Nespoutaná pianistka Hiromi Uehara předvedla oslňující hudební výkon Doporučený

V magickém prostoru Pražské křižovatky (kostela svaté Anny na Starém Městě) 7. dubna vystoupila japonská jazzová pianistka a skladatelka Hiromi Uehara a představila v Čechách poprvé svůj sólový repertoár.

Hiromi Uehara při koncertě na Pražské křižovatce Hiromi Uehara při koncertě na Pražské křižovatce Foto: Martin Chochola/musicweb.cz

Vystoupit v Pražské křižovatce si údajně Hiromi, která si zahrála po boku České Filharmonie již ve svých čtrnácti letech a do České republiky se opakovaně vrací se svým triem, vyžádala sama a svým obdivuhodným výkonem vyzdvihla jeden z hlavních rozměrů, který tomuto prostoru vtiskl Václav Havel a jeho nadace Vize 97: sbližování kultur.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

Koncert zahájil svým rozjímavým recitálem český jazzový pianista Matouš Hejl studující na bostonské Berklee Music College. Tento, po technické stránce rozhodně znamenitý hráč, se bohužel držel tak trochu na uzdě a nepodařilo se mu plně rozevřít publiku. Z jeho hry byly cítit především vlivy vážné hudby, zejména serialismu a minimalismu, pomocí kterých stavěl témata a rozváděl je jazzovou harmonií. Propojit se s posluchači se mu však podařilo až svým podáním známé písně Summertime, kterou obohatil o zajímavou ostinátní basovou linku.

 

Po kratičké pauze potřebné k naladění klavíru přišla konečně na řadu dlouho očekávaná Hiromi a již titulní skladbou Cape Cod rozpoutala svou nespoutanou hru překypující energií, vášní a elánem. Rytmickým pohupováním se na stoličce a zběsilým poskakováním Hiromi dala najevo, že se s klavírem sžila během několika vteřin, a že se v roli hudebnice cítí jako doma. Druhou skladbou Sakura, Sakura inspirovanou tradiční japonskou písní, poté přenesla publikum do vzdálených krajů Japonska. Kromě netradiční melodie a harmonie tuto skladbu Hiromi ozvláštnila neortodoxním rozezníváním strun piana prsty, které jen potvrdilo, jak obrovským citem pro zvukové možnosti piana tato umělkyně vládne.

Prohlédněte si také galerii fotografií z koncertu Hiromi Uehara

Málokterý muzikant se může pyšnit takovou technickou zručností a zároveň bezbřehou invencí jako Hiromi Uehara. Většinou je tomu tak, že jedna z těchto složek převládá a hudebník tak musí pomocí jedné kompenzovat nedostatky té druhé. U Hiromi je vždy technika, jakkoliv je pro její hru na piano a komponování stěžejní, především prostředkem k naplnění jejích uměleckých vizí a představ.

O ty se mimochodem podělila před třetí skladbou BQE, ke které ji prý inspirovala rušná newyorská dálnice spojující Queens a Brooklyn, a která je pro ni údajně místem, kde se sen stýká s realitou. Píseň zahájila zběsilými běhy po klávesnici evokujícími rušný dopravní uzel, které čas od času akcentovala nečekaným úderem do basové klávesy. Skladbu následně dialekticky rozvedla tím, že proti sobě postavila dvě odlišné rytmické linky, které sebou proplouvaly a nakonec se spojily ve vrchol skladby, oznámený povznášejícími snivými akordy.

Zaznělo i známé téma Gerschwinnova I Got Rhythm

Nápaditostí překypovala taktéž Hiromina interpretace Pachelbelova Kánonu, ve kterém položila na struny klavíru dřevěné desky a dosáhla tak k pobavení všech přítomných zvuku cemballa. Skladbu pak improvizací převedla do jazzové podoby a jen místy z ní vtipně nechala vystoupit původní barokní melodii. Gerschwinovskou I Got Rhythm podala tak, že ani rychlost jí nečiní žádné problémy a ragovým sólem ve stylu Jelly Roll Mortona ohromila celý sál.

Hiromino soužití se svým nástrojem a ponořenost do své hudby nešlo než obdivovat. Dynamické rozdíly skladeb, kterými tak přirozeně proplouvala, jako by člověka vybízely k tomu vyskočit ze židle a jindy se zase schoulit do klubíčka. I přes svou virtuozitu se Hiromi téměř neustále usmívala, řádila u klavíru jako malé dítě a její vystoupení se obešlo bez upjatosti, s níž se tak často musí obecenstvo potýkat u klavíristů hrajících vážnou hudbu. S oběma přídavky vystoupení Hiromi Uehara trvalo bezmála dvě hodiny, během nichž se jen stěží dalo najít hluché místo.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Ethan Iverson, Joe Sanders, Jorge Rossy, Jazz Dock, Praha, 18. 9. 2019

    V klubu Jazz Dock se ve středu sešlo trio špičkových hudebníků - vše o koncertě si přečtěte v REPORTU Martina Faixe, zde pro vás máme fotografie, doplňující atmosféru koncertu.

  • Jazz Dock přivítal nový projekt klavíristy Ethana Iversona

    Jméno klavíristy Ethana Iversona je spojeno bezesporu se skupinou The Bad Plus, kterou v roce 2000 zakládal se svými přáteli. Po létech jejího působení v roce 2017 ovšem oznámil, že kapelu opouští. Ethan Iverson navštívil tak klub Jazz Dock ve středu 18. září 2019 poprvé se svým novým projektem.

  • V říjnu se v Praze uskuteční hudebně výtvarný festival pro děti Struny Teens

    Hudebně výtvarný festival Struny TEENS je tu v říjnu opět pro všechny, kteří chtějí proniknout do světa profesionálních mladých hudebníků i výtvarníků. 19. října na ně v Fa Fabrice čekají workshopy, debaty a unikátní koncert. Na workshopu s Jarem Cossigou se dozvědí mnoho užitečných rad a tipů, jak správně nahrávat, stříhat a mixovat muziku. Výrazná ilustrátorka a umělkyně Eliška Podzimková, kterou si ke spolupráci vybral Jamie Oliver nebo Tomáš Klus, zas předá své bohaté zkušenosti na výtvarném workshopu.

  • Italská dvojice Ilaria Graziano a Francesco Forni vystoupí v Café v lese

    Americana, folk, blues, rock, tango, vášnivé neapolské písně a ještě lépe, všechno pěkně dohromady. Jak to umí snad jen Ilaria Graziano & Francesco Forni. To vše budou moci poznat fanoušci, kteří tento týden navštíví pražský klub Café v lese.

Další podobné články