Narvaná Lucerna dojala Harlej k slzám

První dvacetiletku svojí existence uzavřel Harlej velkolepým  představením, plným emocí a dobré nálady, které se bezpochyby zapíše výrazným písmem do jeho historie.

Na tenhle večer se v Harleji hodně těšili Na tenhle večer se v Harleji hodně těšili Archiv Harleje

V samotném srdci Prahy takřka na Václavském náměstí, stojí už téměř sto let palác Lucerna se svým velkým sálem. Za dobu svojí existence si tohle místo vybudovalo pověst svatého grálu mezi koncertními štacemi. Bylo to z velké míry tím, že za komančů se tu odehrávaly všechny významnější akce umělců z kapitalistické ciziny (Louis Armstrong, Tina Turner, Ray Charles...). Jakkoliv už Lucerna dávno ztratila hodně ze svého bývalého lesku a parametry moderního hudebního stánku naplňuje pouze se zapojením mamutí dávky fantazie, koncert zde znamená pro mnoho tuzemských interpretů významnou metu až vrchol kariéry. Nevím co všechno se skrývá v budoucnosti Harleje, ale to, čeho jsem byl svědkem v sobotu 5. prosince, se mu bude překonávat dost těžko.

Dobrým znamením bylo už to, že se pro potřeby výročního koncertu, natáčeného na DVD, podařilo pražskou Lucernu vyprodat. Pro optimisty znamení dobré atmosféry, pro pesimisty znamení potu a nedýchatelného vzduchu. Pětice nastoupila na pódium za zvuku fanfár a bez zbytečných cirátů spustila "Tak tady máš bože, co jsi chtěl!". A pak se vpodstatě dvě a půl hodiny nezastavila. Patřičně velkolepé scéně dominovaly tři velkoplošné obrazovky, přenášející dění na pódiu i k nám, vzadu. Zvuk, jak už to tak v Lucerně bývá, sice nebyl žádný zázrak, ale s jeho kvalitou si jen málokdo z publika lámal hlavu. Harlej samozřejmě provětrali staré klasiky, ale jak vidíte v seznamu níže, dostalo se i na pár dlouho neslyšených kousků, mě osobně udělal největší radost asi Jalovec a Balada.

 
 
Prvním gratulantem nebyl překvapivě nikdo z bývalých členů Harleje, ale zpěvák Arakainu Honza Toužimský, který si s Tomášem Hrbáčkem střihnul Katalog. Nejočekávanější host ale dorazil na pódium při skladbě Vládík a Toník. Vláďa Šafránek je z Harleje pryč už nějakých devět let, ale fanoušci na něj nezapomněli a uvítali ho zpátky bouřlivým aplausem. S obrovskou bílou kšiltovkou sice vypadá jako, kdyby se chtěl pustit do rapování, ale zpívat tím svým značkovým frackovským řevem pořád zvládá. Dorazí i Vítek Fiala a Ota Hereš, takže v Lucerně se sejde takřka kompletní původní sestava, chybí jenom bubeník Dan Šůra.
Sledujte metal na Facebooku:
 

Šafránek svůj set zakončí symbolicky písní Odcházím. Potom už scéna zase patří aktuální sestavě Harleje, které to šlape až neskutečně. Pohoda  je cítit ze všech, hlavně lodivod Tonda Rauer si tenhle večer hodně užívá. Jako další gratulanti se dostaví spříznění Jaksi Taksi a s Harlejem si střihnou společný song Show. To už se večer převalí do své druhé poloviny a pomalu míří ke grandióznímu finále. To přichází s písní Proč pocit mám. Pokud tuhle věc znáte a občas na Harleje zajdete, asi znáte chorál na konci, který kapela nechá publikum zpívat, když odchází na konci vystoupení ze scény. Tento večer ze scény neodešli a chorál zpívaný doslova celým sálem se tak opakoval donekonečna. Síla momentu dohnala některé členy sestavy až k slzám a vtiskla celému večeru pravý punc neopakovatelnosti. Jako ten nejlepší fór na závěr si Harlej pro potřeby písně Optimistická (to je ta, kde se zpívá Nikdy z nás nebudou Kabáti) pozvali kytaristu Kabátu Otu Váňu. No a tečku nemohlo tvořit nic jiného, že defilé všech vystupujících v závěrečném Svařáku.

Harlej jsou z těch kapel, u nichž máte pocit, že zpívají o vašem vlastním životě. Jejich texty nejsou tuctové a přesto jsou snadno čitelné. Jejich největší zbraní je upřímnost a poctivost, což tenhle památný mikulášský večírek potvrdil v plné parádě. A proto o jejich budoucnost nemám strach.

Setlist: Zfetovanej, Volání krve, Jůlie, Dětský hřiště, Balada o platonické lásce, Živýho mě nedostanou, Na prodej, Malá nevěrná holka, V dálce už možná svítá, Zemětřesení, Balada, Katalog (J. Toužimský), Velbloud, Vládík a Toník (V. Šafránek), Jalovec (V. Šafránek, V. Fiala, O.Hereš), Italská (V. Šafránek), Zrzi zrzi (V. Šafránek), Tak jdem dál (V. Šafránek), Odcházím (V. Šafránek), Balada o tom, jak si chlapec pod vlivem měkké drogy našel děvče s nízkým IQ, Kapitán Morgan, Začalo to nevinně, Show (Jaksi Taksi), Kulisácká, Než to s námi půjde ke dnu, Abstinent (O. Hereš), Startuju na Mars, Piliny, Z Kuby kiwi, Královna noci, Přirození, Pověste ho vejš, Proč pocit mám, Proměna, Harlej Krišna, Vostuda, Optimistická (O. Váňa), Svařák

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Iron Maiden, Letiště Letňany, Praha, 20. 6. 2018

    Přesně týden po koncertě legendy Ozzyho Osbourna vystoupila na pražském letňanském letišti další legenda. Britská heavymetalová kapela Iron Maiden. Dvouhodinový setlist byl doslova napěchován největšími hity a Maiden ze sebe vydali úplné maximum. Bruce Dickinson, který zanedlouho oslaví své 60. narozeniny, se představil ve vrcholné formě a jeho spoluhráči za ním nikterak nezaostávali. Prohlédněte si fotogalerii ze začátku koncertu.

  • Foto: The Raven Age & Killswitch Engage, Letiště Letňany, Praha, 20. 6. 2018

    Středeční večer patřil jednoznačně heavymetalové legendě Iron Maiden. Před samotným vystoupením této kapely zahráli ještě dva speciální hosté. Anglická metalová skupina The Raven Age, ve které hraje George Harris, syn zakladatele a basáka z Iron Maiden Stevea Harrise. Druhou předkapelou byla americká metalcorová pětice Killswitch Engage. Prohlédněte si fotogalerii z těchto dvou vystoupení.

  • Zahraniční festivaly - ráj pro nejednoho fanouška metalu

    Je zbytečné lhát si do kapsy. Festivaly v zahraničí bývají zkrátka o něčem jiném než akce české. Line up většiny z nich tvoří samé velké kapely. Některé z nich se konají jen kousek od našich hranic. Stojí proto za zvážení na některý zahraniční festival vyrazit.

  • Foto: Bounty Rock Cafe Open Air, Olomouc, 16. 6. 2018

    To byl pořádný rockový festival v kotli olomoucké korunní pevnůstky! Zahájení patřilo olomoucké skupině Skramasax  a pak následovala dánská rocková smršť Blindstone. Metalisty, a nejen je, potěšila nejvýraznější skupina současnosti Dymytry, předvádějící nejen hudební, ale i propracovanou pódiovou a ohňovou show. Excelentní zpěvák skupiny Rainbow (nejen) Doogie White nám svým živelným projevem připomenul jejich hity. Po skupině Supergroup přišla největší hvězda večera - The Magic of Santana. Originální Santanovi zpěváci Alex Ligertwood a Tony Lindsay se špičkovým devítičlenným bandem předvedli úžasnou a strhující show. Trochu v jejich stínu ukončil festival blues-rockový kytarový virtuos Ryan McGarvey. Vynikající a určitě rád zajdu na jeho samostatný koncert. Půlnoc odbila a festival uprostřed města Olomouce musel nekompromisně skončit. Tak za rok zase! Koukněte na fotoreport: