-Gluz je jednou z nich. Ale působení v Arch Enemy jí až překvapivě sluší.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Když jsem v neděli 14. ledna, krátce před osmou hodinou, dorazila před Forum Karlín, tísnil se před vchodem hlouček lidí. Skoro jako by se ještě ani nedostali dovnitř. Jenže koncert už dávno začal a v tu dobu měly už mít odehráno kapely Jinjer a Tribulation. „Moc mě to tam zatím nebralo, tak jsem šel kouřit," řekl mi jeden z metalistů v hloučku a zapálil si další cigaretu. Já už nechtěla postávat venku v mrazu a šla jsem raději dovnitř do tepla.

Po chvíli ale byla v hale snad ještě větší zima než venku. Ne, že by se uvnitř netopilo. Pár minut po osmé hodině ale začali hrát finští death metalisté Wintersun. Z jejich textů lítal mráz a sníh celou dobu vystoupení. Zvlášť během písně Winter Madness. To mi mráz běhal po zádech téměř doslova. Jen škoda, že zpěv frontmana Jariho Mäenpäy nebyl chvílemi pořádně slyšet. Mäenpää si toho ale nevšímal a statečně křičel do mikrofonu. Vzduchem proletělo několik piv v kelímcích a pokropilo skákající metalisty.

 

 

Chvíli po Wintersun, sotva si člověk stihl skočit pro pivo, pódium ovládli Arch Enemy. Po krátkém intru naskákala před fanoušky celá skupina v čele s Kanaďankou Alissou White-Gluz. Ta se letmo rozhlédla po publiku a vzápětí jej ovládla svým hlasem v otvíráku The World Is Yours. Pár fanynek, které si po vzoru zpěvačky obarvily vlasy na modro, začalo ječet a vepředu se spustilo úctyhodné pogo. White-Gluz místo po Angele Gossow zastala opravdu úctyhodně. Hecovala fanoušky, děkovala v češtině, skákala z plošiny pro bicí a svou nezkrotnou energií nakazila snad všechny přítomné.

Ravenous, Stolen Life, Blood in the Water. Pecka střídala pecku a rozjetí Arch Enemy nedali nikomu šanci vydechnout. Zazněla spousta písní z nového alba Will to Power, došlo i na předchozí desku War Eternal. Z ní mi v hlavě utkvěla nejen titulní skladba, ale hlavně kousek You Will Know My Name. White-Gluz v rukou protáčela stojan na mikrofon, mávala do davu.

 

 

A pak to přišlo – píseň Reason to Believe, ve které se zpívá i čistě, nejen growluje. Což se u Arch Enemy moc často nestává. Před třemi lety, když kapela změnila zpěvačku a já se obávala, že White-Gluz přestane zpívat i čistě, mi kdosi řekl: „Ale Arch Enemy nejsou o tom, aby se v nich zpívalo čistě. U nich se má jen growlovat." Argumentovala jsem tehdy tím, že vokální rozsah Alissy White-Gluz zase není jen o growlingu. A že by byla škoda, aby čistě zpívat přestala jen proto, že to nedělala její předchůdkyně Gossow. A píseň Reason to Believe mě v tomto názoru jen utvrdila. S novým frontmanem (frontmankou) v kapele se vždy trochu změní hudební styl skupiny. A Alisse White-Gluz směs čistého zpěvu a drsného growlu bez diskuze sluší, stejně jako působení v čím dál úspěšnějších Arch Enemy.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Gregory Porter, Forum Karlín, 23.4.2018

    Do Prahy se 23. dubna vrátil vynikající zpěvák Gregory Porter.

  • Nadace Metallicy All Within My Hands slaví rok své existence

    Charitativní projekt americké Metallicy s názvem All Within My Hands se postupně uvádí do provozu a každým měsícem se vybrané částky zvyšují. Kapela se již před více než rokem rozhodla splatit dluh, který cítí vůči široké veřejnosti, a teď se aktivně zapojuje do charity pomocí vlastní nadace.

  • Gregory Porter: Sametový hlas starých časů

    Zpěvák Gregory Porter, který svou kariéru nastartoval až ve středním věku, vystřelil jako nová jazzová hvězda na výsluní. Pro české publikum již tento fenomenální hudebník není neznámou veličinou. A nyní vystoupil ve velkém prostoru Fora Karlín s pětičlennou kapelou, ve které působí i jeden Čech - hráč na Hammondovy varhany Ondřej Pivec.

  • Rainbow v Praze spustili stroj na vzpomínky

    Po téměř dvaceti letech hraní středověkých balad se legendární kytarista Ritchie Blackmore vrátil k elektrické kytaře a představil další reinkarnaci svého seskupení Rainbow. Pražský koncert měl ukázat, jestli by nebylo lepší, kdyby zůstal u loutny.

Další podobné články