V Arše vystoupil Jason Moran, přes ulici sekundoval sextet Štěpánky Balcarové Doporučený

V prostorách Divadla Archa vystoupil klavírní mág a „nejprovokativnější myslitel současného jazzu" Jason Moran s projektem In My Mind: Monk at Town Hall, 1959. Naproti přes ulici potom v Černé labuti představil „house band" Štěpánky Balcarové písně z nového (debutového) alba a zahájil mezinárodní jam.

Jason Moran na Strunách podzimu v roce 2015 Jason Moran na Strunách podzimu v roce 2015 Foto: Jakub Macháček/musicweb.cz

Jason Moran tvrdí, že jediné, co dokázalo přehlušit jeho odpor ke klavíru v mládí, byla hudba Thelonia Monka, a to konkrétní skladba - balada Round Midnight. Aby vzdal hold jednomu z největších jazzových skladatelů, rozhodl se reinterpretovat slavný koncert Monkova desetičlenného orchestru, hrající jeho vlastní skladby v aranžích Halla Overtona. Pro projekt zvolil menší obsazení než Monk na konci padesátých let. Moran kromě svých dlouholetých spoluhráčů z tria, bubeníka Nasheeta Waitse a kontrabasisty Taruse Mateena, oslovil dalších pět dechařů – saxofonisty Immanuela Wilkinse a Waltera Smithe III, trumpetistu Ralpha Alessiho, trombonistu Andre Haywarda a tubistu Boba Stewarta.

Moran kromě hudební složky přidal videoprojekci. Tou divákům byla předložena dvojí perspektiva – prvně příběh o malém chlapci, který u rodičů v ložnici slyší Round Midnight a rozhodne se být pianistou. Posléze perspektiva skladatele, jenž vysvětluje svým hráčům, jak hrát jeho kompozice, konkrétně Little Rootie Tootie a Crepuscule with Nellie. Vedle příběhu se na plátně střídaly senzuální záběry přírody a koláže starých fotografií, optikou připomínající kameru československé Nové vlny. Dominantní byla také ikonická Monkova fotka z přebalu desky, zachycující umělce s mírně zakloněnou hlavou a cigaretou v ústech.

Moran zahájil koncert společně s nahrávkou, sám, bez spoluhráčů. Ctil program koncertu v Town Hall. Ctil i aranžmá, do toho už zasahoval – ne mnoho, ale přece. Když kapela hrála Friday The 13th, provedení korespondovalo s obsahem plátna. Koláž a motivika se promítla i do úpravy aranží.

 

 

Moran vystoupil na Strunách podzimu už v roce 2015 se sólovým recitálem. Více se o tomto koncertu dočtete zde. Letos ovšem poskytl více prostoru svým spoluhráčům – za zmínku stojí výkon stále populárnějšího Nasheeta Waitse, skvělá melodická sóla Waltera Smithe III a famózního trombonu Andre Haywarda. Místo vychutnání jednohlasného standing ovation se kapela odebrala do foyer, aby přidala krátkou performance s kravským zvoncem a dechy.

Přečtěte si také rozhovor s Jasonem Moranem

Po skončení koncertu se část osazenstva přesunula do střešní galerie s impozantní vyhlídkou a intimním přítmí, kde posluchače čekal další poetický zážitek, a to vystoupení česko-polského sextetu trumpetistky a skladatelky Štěpánky Balcarové. Ani tady bychom se neobešli bez pečlivě zvoleného konceptu – v autorských skladbách z již výše zmíněného alba Balcarová zhudebnila básně polského spisovatele Juliana Tuwima. Impresionistické básně pojala moderně a několik písní definovala svižným groovem. Dominantní ovšem zůstal vokál v podání polské zpěvačky Małgorzaty Hutek.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Skvělé výkony předvedli také pianista Nikola Kołodziejczyk, bubeník Grzegorz Masłowski. Dechovou sekci vedle Štěpánky tvořil také multiinstrumentalista Marcel Bárta, hraje tentokrát klarinet, soprán a tenor saxofon. Kontrabasem doprovodil grandseigneur české scény, Jaromír Honzák. Kdo vydržel až do konce, ten měl možnost poslechnout si Štěpánku Balcarovou a Jasona Morana společně na jamu. Těžko říct, který z nich v Solaru zaválel víc.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 16. 11. 2018

    Druhý večer festivalu zahájila prostějovská skupina King Bee s velšským zpěvákem a kytaristou Daley B. Williamsem. Reverend Sekou, na fotkách seriózně vyhlížející kazatel, to tady řádně roztočil. Během prvních písní z něj postupně odlétl klobouk, sako, kravata i košile a zbytek koncertu již poletoval tento malý a dredatý mužík po pódiu i pod ním jen v nátělníku. Tak to byla přímo strhující ďábelská mše! Nesourodé seskupení North Mississippi Blues Project trojice bluesmanů RL Boyceho, Kennyho Browna a Roberta Kimbrougha mě už tolik nenadchlo. Závěr večera patřil očekávané hvězdě festivalu, kterou nebyl nikdo jiný než legenda moderního blues, Joe Luis Walker.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 15. 11. 2018

    Tak to je pecka! Festival Blues Alive získal nejprestižnější světové žánrové ocenění nazvané Keeping The Blues Alive Award pro rok 2019! Cenu uděluje americká nadace Blues Foundation, přední světová organizace, která se snaží ocenit, uchovat a propagovat blues. Tohle úžasné překvapení na nás čekalo hned první večer.

  • Foto: Maceo Parker, Měšťanská beseda, Plzeň, 15. 11. 2018

    Maceo Parker je uznávaný americký funkový a souljazzový saxofonista. Proslavil se především v 60. letech díky známému hudebníkovi Jamesovi Brownovi. Podívejte se na naši fotogalerii z plzeňské Měšťanské besedy.

  • Nik Bärtsch's Ronin: Rytmus jako smysl života

    Koncert Nika Bärtsche a jeho kapely Ronin, s níž se tento švýcarský skladatel a klavírista, stoupenec minimalismu a průkopník hudby rituálního groovu představil 14. listopadu v pražském Paláci Akropolis v rámci koncertní série Music Infinity, nabídl opojný hudební rituál nesoucí se na hypnotizujících polyrytmech.