Koncert Bryana Adamse byl oslavou čirého muzikanství Doporučený

Jeden z nevětších hitmakerů posledních dekád, kanadský dřevorubec Bryan Adams, se po pěti letech vrátil do Prahy. Přijel představit poslední album Get Up, ale nezklamal ani fanoušky své starší tvorby. Vlastně těžko si představit, koho svým vystoupením mohl zklamat.

Bryan Adams dokáže napsat dojemný slaďák i rokenrollovou vypalovačku Bryan Adams dokáže napsat dojemný slaďák i rokenrollovou vypalovačku Archiv Bryana Adamse

I když, popravdě řečeno, zpočátku to moc růžově nevypadalo. Bryan Adams s doprovodnou kapelou naběhli na pódium krátce po osmé hodině, aniž by měli publikum rozehřáté předkapelou. Hala se stále ještě zaplňovala nově příchozími (a nikdy se nezaplnila úplně) a ti se jen pozvolna začínali dostávat do správné provozní teploty. Nejpozději během Heaven už ale vše šlapalo jak mělo, publikum se rozhýbalo a začalo patřičně spolupracovat. A i na samotných účinkujících bylo náhle vidět, že si večer začínají mnohem víc užívat.

Několik písniček trvalo, než zpěvák poprvé promluvil k divákům. Ani potom ale tok písniček příliš nepřerušoval, většinou nahodil nějaký vtípek (Hello, I'm Bryan. And this is Life of Bryan), nebo představil některý z nových songů. V komunikaci s publikem je Adams již dostatečně zkušený a své diváky dokáže do děje na pódiu vtáhnout.

Pro potřeby písně If Ya Wanna Be Bad Ya Gotta Be Good si dal na čas, aby v hledišti vyhledal patřičně odvážnou fanynku, jejíž tanec potom přenášel na obrazovku na pódiu. Odměnou jí byly ovace celé haly a tričko s osobním věnováním. Patřičný improvizační talent zase projevil, když jeden z mladíků v první řadě požádal během přídavku svou dívku o ruku (což doprovodil zabrnkáním milostné melodie).

Celý večer byl ale v první řadě oslavou muzikanství. Všechny rušivé elementy ustoupily do pozadí. Scénu tvořila pouze ohromná zadní projekce s ukázkami videoklipů, nebo různými projekcemi, většinou černobílými a jinak nic. Místo záplavy barevných světel jenom obyčejné bílé reflektory. Hudebníci na sobě měli jednoduché černobílé obleky, připomínající uniformy. Kromě Adamse na se sebe sem tam strhával pozornost i vynikající sólový kytarista Keith Scott. Nejednalo se však o žádné výrazné exhibice, spíž občasné gejzíry virtuozity. Jinak Adamsova kapela šlapala jako dobře seřízený hodinový stroj.

 

 

Bryan Adams na svém pražském koncertu ukázal, v čem je jeho síla. Dokáže napsat píseň, která sice není komplikovaná a tudíž přijatelná pro rádia, ale zároveň není tuctová. Na téhle hraně dokáže balancovat už spoustu let a je jasné, že čas od času se vykloní na tu či onu stranu. Jenže, když na to přijde, Adams nemá problém parťáky poslat z pódia pryč a před své publikum si stoupnout sám s akustickou kytarou. Vystačí si s jedním světlem a koňskou dávkou charismatu, díky čemuž jeho písně obstojí i v tomto testu.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Bryan Adams strávil na pódiu pražské O2 Areny něco přes dvě hodiny. Dělal to, co by muzikanti měli dělat v první řadě (a často na to zapomínají) - rozdávání radosti. Ze života, z pohybu, z dobře odvedené práce. Nepředává žádné poselství, nechce ohromit, spasit nebo přesvědčovat. Chce bavit. Chce roztančit a rozezpívat. A v tom byl středeční večer nejlepší. Byl oslavou čirého muzikantství. A to není málo.

Setlist: Do What Ya Gotta Do, Can't Stop This Thing We Started, Don't Even Try, Run to You, Go Down Rockin', Heaven, Kids Wanna Rock, It's Only Love, This Time, You Belong to Me, Summer of '69, Let's Make a Night to Remember, When You're Gone, (Everything I Do) I Do It for You, If Ya Wanna Be Bad Ya Gotta Be Good, Back to You, We Did It All, Somebody, I'll Always Be Right There, Please Forgive Me, Cuts Like a Knife, 18 til I Die, The Only Thing That Looks Good on Me Is You. Přídavek: Brand New Day, C'mon Everybody (Eddie Cochran cover), All Shook Up (Elvis Presley cover), She Knows Me, Straight From the Heart, When the Night Comes (Joe Cocker cover), All for Love
Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články