Pat Metheny potvrdil roli kytarového mága Doporučený

Téměř zcela zaplněná hala Fora Karlín byla dne 4. června svědkem strhujícího koncertu Pata Methenyho.

Pat Metheny vystoupil 4. 6. 2017 ve Foru Karlín, šlo o kytarový svátek. Pat Metheny vystoupil 4. 6. 2017 ve Foru Karlín, šlo o kytarový svátek. Foto: Tomáš Feuerstein/musicweb.cz

An evening with Pat Metheny, tedy večer s Patem Methenym, se splnil doslova. Koncert totiž nakonec trval téměř tři hodiny, ale je pravda, že posluchač si tohoto faktu málem ani nevšiml a to i přesto, že přestávky mezi jednotlivými skladbami byly minimální. Samotný úvod koncertu byl netypický. Metheny je znám svým experimentováním s neobvyklými druhy kytar a předvedl to již na úvod koncertu, kdy na pódium nakráčel sám, pouze s akustickou kytarou, pravda takovou, kterou byste např. ve vybavení zarytého folkaře (ale nejen jeho) těžko hledali. Od roku 1984 totiž používá speciální typ akustické kytary Manzer, která v sobě zvukově zahrnuje prvky nejen klasické sedmistrunné akustické kytary, ale i čtrnáctistrunné a navíc obsahuje řadu dalších znějících strun, takže nakonec je možné na tento nástroj napodobit i zvuk harfy. Dohromady s octaverem na basové struny pak mohl Metheny nahradit i basovou kytaru a vykouzlit na úvod velmi netypickou atmosféru.

 

 

Na druhou skladbu se již přidala celá kapela ve složení: Linda Oh na kontrabas a baskytaru, Gwilym Simcock na piano a jeho dlouholetý spoluhráč Antonio Sanchez na bicí. Úvodní část koncertu byla zahřívací ale už od první vteřiny byl člověk naprosto vtažen do děje a zároveň uchvácen barvami, které se z pódia linuly. Zazněly skladby zejména z období Pat Metheny Group např. Better Days Ahead či Have You Heard a v neposlední řadě také jedna z jeho nejznámějších skladeb vůbec, James.

Pravda, ovšem v takovém zaranžování, které by člověk nečekal. Podstatnou část skladby totiž tvořilo skupinové sólo kytary a bicích, přičemž zpočátku hrál Pat Metheny takřka sám a jak by se řeklo "hodně za roh". V postupně gradující skupinové improvizaci mu zdatně sekundoval Antonio Sanchez, který hrál neskutečně po celou dobu koncertu, kdy byl schopen hrát sólo, šlapat na hi-heat a zároveň ještě nohou ovládat i tamburínu. Právě na této skladbě lze ilustrovat obrovskou spontánnost a experimentování, které provázelo celý večer, přičemž dirigentem a zároveň katalyzátorem těchto okamžiků byl IMG 9095vždy Pat Metheny, u něhož si nešlo nevšimnout, že si hudbu užívá doslova od první vteřiny.

Při sólech ostatních spoluhráčů se vždy přiblížil až k nim a se zavřenýma očima a pohupováním hlavy si jejich sóla užíval. Přibližně úvodních 45 minut hrál Metheny na lubovou kytaru, kterou pro něj postavil kytarář Daniel Slaman, pak přišel čas i na jeho syntezátorovou kytaru Roland. Skladby se staly údernější a bylo znát, že i ostatní spoluhráči se více rozehřáli. Nutno také vyzdvihnout výkony obou nových členů Methenyho ansámblu, pianistu Gwilyma Simcocka a kontrabasistku Lindu Oh.

Simcockovi jsme do tváře příliš neviděli, což je škoda (hrál na velké křídlo takřka obrácen zády k lidem). Je však dost možné, že to bylo právě z důvodu, který jsem naznačil výše. Metheny totiž evidentně preferuje na pódiu osobnější a těsnější kontakt a právě toto rozestavění mu to umožňovalo nejlépe. V první části koncertu často Simcock spíše dobarvoval (ale skvěle!), ale mezitím se vždy blýskl krásně vystavěným sólem. Z jeho hry také bylo cítit, že mu není cizí ani klasika. Linda Oh, žena v pozadí, předvedla virtuozitu při hře na kontrabas a obrovskou variabilitu, ať už se jednalo o zpěvné Methenyho skladby, takřka freejazzové momenty v jedné ze skladeb či o velmi rychlé "čtyři", které dohromady se Sanchezovými bicími krásně "šlapaly".

Přibližně ve druhé třetině koncertu přišel čas, aby si Metheny zahrál jen v duu a to se všemi spoluhráči. S každým to bylo skvělé a s každým to bylo jiné. Zejména duo s Gwilymem Simcockem patřilo k jednomu z vrcholů večera. Jednu z Methenyho zpěvných skladeb zahrála dvojice s obrovskou lehkostí a radostí. S Lindou Oh si střihl intimnější baladu a s Antoniem Sanchezem později rozboural halu, pravda, rozboural ji v tomto případě zejména Antonio Sanchez. Po této asi 30minutové vsuvce se kapela vrátila ještě na pódium na pár skladeb a pak se skromně s publikem rozloučila. Samotný koncert pak skončil tak, jak začal. Tedy s Patem Methenym na pódiu pouze s akustickou kytarou, tentokrát se starým Ovationem. Zazněla Medley skladeb Minuano a Last Train Home, přičemž mezitím si mistr "jen tak hrál" a nechal se unášet inspirací.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Pat Metheny je jedním z mála jazzových hudebníků, kteří dokážou hrát a skládat hudbu, která je zároveň přístupná velkému spektru lidí s často odlišným vkusem. Nedělní koncert byl zcela jistě jednou z hudebních událostí roku a nezbývá, než doufat, že k nám Metheny přijede opět co nejdříve.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • FOTO: BLUES ALIVE, DŮM KULTURY, ŠUMPERK, 17.11.2018

    Třetí večer bluesového maratonu pokračoval ve strhující jízdě dnů předešlých. Zahájili jej slovenští Missisippi Mixtape a po nich rozpohybovala publikum strhující skupina Welch Ledbetter Connection. Takovým bonbónkem na pomyslném dortu byla skupina Tamikrest z Mali, kteří přivezli původní africkou hudbu, která se na americkém kontinentě kdysi dávno přetavila v blues. Sice v trochu modernějším, až rockovém podání, ale určitě to byl skvělý hudební zážitek. Kytarové mistrovství nám předvedl Rick Derringer, legenda amerického bluesrocku se svým nepřehlédnutelným bosonohým bubenickým obrem. Posledním vystupujícím byl pestrobarevný Fantastic Negrito, který nenechal posluchače do posledních minut vydechnout a svým strhujícím vystoupením ukončil letošní Blues Alive v Šumperku.

  • Seasick Steve zahraje konečně v Praze

    Již dvakrát svým strhujícím koncertem okouzlil návštěvníky festivalu Colours of Ostrava, letos dokonce na hlavní scéně. Příští rok v březnu se svérázný americký bluesman Seasick Steve, který často hraje na vlastnoručně vyrobené kytary, konečně představí poprvé v Praze.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 16. 11. 2018

    Druhý večer festivalu zahájila prostějovská skupina King Bee s velšským zpěvákem a kytaristou Daley B. Williamsem. Reverend Sekou, na fotkách seriózně vyhlížející kazatel, to tady řádně roztočil. Během prvních písní z něj postupně odlétl klobouk, sako, kravata i košile a zbytek koncertu již poletoval tento malý a dredatý mužík po pódiu i pod ním jen v nátělníku. Tak to byla přímo strhující ďábelská mše! Nesourodé seskupení North Mississippi Blues Project trojice bluesmanů RL Boyceho, Kennyho Browna a Roberta Kimbrougha mě už tolik nenadchlo. Závěr večera patřil očekávané hvězdě festivalu, kterou nebyl nikdo jiný než legenda moderního blues, Joe Luis Walker.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 15. 11. 2018

    Tak to je pecka! Festival Blues Alive získal nejprestižnější světové žánrové ocenění nazvané Keeping The Blues Alive Award pro rok 2019! Cenu uděluje americká nadace Blues Foundation, přední světová organizace, která se snaží ocenit, uchovat a propagovat blues. Tohle úžasné překvapení na nás čekalo hned první večer.