Nils Petter Molvær zazářil na festivalu Jazz ON5 Doporučený

Ikona norského nu-jazzu Nils Petter Molvær představila 20. října v pražském Jazz Docku své nové album Buoyancy a dokázal, že ani po bezmála dvaceti letech své plavby po vodách jazzu střiženého rozličnými žánry elektronické hudby jeho trumpetový projev rozhodně nestrádá ani netrpí nedostatkem invence a energie.

Nils Petter Molvaer na koncertě v Jazz Docku 20. října 2016 Nils Petter Molvaer na koncertě v Jazz Docku 20. října 2016 Foto: Kamil Košun/musicweb.cz

Přestože obsazení kapely, s níž Molvær nahrál nové album Buoyancy, se změnilo od obsazení předchozího alba Switch jen minimálně – klávesistu Mortena Qvenvilda nahradil multiinstrumentalista Jo Berger Myhre – na výsledný zvuk kvartetu měla tato rošáda poměrně zásadní dopad. Jo Berger Myhre, jenž se na albu chopil plejády nástrojů: kontrabasu, baskytary, kytary, syntezátorů a dalších, je na Buoyancy podepsán jako spolutvůrce pod sedmi z celkových deseti tracků. I když nejvýrazněji se Myhre projevuje v podnětném melodickém sekundování Molværově hlavní melodii smyčcem na kontrabas, jeho skladatelský rukopis je rozeset po celém albu, od basových groovů přes vybrnkávané akordy na kytaru až po hlukové stěny. Témbrově a atmosféricky album zajímavě dokresluje kytarista na pedálovou steel kytaru, banjo, dobro a elektrickou kytaru Geir Sundstøl a pevnou rytmickou oporu kvartetu včetně naprogramovaných elektronických beatů dodává bubeník a perkusista Erland Dahlen.

 

 

Koncert začal po krátkém uvedení Ondřeje Bezra dunivým elektronickým beatem, při němž muzikanti nastoupili na pódium a Molvær hned naplnil sál teskným, niterně procítěným sólem asociujícím orient. Z tohoto intra nás atmosferickým pinkfloydovským slidem na steel kytaru přenesl Sundstøl do úvodní skladby alba Ras Mohammed, jež se odehrávala již ve více rockovém hávu a kde konejšivou melodii trumpety zdvojoval Myhre svou idiosynkratickou hrou smyčcem na baskytaru. V té pokračoval i v následující skladbě Gilimanuk, která nás, jak již tento název balijského města napovídá, přenesla opět na východ. Kromě dozvuků gamelanových orchestrů z Bali v melodii skladby v ní však bylo cítit i bluegrassové tesknění opět zprostředkované Sundstølem na steel kytaru. Jak skvěle se Molværovi daří spojovat nespojitelné!

Přerodem do další skladby hudba výrazně potemněla a začala zároveň nabírat na obrátkách. ­Dahlen rozpoutal valící se beat, Sundstølsi střihl krátké sólo a poté se celá kapela vydala na okázalou desetiminutovou odyseu pod kormidlem Molvaera a jeho sólem na zefektovanou řezavou trumpetu místy až připomínající syntezátor, při níž se, pokud ne kapela, tak posluchači dostali až na hranici nirvány. 

Následně se kapela ponořila do poklidnější zvukové polohy, v níž se Myhre chopil kytary a spolu se Sundstølem vytvářeli proplétající se změti tónů formujících zčeřenou ambientní hladinu zvuku. Na tu navázala další smířlivější skladba, jejíž melancholii Dahlen obohacoval melodií na xylofon a na kravské a obyčejné zvony. Ve chvíli, kdy už se mohlo začínat zdát, že kapele dochází dech, se opět probrala k životu a s rockovou průrazností bicích tvrzenou hutnou basovou linkou se pustila do mocného dynamického výstupu vedeného opět trumpetovým sólem. To po chvíli převzala kytara, jen aby opět uvolnila místo davisovsky kvílivé trumpetě. Po tomto mocném výstupu se kapela zase na chvilku odmlčela a završila koncert starší dubovou peckou, v níž zase Molværova silně zdelayovaná trumpeta zavládla hladkým tónem Jona Hassela. Jako přídavek naservírovala kapela drum'n'bassovou pochoutku Jackson Reef pocházející opět z alba Buoyancy, v níž se mohl Dahlen vyřádit na bicí a celý koncert zakončil Molvær dlouhým a neskutečně tenounkým tónem zahraným do naprosto tichého sálu.

Prohlédněte si také fotogalerii z koncertu Nilse Pettera Molværa

Nils Petter Molvær tedy se svou kapelou v Jazz Docku předvedl žánrově bohatý, dynamicky proměnlivý a po improvizační stránce velice vydařený koncertní set, kterému by po zvukové stránce šlo vytknout snad jen to, že v nejhlasitějších pasážích nebyl ještě trochu hlasitější. Sundstølova sóla sice kdovíjakou invencí nevynikala, zato však jeho hra na steel kytaru stejně jako Myhreho hra smyčcem na baskytaru perfektně atmosféricky dobarvovala zvuk celého tělesa. Molværova trumpeta je sice již jakýmsi paradigmatem s ustálenou formou, je to však právě proměnlivost kontextu, do něhož je zasazena, který jejímu zvuku dodává stále nové impulzy a díky němuž pořád zní neuvěřitelně originálně a impozantně. Možná v tomto smyslu ho lze považovat za následovníka Milese Davise, za něhož jej řada kritiků pořád dokola označuje. V kritických kruzích se toto přirovnání nosí ovšem až příliš často – asi jako manšestrové sako (nebyl ho ušetřen ani „Miles Davis acid jazzu“ Erik Truffaz) – a stává se z něho tak jen otřepané klišé, které o tom či onom interpretovi nic nevypovídá. 

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Vraťme se však ještě krátce k Molværovi a jeho poslední desce Buoyancy. Ta sice nijak extrémně z jeho diskografie nevyniká, dokonale však do ní zapadá jako další svébytný a úctyhodný počin. Anglické slovo Buoyancy, které kromě svého evidentního významu „vzplývání“ může znamenat i „bujnost“ a „živost“, v posledním albu norského mága nachází důmyslné spojení: Vše na něm splývá a pluje tak ladně a přitom stále překypuje životní energií.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Blues Alive, Dům Kultury, Šumperk, 18. 11. 2017

    Třetí a závěrečný večer hned naplno rozjela polská skupina Cheap Tobacco s úžasnou zpěvačkou Natalií Kwiatkowskou, kteří v Šumperku nejsou žádnými nováčky. Po nich jsme byli naladění do temné, psychedelické hudby Hugo Race & Michelangela Russo a teprve další kapela, „divoké dračice“ z New Yorku Jane Lee Hooker to pořádně rozjely. Nejen že skvěle zahrály, ale předvedly i velice živou show na podiu. Eric Bibb zahrál klasické blues na akustickou kytaru a po něm již následoval hřeb tohoto večera Mr. Sipp. Na závěr pořádný nářez elektrického blues !

  • Bobby McFerrin se vrací do Prahy

    Hvězda, co už několik desetiletí boří všechna hudební pravidla. Desetinásobný držitel Grammy, autor patnácti alb, prodaných ve více než 20 milionech kopiích, který smazává rozdíl mezi pop music a uměním. S bosýma nohama pobíhá po pódiích nejslavnějších světových scén, objevuje nepopsané hlasové rozsahy, inspiruje celou novou generaci a cappella zpěváků, ovlivňuje beatboxery. To je Bobby McFerrin.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 17. 11. 2017

    Druhý večer bluesového festivalu byl opět skvělý! Pořadatelé nám i tentokrát nachystali pořádnou porci dobré muziky - zahájení patřilo „starým známým“ Slovak Blues Project a po nich následovala nepřehlédnutelná a zatím jediná bluesmanka Bex Marshall s Blues Bandem. Řádnou porci jazzu nám naservíroval skvělý John Medeski’s Mad Skillet a všechny zde zaujal suzafonista Kirk Joseph. Zac Harmon se svojí kapelou předvedli parádní pódiovou show a poslední vystoupení tohoto večera patřilo foukačkářům – Blues Harp Explosion feat. Billy Branch, James Harman a Magic Dick. Na závěr se všichni vystupující opět sešli na pódiu a zcela netradičně pokračovali v jam session.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 16. 11. 2017

    Hlavní hvězdou čtvrtečního večera a i letošního Blues Alive byl bezpochyby Jonny Lang. Ale začněme od začátku. Hned na úvod návštěvníky přivítal ve foyer živelný Band of Heysek (CZ). Na pódiu zahájil festival britský rocker Phil Shoenfelt & Southern Cross a po něm polská kapela Nočna zmiana bluesa s charismatickým foukačkářem Slawkem Wierzcholskim, kteří v Šumperku nebyli poprvé a předvedli publiku skvělou show. Následovalo americké trio Nick Schnebelen Band a po něm již Jonny Lang. Musím přiznat, že oproti poslechu jeho hudby, je koncert zcela jiné kafe! Strhující, dynamický zpěv a skvělá hra na kytaru nenechaly nikoho v klidu! Všichni si tento první večer bluesového festivalu skvěle užili!