Sobotní Respect festival 2017 ovládli Balanescu Quartet

Každý rok patří jeden víkend v červnu Respect festivalu, který nabízí přehlídku hudebníků z nejrůznějších částí zeměkoule. Jinak tomu nebylo ani letos a sobota 17. června odpoledne na Výstavišti v Holešovicích zahájila první den.

Balanescu Quartet ovládli sobotní program festivalu s přehledem Balanescu Quartet ovládli sobotní program festivalu s přehledem Foto: David Webr/musicweb.cz

Větší část sobotního programu obstaraly evropské země, ale rozhodně nešlo o tradiční evropské folklórní žánry. První vystupující kapelou se stali Radio Cos ze Španělska. Byť ze Španělska, více rozpoznatelné prvky jejich hudba čerpala z afrických vlivů, které samozřejmě k této zemi na Pyrenejském ostrově neodmyslitelně patří. Rytmu vévodily tamburíny a zpěv, energické a znatelně veselé rytmy a především výrazný zpěv. Na začátek byl rozhodně výběr temperamentní pětice ze Španělska povedený, nicméně druhá kapela patřila k tomu nejlepšímu, co letošní Respect festival nabídl. Rumunsko-britská spolupráce se projevila v Balanescu Quartet pod vedením rumunského houslisty Alexandra Balanescu. Dva houslisté, jedna houslistka a jeden violoncellista rozjeli perfektně zkomponované vystoupení.

Zprvu se spíše přibližovali klasické hudbě, impozantní nástupy a rychlé kmitání po strunných nástrojích doslova rozvibrovaly celé publikum. Tento instrumentální ansámbl spustil jedinečnou, technicky velice náročnou show. Skladby jako East, Computer LoveThe Model nebo Still with me byly výrazné a upoutaly až balkánsky znějícím folklórem, který navazuje na odkaz zpěvačky Marie Tanase. Poté si ale vyzkoušeli zcela odlišnou polohu a do instrumentálních částí pronášel jeden ze členů různé proslovy. Třeba jmenoval důležité roky pro východní Evropu 2. poloviny 20. století – od úmrtí Stalina až po vstup Rumunska do Evropské unie. Zmínil i Českou republiku nebo Polsko.

Francie. Lídr Lo Cor de la Plana Manu Théron se na Respect vydal tentokrát v doprovodu nového tria. Bubínky darbouka i loutna znějící podobně jako elektrická kytara vévodily dalšímu uskupení – Sirventés. Jejich protestsongy chvilku připomínaly klasický folklór z Evropy, ale náhle zabrousily až k jasně slyšitelným arabským vlivům i ve zpěvu. Oksitánské písně jako menšinový žánr tak oživily odkaz starodávných trubadúrů.

 

 

Petr Nikl z České republiky nastoupil na pódium o něco později, než bylo původně plánováno. Jeho kraťoučké pásmo s tanci a pokřiky navázalo ale hned na předchozí vystoupení, tudíž se posluchači neměli čas ani chvilku nudit. A tak se pódium přichystalo pro další dvě kapely – hvězdy večera. Mali - země tak vzdálená, však pro hudebního fanouška známou veličinou díky Salifu Keitovi, Ali Farka Tourému, který se na Repect festival 2017 chystá také, akorát o den později, či skupině Tinariwen. Mezi tyto hudebníky se řadí i Na Hawa Doumbia, která představila hudbu, jež rituálně sloužila k dorozumívání s duchy, pomáhala lovcům a především ji vždy zpívají ženy. Šamansky znějící melodie, pronikavý hlas zpěvačky, to vše se doplňovalo a vytvářelo alespoň přibližnou domorodou atmosféru.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Spojení evropského pojetí současné hudby v podání kytaristy Radiohead Jonnyho Greenwooda a východního pojetí Izraelce Shye Ben Tzur. Neobvyklá spiritualita, mystika Indie i Izraele a zvláštních zpěvů, to je alternativní propojení nejrůznějších kultur, které se od sebe neskutečně liší i vzdáleností, přesto však uhrane při poslechu kapely Junun, která první polovinu programu letošního festivalu ukončila. 

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • FOTO: BLUES ALIVE, DŮM KULTURY, ŠUMPERK, 17.11.2018

    Třetí večer bluesového maratonu pokračoval ve strhující jízdě dnů předešlých. Zahájili jej slovenští Missisippi Mixtape a po nich rozpohybovala publikum strhující skupina Welch Ledbetter Connection. Takovým bonbónkem na pomyslném dortu byla skupina Tamikrest z Mali, kteří přivezli původní africkou hudbu, která se na americkém kontinentě kdysi dávno přetavila v blues. Sice v trochu modernějším, až rockovém podání, ale určitě to byl skvělý hudební zážitek. Kytarové mistrovství nám předvedl Rick Derringer, legenda amerického bluesrocku se svým nepřehlédnutelným bosonohým bubenickým obrem. Posledním vystupujícím byl pestrobarevný Fantastic Negrito, který nenechal posluchače do posledních minut vydechnout a svým strhujícím vystoupením ukončil letošní Blues Alive v Šumperku.

  • Seasick Steve zahraje konečně v Praze

    Již dvakrát svým strhujícím koncertem okouzlil návštěvníky festivalu Colours of Ostrava, letos dokonce na hlavní scéně. Příští rok v březnu se svérázný americký bluesman Seasick Steve, který často hraje na vlastnoručně vyrobené kytary, konečně představí poprvé v Praze.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 16. 11. 2018

    Druhý večer festivalu zahájila prostějovská skupina King Bee s velšským zpěvákem a kytaristou Daley B. Williamsem. Reverend Sekou, na fotkách seriózně vyhlížející kazatel, to tady řádně roztočil. Během prvních písní z něj postupně odlétl klobouk, sako, kravata i košile a zbytek koncertu již poletoval tento malý a dredatý mužík po pódiu i pod ním jen v nátělníku. Tak to byla přímo strhující ďábelská mše! Nesourodé seskupení North Mississippi Blues Project trojice bluesmanů RL Boyceho, Kennyho Browna a Roberta Kimbrougha mě už tolik nenadchlo. Závěr večera patřil očekávané hvězdě festivalu, kterou nebyl nikdo jiný než legenda moderního blues, Joe Luis Walker.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 15. 11. 2018

    Tak to je pecka! Festival Blues Alive získal nejprestižnější světové žánrové ocenění nazvané Keeping The Blues Alive Award pro rok 2019! Cenu uděluje americká nadace Blues Foundation, přední světová organizace, která se snaží ocenit, uchovat a propagovat blues. Tohle úžasné překvapení na nás čekalo hned první večer.