Nekompromisní Julian Lage a vyprodaný Jazz Dock

Lepší zahájení festivalu Jazz čtyř kontinentů jsme si snad ani nemohli přát. Do Prahy totiž poprvé přijel Julian Lage, jeden z nejvýraznějších kytaristů současnosti.

Julian Lage se svým triem okouzlil Jazz Dock. Julian Lage se svým triem okouzlil Jazz Dock. Zdroj: youtube.com

Představte si perfektně sehrané trio výtečných muzikantů, které se sejde po letech ve zkušebně a zahrají si. Tak nějak to vypadalo na pódiu pražského Jazz Docku, avšak s tím rozdílem, že se toto trio hudebníků nesetkalo po letech, ale prostě se jen sešli na další koncert. Energie, spontánnost a chemie mezi muzikanty však byla velmi nakažlivá. A v hlavní roli? Kontrabasista Jorge Roeder, bubeník Eric Doob a především kytarista Julian Lage.

Hlavní devizou hry Juliana Lage je extrémní technická zručnost, která mu dovoluje dělat si na hmatníku cokoliv a ještě navíc s úsměvem na tváři. Precizní timing a obrovská škála dynamiky nenechala nikoho na pochybách, proč je Lage jeden z nejvýraznějších a nejrespektovanějších kytaristů současnosti. K tomu připočtěte ještě dokonalý tón a především naprostou úctu k funkčnímu hraní a vyjde vám něco blízkého kytarovému nebi. Ačkoli je Lage svým založením hodně klasický jazzman, jeho přesah do ostatních žánrů, zejména do folku a country, je v jeho hře i tvorbě hodně cítit a dovoluje mu tak i v poměrně harmonicky klasicky stavěných skladbách navozovat mnoho různých odstínů, barev a nálad – podobně jako to umí například Bill Frisell.

S ním ho pojí dohromady i nádherný medový tón, který působil na posluchače tak uklidňujícím a rozjímavým dojmem, že v intimních pasážích, kdy na pódiu hrál Lage pouze sám, slyšeli byste v natřískaném sále Jazz Docku spadnout doslova i špendlík. Věta o klasických skladbách však není zcela pravdivá, protože v průběhu večera nastalo několik momentů, které lze bez nadsázky nazvat volnou improvizací, která byla evidentně naprosto neplánovaná a velmi spontánní. Jinak jsme mohli slyšet nejen skladby z různých Lageových alb, ale i z toho zcela nového Modern Lore, které na své oficiální vydání teprve čeká.

 

 

Popis včerejšího koncertu by však nebyl zdaleka kompletní, pokud bychom se nezmínili i o dalších mužích na pódiu. Zejména bubeník Eric Doob hrál naprosto famózně a chemie a komunikace, která fungovala mezi ním a Lagem, byla hlavním hnacím motorem celého večera. Oba si v tváří v tvář hraní evidentně velmi užívali, vzájemně se hecovali, a napojení mezi nimi a reakce jeden na druhého byla ukázková.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Málokdy se stane, že by jeden z největších aplausů večera sklidilo, při vší úctě ke všem kontrabasistům, kontrabasové sólo. V případě Jorge Roedera tomu však bylo jinak. Bylo to navíc opravdové sólo, při kterém hrál kontrabasista několik minut zcela sám a ukázal všem, že svými invencemi a nápady rozhodně nezaostává za zbylými kolegy. Excelentní koncert tria Juliana Lage by si patrně většina návštěvníku Jazz Docku zopakovala za měsíc klidně zase a navíc v prostoru menšího jazz clubu byl takovýto koncert opravdovou hudební lahůdkou.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • FOTO: BLUES ALIVE, DŮM KULTURY, ŠUMPERK, 17.11.2018

    Třetí večer bluesového maratonu pokračoval ve strhující jízdě dnů předešlých. Zahájili jej slovenští Missisippi Mixtape a po nich rozpohybovala publikum strhující skupina Welch Ledbetter Connection. Takovým bonbónkem na pomyslném dortu byla skupina Tamikrest z Mali, kteří přivezli původní africkou hudbu, která se na americkém kontinentě kdysi dávno přetavila v blues. Sice v trochu modernějším, až rockovém podání, ale určitě to byl skvělý hudební zážitek. Kytarové mistrovství nám předvedl Rick Derringer, legenda amerického bluesrocku se svým nepřehlédnutelným bosonohým bubenickým obrem. Posledním vystupujícím byl pestrobarevný Fantastic Negrito, který nenechal posluchače do posledních minut vydechnout a svým strhujícím vystoupením ukončil letošní Blues Alive v Šumperku.

  • Seasick Steve zahraje konečně v Praze

    Již dvakrát svým strhujícím koncertem okouzlil návštěvníky festivalu Colours of Ostrava, letos dokonce na hlavní scéně. Příští rok v březnu se svérázný americký bluesman Seasick Steve, který často hraje na vlastnoručně vyrobené kytary, konečně představí poprvé v Praze.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 16. 11. 2018

    Druhý večer festivalu zahájila prostějovská skupina King Bee s velšským zpěvákem a kytaristou Daley B. Williamsem. Reverend Sekou, na fotkách seriózně vyhlížející kazatel, to tady řádně roztočil. Během prvních písní z něj postupně odlétl klobouk, sako, kravata i košile a zbytek koncertu již poletoval tento malý a dredatý mužík po pódiu i pod ním jen v nátělníku. Tak to byla přímo strhující ďábelská mše! Nesourodé seskupení North Mississippi Blues Project trojice bluesmanů RL Boyceho, Kennyho Browna a Roberta Kimbrougha mě už tolik nenadchlo. Závěr večera patřil očekávané hvězdě festivalu, kterou nebyl nikdo jiný než legenda moderního blues, Joe Luis Walker.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 15. 11. 2018

    Tak to je pecka! Festival Blues Alive získal nejprestižnější světové žánrové ocenění nazvané Keeping The Blues Alive Award pro rok 2019! Cenu uděluje americká nadace Blues Foundation, přední světová organizace, která se snaží ocenit, uchovat a propagovat blues. Tohle úžasné překvapení na nás čekalo hned první večer.