Strejda Wesley má stále esa v rukávu Doporučený

Projekt Generations je založen nejen na poctivém funku, jazzu a blues. Upoutá nás zde také přitažlivá zvláštnost generačních rozdílů, která je v naprostém souladu s hudebním vyjádřením. Fred Wesley přivezl se svým triem do Akropole nestárnoucí hity a velký kus pohody.

Fred Wesley při koncertě v Paláci Akropolis 26. ledna 2016 Fred Wesley při koncertě v Paláci Akropolis 26. ledna 2016 Foto: Jakub Macháček/musicweb.cz

Leonardovi Corradimu je 24. Tony Matchovi 44. A Fred Wesleymu? 72 let, prosím! A to je to nejmenší, nad čím zůstával 26. ledna v Akropoli rozum stát. Neuvěřitelně vitální Fred Wesley většinu koncetu seděl na své židli s klidem člověka, který si už svůj rock´n´roll - tedy v tomto případě spíš funk´n´roll – prožil, nikomu nepotřebuje nic dokazovat a jen si užívá tu muziku a vysílá pozitivní vlny ke každému, kdo se přiblíží na vzdálenost pět set metrů.

Prohlédněte si také fotogalerii z koncertu

Fred Wesley, nyní již žijící legenda, začínal jako malý hrát na piano, ale od chvíle, kdy jeho táta donesl domů trombon, už se tohoto nástroje nepustil. V 60. a 70. letech hrál věrně po boku Jamese Browna, sjezdil svět s Maceo Parkerem, a také podporoval groovy v Parliament-Funkadelic. Když bylo funku dost, v roce 1978 se připojil ke Count Basiemu a jeho Orchestru. A to už jsme v jazzovém období, kdy si zakládá vlastní kapelu a jako leader vydává v roce 1988 album To Someone.

Fred má za sebou kariéru plnou kvalitní muziky, spolupracoval křížem krážem napříč jazzem, funkem s osobnostmi jako jsou například Ray Charles, Lionel Hampton, Randy Crawford, Vanessa Williams, The SOS Band, Cameo, Van Morrison, Socalled, rapperem De La Soul a spoustou dalších. Dodnes vytváří zajímavé projekty a ve věku, kdy by si mohl zaslouženě vyložit nohy na stůl, stále koncertuje. V Akropoli byl k vidění s triem v projektu Generations spolu s neuvěřitelně nadaným, již zmíněným Leonardem Corradim, který se proslavil jako zázračné dítě italského jazzu, v 15 letech se na podiu setkal se svým idolem Jimmy Smithem a v sedmnácti zvítězil v anketě časopisu Jazzit jako nejlepší hráč na Hammondky. Bubeník Tony Match má v krvi elektroniku přitakávající africkým rytmům, hrával s Ernie Wattsem či legendární zpěvačkou brazilského jazzu Florou Purim, tudíž trio rozhodně neobsahovalo žádný slabší článek.

 

 

Po dobu celého večera bylo neoddiskutovatelně zřejmé, že muzikanti spolu hrají rádi a že si to užívají. Fred Wesley prokládal písně vtipnými proslovy, šprýmoval s publikem, dělal si ze všeho srandu včetně sebe a sršel energií tak, že nejeden dvacátník by byl zahanben ve srovnání s Fredovou chutí k životu. Přitom jsme nebyli svědky trapného hraní si na mladíka, jak je to u stárnoucích hvězd časté, právě naopak. Každý, kdo stál na pódiu, byl sám sebou jako osobnost a hrál jako osobnost, přičemž to dohromady krásně šlapalo a posluchač si mohl na chvíli oddychnout od každodenních starostí, ale ne zas tak moc, protože život přináší těžkosti i radosti, štěstí i ztráty, jak nám to obzvlášť starší černošští muzikanti krásně demonstrují vlastní zkušeností, potažmo autentickou hudbou.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

V kontrastu s uměle vytvořenými popovými hvězdami a nesmyslnými hudebními projekty, jak jsme toho často svědky, oblažoval vystoupení Generations jako balzám přirozeného veselí. Fred Wesley hraje se zkušeností života, která ke štěstí všech vyústila do lehkosti a radosti. Koncert nebyl ani dlouhý, ani krátký, tak akorát, aby si každý domů odnesl kousek klidu a druhý den se probouzel s pohledem upřeným ke všemu dobrému.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Soutěžte o 3x1 lístek na Respect festival 2018

    Víkend 16. a 17. června na Louce pod Bruselskou cestou na Výstavišti v pražských Holešovicích bude patřit již 21. ročníku festivalu world music Respect festivalu pořádaného agenturou Rachot v čele s Borkem Holečkem. Pojďte s redakcí musicweb.cz soutěžit o vstupenky na tento dvoudenní maraton už nyní!

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 18. 11. 2017

    Třetí a závěrečný večer hned naplno rozjela polská skupina Cheap Tobacco s úžasnou zpěvačkou Natalií Kwiatkowskou, kteří v Šumperku nejsou žádnými nováčky. Po nich jsme byli naladění do temné, psychedelické hudby Hugo Race & Michelangela Russo a teprve další kapela, „divoké dračice“ z New Yorku Jane Lee Hooker to pořádně rozjely. Nejen že skvěle zahrály, ale předvedly i velice živou show na podiu. Eric Bibb zahrál klasické blues na akustickou kytaru a po něm již následoval hřeb tohoto večera Mr. Sipp. Na závěr pořádný nářez elektrického blues !

  • Bobby McFerrin se vrací do Prahy

    Hvězda, co už několik desetiletí boří všechna hudební pravidla. Desetinásobný držitel Grammy, autor patnácti alb, prodaných ve více než 20 milionech kopiích, který smazává rozdíl mezi pop music a uměním. S bosýma nohama pobíhá po pódiích nejslavnějších světových scén, objevuje nepopsané hlasové rozsahy, inspiruje celou novou generaci a cappella zpěváků, ovlivňuje beatboxery. To je Bobby McFerrin.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 17. 11. 2017

    Druhý večer bluesového festivalu byl opět skvělý! Pořadatelé nám i tentokrát nachystali pořádnou porci dobré muziky - zahájení patřilo „starým známým“ Slovak Blues Project a po nich následovala nepřehlédnutelná a zatím jediná bluesmanka Bex Marshall s Blues Bandem. Řádnou porci jazzu nám naservíroval skvělý John Medeski’s Mad Skillet a všechny zde zaujal suzafonista Kirk Joseph. Zac Harmon se svojí kapelou předvedli parádní pódiovou show a poslední vystoupení tohoto večera patřilo foukačkářům – Blues Harp Explosion feat. Billy Branch, James Harman a Magic Dick. Na závěr se všichni vystupující opět sešli na pódiu a zcela netradičně pokračovali v jam session.