Sophie Hunger: Když žák předčí mistra Doporučený

Hudební stálice, mladičká Sophie Hunger, kterou do České republiky poprvé přivezl francouzský trumpetista Erik Truffaz, se vrátila na pódium Paláce Akropolis spolu se svým akustickým triem. Pokud někdo očekával podobný koncert, jako zahrála před třemi roky v Divadle Archa, pěkně se spletl.

V Paláci Akropolis vystoupila Sophie Hunger s akustickým triem V Paláci Akropolis vystoupila Sophie Hunger s akustickým triem Foto: Kamil Košun/musicweb.cz

Sophie Hunger se nebojí experimentovat, a přesto nevychází z vod příjemného popu. Prvky jazzu, rocku, folku i čirého písničkářství měli posluchači možnost slyšet v Paláci Akropolis ve velmi osvěžujícím hávu akustického tria – dva spoluhráči ji doprovázeli na klarinet, trubku, bicí, klávesy i basu. Společně také zpívali především v refrénech. To, že je Sophie schopná skladatelka, již dokázala na několika předešlých koncertech s klasickou kapelou (více se dočtete zde), ale pro tentokrát zvolila set, který nebyl složený pouze z jejích největších hitů, a vůbec to nevadilo.

Skladatelsky silné melodie, vtipné i drzé texty, to všechno předvedla během hodinu a půl dlouhého koncertu. Drzost ukázala hned při první skladbě, kterou ihned spustila v rétorománštině bez mikrofonu pouze sama bez doprovodu jediného nástroje. Utišila si tak publikum a pak mohli všichni tři nastoupit v plné síle. To byl velmi svěží nástup po předkapele – zpěvačce Báře Zmekové, kterou Sophie velmi chválila. Česká zpěvačka jí zaslala ukázku své tvorby a Sophie jí dala před vlastním koncertem prostor ukázat své umění. Klavíristka Bára představila své skladby založené hlavně na textech o vlastních pocitech a prožitcích. Písním vévodil její velmi jemný, až holčičkovský hlas, občas zabrousila do jazzově znějících partů za doprovodu druhého muzikanta-basisty, který si se svým nástrojem opravdu velmi dobře rozuměl, tomu poklona, ale během koncertu nepřekročila stín nevýraznosti. Tuctovost a pocit, že už to někde zaznělo, se občas dostavil.

 

 

Ano, dobré skladby jsou základ pro každého hudebníka a těmi Sophie opravdu nešetří, ať už jmenujeme City Lights nebo Love Is Not the Answer. Nicméně bez dobrého hlasu by zážitek nebyl ani poloviční. Zastřený, jasně rozpoznatelný hlas rozezněl celou Akropoli, ve výškách si je zpěvačka jistá, dodává zpěvu pořádný drive, klidně se zasměje do sloky a dokáže se do písně plně položit, nebojí se i pořádně zařvat. Texty vyzněly díky jejímu jedinečnému pěveckému výrazu, protože když píseň zpívala, jednalo se o přednes, hrála si se slovy i s intonací, se způsobem, jakým daný verš podá, jakým tónem. Bavila tak publikum vtipnými texty většinou v angličtině, ale došlo kromě zmíněné rétorománštiny i na francouzštinu. Multilingvní texty dodávali koncertu také úplně nový šmrnc, jelikož se každému jazyku s citem přizpůsobuje.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Během večera si zahrála na klavír, foukací harmoniku i na kytaru, se kterou se také pěkně vyřádila a vyzkoušela různé zvuky, které nástroj může vyloudit. Ať už si vystřihla skladbu sólově pouze s kytarou, nebo se svými doprovodnými muzikanty, s neuvěřitelnou přirozeností a klidem si zcela podmanila publikum. Lze říci, že písničkářství jasně ovlivněném i truffazovským dechovým přístupem a popem přináší zcela nový pohled na spojení žánrů. I když řekla, že čím je starší (nyní je jí 33 let), tím skládá jednodušší písně, rozhodně má co publiku předat, i když se zaměřuje nyní více na textové části, než na ty instrumentální. Odpoutala se od svých začátků s Erikem Truffazem, ale zároveň si od něho převzala všechno, co dokázala zužitkovat po svém. Sophie si vystačila i sólově a rozhodně ani na chvilku nenudila, naopak změny poloh, rytmů, melodií, střídání nástrojů, to vše se podílelo na různorodosti koncertu. Určitě Sophie nepřijela naposledy, tak se jen můžeme nechat překvapit, v jaké sestavě a s jakým repertoárem přijede příště.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • FOTO: BLUES ALIVE, DŮM KULTURY, ŠUMPERK, 17.11.2018

    Třetí večer bluesového maratonu pokračoval ve strhující jízdě dnů předešlých. Zahájili jej slovenští Missisippi Mixtape a po nich rozpohybovala publikum strhující skupina Welch Ledbetter Connection. Takovým bonbónkem na pomyslném dortu byla skupina Tamikrest z Mali, kteří přivezli původní africkou hudbu, která se na americkém kontinentě kdysi dávno přetavila v blues. Sice v trochu modernějším, až rockovém podání, ale určitě to byl skvělý hudební zážitek. Kytarové mistrovství nám předvedl Rick Derringer, legenda amerického bluesrocku se svým nepřehlédnutelným bosonohým bubenickým obrem. Posledním vystupujícím byl pestrobarevný Fantastic Negrito, který nenechal posluchače do posledních minut vydechnout a svým strhujícím vystoupením ukončil letošní Blues Alive v Šumperku.

  • Seasick Steve zahraje konečně v Praze

    Již dvakrát svým strhujícím koncertem okouzlil návštěvníky festivalu Colours of Ostrava, letos dokonce na hlavní scéně. Příští rok v březnu se svérázný americký bluesman Seasick Steve, který často hraje na vlastnoručně vyrobené kytary, konečně představí poprvé v Praze.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 16. 11. 2018

    Druhý večer festivalu zahájila prostějovská skupina King Bee s velšským zpěvákem a kytaristou Daley B. Williamsem. Reverend Sekou, na fotkách seriózně vyhlížející kazatel, to tady řádně roztočil. Během prvních písní z něj postupně odlétl klobouk, sako, kravata i košile a zbytek koncertu již poletoval tento malý a dredatý mužík po pódiu i pod ním jen v nátělníku. Tak to byla přímo strhující ďábelská mše! Nesourodé seskupení North Mississippi Blues Project trojice bluesmanů RL Boyceho, Kennyho Browna a Roberta Kimbrougha mě už tolik nenadchlo. Závěr večera patřil očekávané hvězdě festivalu, kterou nebyl nikdo jiný než legenda moderního blues, Joe Luis Walker.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 15. 11. 2018

    Tak to je pecka! Festival Blues Alive získal nejprestižnější světové žánrové ocenění nazvané Keeping The Blues Alive Award pro rok 2019! Cenu uděluje americká nadace Blues Foundation, přední světová organizace, která se snaží ocenit, uchovat a propagovat blues. Tohle úžasné překvapení na nás čekalo hned první večer.