Na Plaňanském posvícení si rockový fanoušek přišel na své

Ve vesnici Plaňany nedaleko Kolína se již potřetí konal čtyřdenní, multižánrový, hudební festival Plaňanské posvícení. Dramaturgie je sice přizpůsobena, abych tak řekl, celé rodině, ale trpělivý rockový fanoušek si tu přijde na své.
Pipes and Pints byli vrcholem pátečního večera Pipes and Pints byli vrcholem pátečního večera Zdroj: Petr Čapído
Stalo se již v našich končinách tak nějak zvykem, že různé městské slavnosti a posvícení se z kulturního pohledu většinou zvrhnou v přehlídku dna české hudební scény, kde zpravidla kralují nejrůznější laciné revivaly, popř. vyšeptalé hvězdy normalizačních hitparád. V Plaňanech se rozhodli jít na to jinak a svoje posvícení pojmout ve velkolepějším duchu, za což jim patří velký dík. Zejména první den, tedy pátek, byl prizmatem rockového fanouška hodně lákavý. A právě na ten se budeme soustředit. 
 
Na místo jsem dorazil chvilku po dvacáté hodině. To už měli své sety za sebou Roxor, Rybičky 48, nebo legendární Visací Zámek. Ale já jsem nezoufal, protože na scénu se zrovna chystali Citron. Principál Radim Pařízek se znovu spojil s Láďou Křížkem, doplnil sestavu partou mlaďasů a snaží se kapele vrátit lesk z dob alba Radegast. Nakolik se mu to může podařit, těžko říct.
 
Právě výše uvedené album tvoří páteř setu, ale zazní třeba i dlouho zapomenutý Uragán z alba Vypusťte psy. Basák Geroge Rain a kytarista Pavel Hanus srší energií a je jich plné pódium. Zato Láďa Křížek si asi vybírá slabší den, hlasově jde hodně pod svoje možnosti a působí unaveným dojmem. A to především ve srovnání s hostující Tanjou. Ta sice přijde jenom na dva songy, ale dění na scéně hned dostává jinou šťávu. K vrcholům patří jako vždy duet Kráska a Radegast. Tahle píseň dostává v nové verzi jiný rozměr. S novinkami už to taková sláva není, ale s jistotami typu Rock rock rock a Ocelové město se houpačka tohoto vystoupení vrátí zase zpátky nahoru.
 
 
Další kapelou (a jasným vrcholem) pátečního večera jsou Pipes and Pints. Ti už se za deset let existence stihli na naší scéně dostatečně etablovat. Základem jejich muziky je neurvalý punk a na něj nabalují vše, co se jim zrovna hodí, hlavně keltskou muziku, folk nebo hardcore, ale nebojí se ani trochy toho středního proudu nebo kytarového sóla. Jejich největší síla tkví v živém hraní. Ač bych si to při shlédnutí videa na YouTube možná nepřipustil, naživo má tahle parta neskutečný říz.
 
Jejich muzika je možná neurvalá, ale v žádném případě chaotická nebo anarchická, všecko tu má své místo a jednotlivé dílky do sebe perfektně zapadají. Koncert je potom neskutečně živelný. Zpěvák Syco Mike představuje dokonalého frontmana s dostatečnou dávkou charismatu. Je v neustálém kontaktu s publikem. Jazyková bariéra pro něj není překážkou. Nemá problém přesvědčit rodiče, aby mu na jednu písničku půjčili na pódium svoje děti, jindy si zase sám odběhne zakřepčit do davu nebo diriguje wall of death. Stejně je na tom dudák Lukáš Vincour, jež nestále někde pobíhá a poskakuje a nakonec se i on se svým nástrojem vydá doprostřed kotle. Zkrátka, pokud budete mít někdy možnost Pipes and Pints shlédnout naživo, nenechte si ji ujít. Stojí to za to.
 
 
No a posledním z toho pátečního trojlístku byl Miro Šmajda. Přiznám se bez mučení, že jako člověk s přirozeným odporem ke všelijakým talentovým soutěžím jsem se na tohoto účastníka Československé Superstar (nebo nějaké jiné star, vážně nevím) koukal trochu z patra. Musím ale s potěšením přiznat, že hudba linoucí se z pódia mě přinejmenším ihned zaujala. Místo bezpohlavní umělé hmoty ála jakákoliv novácká estráda produkuje Šmajda se svou kapelou Terapie hodně svižný moderní pop rock slovenského střihu ve stopách toho nejlepšího z pozdní tvorby Teamu.
 
Když je ale potřeba, nemá Šmajda problém přitvrdit. Jako frontman také obstál na jedničku, jeho projev je zcela přirozený a zároveň sebejistý. Ani kapele Terapie není co vytknout, tohle nejsou žádné nájemné síly, ale plnohodnotná kapela, která skvěle šlape. Hodinka v téhle společnosti utekla jako voda. Takže Miro, co jsme si, to jsme si.
 
 
Po výživném pátečním večeru (následoval ještě Medvěd 009) pokračovaly hudební hody ještě další den, kdy se na programu objevila jména jako Helena Vondráčková (na poslední chvíli zaskočila za nemocnou Hanu Zagorovou), Petr Rezek, nebo Těžkej Pokondr, o nichž se tu rozepisovat nebudu. Vyzdvihl bych jako vždy famózního Jaroslava Uhlíře, jehož písničky se nikdy neoposlouchají, protože je máme všichni takříkajíc pod kůží. Program Plaňanského posvícení pro mě zakončili Alkehol, jak to dokáží jenom oni - s plným půllitrem a dobrou náladou.
Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Kataklysm oslaví své 25. výročí i u nás

    Kanadská death metalová skupina Kataklysm slaví svoje čtvrtstoletí! Jedním z dárků je i evropská šňůra, kterou má kapela rozplánovanou na příští měsíc. Úterý 17. října bude patřit českým fanouškům, právě v onen večer Kataklysm oslaví narozeniny v klubu Roxy.

  • Hogjaw přivezou do Prahy jižanský rock světových parametrů

    Po dlouhých pěti letech se již potřetí objeví v České republice americká skupina Hogjaw, aby zde předvedla svou neopakovatelnou show plnou poctivého muzikantství a chytlavých rockových melodií. Tvrdé kytarové riffy a silné melodie jsou totiž, spolu s naléhavě znějícím zpěvem, hlavními devízami těchto nastupujících králů stylu všeobecně označovaného jako jižanský rock.

  • Marco Mendoza se letos vrátí již potřetí do ČR

    Fenomenální baskytarista Marco Mendoza, člen superskupiny The Dead Daisies, se zjevně nemůže naší krásné země nabažit. Zážitky z červnového vystoupení The Dead Daisies jsou stále ještě čerstvé a Medoza už se vrací k další sérii koncertů se svým sólovým projektem, stejně jako na začátku tohoto roku.

  • Foto: Mucha, Xavier Baumaxa, Musilka, Brno, 7. 9. 2017

    Výborný koncert skupiny Mucha a Xaviera Baumaxy proběhl ve čtvrtek v brněnské Musilce. Na fotogalerii se můžete podívat zde.