Michael Landau a Liquid Quartet: Jeden z nejlepších koncertů

Málokdy se stane, aby se z pocitu dnes by to nemuselo být špatné před koncertem nakonec stal pocit byl jsem na jednom z nejlepších koncertů v životě. Stává se to zřídka, ale včera se to stalo.

Michael Landau Michael Landau Foto: Martin Adamovský/musicweb.cz

Okolo Michaela Landaua se rozprostírá velmi zvláštní a velmi příjemná aura. Ta na člověka působila už před začátkem koncertu, kdy se se svým signovaným stratocasterem v ruce, úsměvem a vřelým pohledem v očích rozehrával na baru pražského Jazz Docku, klábosil se spoluhráči a pil vodu. Nevěda jeho vzezření, mohl si neznalý návštěvník právě jeho v tu chvíli splést klidně s nějakým kytarovým technikem. Tak skromně a nenápadně totiž působil. A to nebylo ještě samozřejmě nic proti tomu, když vzal do ruky kytaru a začal hrát. Už po pár vteřinách bylo totiž jasné, že se brány tohoto vesmíru za námi na chvíli uzavřely a pan kytarista nás bere na výlet po mnoha jiných kytarových vesmírech. Naivní představy o tom, že člověka už nic moc nepřekvapí, byly ve vteřině ty tam, až se člověk musel v duchu své naivitě a samolibosti smát.

010Těžko vlastně popsat esenci dojmů, které člověk z hry Michaela Landaua má. Superlativů je mnoho, ale všechny působí více či méně pateticky. Mohli bychom hodiny rozebírat jeho tón, osobitou práci s pákou na kytaře, schopnost ohýbat tóny, práci s tónovou clonou a jednotlivými snímači, jeho efekty, které používá hodně, ale zároveň velmi vkusně a citlivě... Jak je jeho hra osobitá, ať už hraje jemně takřka sám bluesově laděnou baladu, tradiční hutné blues a nebo jazzrockově zazlobí v rockověji laděných skladbách. Jeden z mnoha faktů, který svědčí o tom, o jak výjimečného kytaristu se jedná, je to, že i v posledním sóle večera dokázal všechny v sále překvapit. Klidně jen jedním tónem, jinak vytaženou strunou, jinou sekvencí not a nebo jinak použitou pákou na kytaře. Až měl člověk pocit, že nejinak by tomu bylo i po dalších dvou hodinách hraní. Velká úcta a velká poklona.

Ačkoli o jeho spoluhráčích z Liquid Quartetu zatím nebylo řečeno nic, jejich úloha na pódiu byla klíčová. Celkovou atmosféru dotvářeli zásadním způsobem, ať už to byl zpěvák a příležitostný kytarista a evidentně dlouholetý přítel Michaela Landaua David Frazee či baskytarista Andy Hess, kterého jsme mohli u nás vidět například se Scofieldovým Überjamem. Bicí pak mistrně ovládal jediný britský zástupce v kapele, Ian Thomas. Zásadní úlohu04 jeho spoluhráči hráli totiž v tom, kolik prostoru Landauovi dávali, hráli na něj a šli s ním. A ten zvuk!

Zároveň ale celý koncert nepůsobil ani v nejmenším jako ukázka jakýchkoli kytarových orgií. Ačkoli sólových pasáží ve vztahu k celkovému času koncertu nebylo zrovna málo, nějakým záhadným způsobem jako by byly organicky propojeny s ostatním celkem. Říci, že byla jeho kytara jakýmsi druhým rovnocenným hlasem celého večera (ve skutečnosti Landau v několika skladbách opravdu zpíval), by bylo snad vůbec nejpatetičtější a nejlacinější přirovnání, ale ani po dlouhém přemýšlení jsem jiné přirovnání nevymyslel.

Pokud koncert Michaela Landaua a jeho Liquid Quartetu něco dokázal, pak to, jak propastný rozdíl může být v prožitku mezi poslechem alba a poslechem živého koncertu. V prostředí malého klubu tento fakt platí dvojnásob.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 15. 11. 2018

    Tak to je pecka! Festival Blues Alive získal nejprestižnější světové žánrové ocenění nazvané Keeping The Blues Alive Award pro rok 2019! Cenu uděluje americká nadace Blues Foundation, přední světová organizace, která se snaží ocenit, uchovat a propagovat blues. Tohle úžasné překvapení na nás čekalo hned první večer.

  • Foto: Maceo Parker, Měšťanská beseda, Plzeň, 15. 11. 2018

    Maceo Parker je uznávaný americký funkový a souljazzový saxofonista. Proslavil se především v 60. letech díky známému hudebníkovi Jamesovi Brownovi. Podívejte se na naši fotogalerii z plzeňské Měšťanské besedy.

  • Nik Bärtsch's Ronin: Rytmus jako smysl života

    Koncert Nika Bärtsche a jeho kapely Ronin, s níž se tento švýcarský skladatel a klavírista, stoupenec minimalismu a průkopník hudby rituálního groovu představil 14. listopadu v pražském Paláci Akropolis v rámci koncertní série Music Infinity, nabídl opojný hudební rituál nesoucí se na hypnotizujících polyrytmech.

  • Foto: Joe Louis Walker, Lucerna Music Bar, 12. 11. 2018

    Americký bluesman Joe Louis Walker se podruhé vydal do České republiky, poprvé do Prahy. Nejprve zahrál sólový koncert v pražském Lucerna Music Baru, který se vlnil pod jeho taktovkou, a poté míří jako jedna z hlavních hvězd na šumperský festival Blues Alive. Více se dočtete v naší reportáži. Podívejte se zde na fotogalerii.