Värttinä: Magičnost i melancholie, ale především vynikající show Doporučený

S novou deskou Viena se do Lucerna Music Baru vydalo finské dívčí vokální trio Värttinä za doprovodu tří muzikantů. Starším i novějším skladbám této dnes již legendární kapely předskakovala česká kapela BraAgas.

Värttina v Lucerna Music Baru 25. 5. 2017 Värttina v Lucerna Music Baru 25. 5. 2017 Foto: Kamil Košun/musicweb.cz

Värttinä již na hudební scéně působí neuvěřitelných 33 let. V České republice má velkou fanouškovskou základnu, a tak se čtvrtek 25. května stal opětovným setkáním s kapelou i jejich novou deskou. Ale začněme hezky popořadě. Ve tři čtvrtě na devět večer se nejprve přihlásili BraAgas, česká kapela, která měla za úkol zahřát publikum před hlavní hvězdou.

Výběr kapely byl logický, rozhodně seděl žánrově do konceptu písní od Värttiny. Šest členů hrajících na nejrůznější nástroje od houslí, perkusí až po strunné a dechové nástroje zaujalo především skvělou technikou hry na nástroje a taktéž ženskými vokály, jelikož pět členů tvořily ženy. V rámci České republiky se jedná rozhodně o kapelu, která má publiku co říci – hudebníci jsou to opravdu vynikající. Ale nabízí se jiná otázka - hrají world music, kterou se prezentují?

I když jsou oblečeni do rozverných vílích šatů a celkovou image stylizují do světa world music, tento žánr bohužel jen těžko definuje jakákoliv kapela. V jejich podání zazněly písně z Balkánu, Turecka, Švédska i Finska. Leckteré byly laděné do středověkého vyznění, středověku se ostatně kapela také věnuje. Bohužel pestrost jednotlivých folkových žánrů z různých částí Evropy a zpívaná různými jazyky více či méně věrohodně působí spíše jako interpretace a herecké představení bez autentičnosti. A autenticita by aspoň folklóru neměla chybět.

Ta rozhodně nechybí třem divám z chladného severu. Současnou sestavu tvoří zpěvačky zakladatelka Mari Kaasinen, Susan Aho a Karoliina Kantelinen, které v tradičních barevných šatech a s rozpuštěnými vlasy spustily svůj více jak hodinu a půl dlouhý set před desátou hodinou večerní. Začaly spíše staršími skladbami, jako jsou Laiska, Aitara nebo Emoton, ale vzápětí zazněly i novější kousky včetně Tietäväinen či Ukonlammas.

 

 

Veškerá hudebnost spočívá v práci s hlasem a ve hře s jazykem. Jednohlasá sloka přecházející ve dvojhlas až trojhlas nebyla výjimkou jedné skladby. Barevnost hlasů nejlépe vyznívala v trojhlasých refrénech například pomalé a melancholické skladby Emoton, kde se svým zpěvem nejvíce představila Karoliina Kantelinen, jež skoro celý večer „moderovala" a představovala jednotlivé skladby a jejich příběhy.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

U Värttiny je nádherná proměnlivost, víte, že posloucháte lidovou hudbu i hudbu autorskou zároveň, a přitom si každou píseň vychutnáte úplně jinak. Ani jedna ze zpěvaček nenechala publikum nudit, z poklidných nenáročných melodií vtrhly jako uragán k šamansky znějícím tónům známé Aijö, kterou podpořily rituálními tanečky na pódiu i vřískotem a hypnotickým opakováním některých vět. Finština plná samohlásek magičnost jen podporovala. Novější a velice osvěžující polohou tria je také tradiční karelský joik, při kterém nejvíce vyzněl pěvecký (v některých místech až mečivý) um všech tří zpěvaček bez doprovodu kapely a patřil tak k nejvýraznějším uměleckým momentům večera.

 

 

Slovo také dostala i doprovodná kapela s novou rozvernou instrumentální skladbou Kiri, v níž vyzněly jak houslové, tak i kytarové party, jež roztančily snad celý sál, byť nebyl úplně zaplněný. I perkusista dostal na závěr prostor a vystřihl si sólo, při kterém předvedl, že techniku nástroje zvládá na jedničku a vysloužil si velký aplaus. Jako závěrečné přídavky nesměly chybět Katariina a Seelinnikoi a při poslední jmenované už zpívali všichni s kapelou. Závěr večera se tak nesl už ve známé poloze.

Zde se podívejte na fotogalerii z koncertu

Pokud se budeme odkazovat na folklór, tradici a world music, vždycky můžeme narazit na velmi těžkou definici pojmů, zvlášť v dnešním světě, kde se žánry mísí. Nicméně Värttinä se vydala cestou tradice i autorství, folklóru, při kterém nechybí zábava – tu berou jako součást vystoupení stejně jako své vzezření. Neposloucháme tedy hudební zkamenělinu vytaženou z archivních partitur a uměle obnovovanou tradici, ale životaschopnou hudbu. Pojďme se tedy těšit na další zastávku třeba s novým albem tohoto finského tria! Jejich koncert totiž nemůže zklamat. 

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • FOTO: BLUES ALIVE, DŮM KULTURY, ŠUMPERK, 17.11.2018

    Třetí večer bluesového maratonu pokračoval ve strhující jízdě dnů předešlých. Zahájili jej slovenští Missisippi Mixtape a po nich rozpohybovala publikum strhující skupina Welch Ledbetter Connection. Takovým bonbónkem na pomyslném dortu byla skupina Tamikrest z Mali, kteří přivezli původní africkou hudbu, která se na americkém kontinentě kdysi dávno přetavila v blues. Sice v trochu modernějším, až rockovém podání, ale určitě to byl skvělý hudební zážitek. Kytarové mistrovství nám předvedl Rick Derringer, legenda amerického bluesrocku se svým nepřehlédnutelným bosonohým bubenickým obrem. Posledním vystupujícím byl pestrobarevný Fantastic Negrito, který nenechal posluchače do posledních minut vydechnout a svým strhujícím vystoupením ukončil letošní Blues Alive v Šumperku.

  • Seasick Steve zahraje konečně v Praze

    Již dvakrát svým strhujícím koncertem okouzlil návštěvníky festivalu Colours of Ostrava, letos dokonce na hlavní scéně. Příští rok v březnu se svérázný americký bluesman Seasick Steve, který často hraje na vlastnoručně vyrobené kytary, konečně představí poprvé v Praze.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 16. 11. 2018

    Druhý večer festivalu zahájila prostějovská skupina King Bee s velšským zpěvákem a kytaristou Daley B. Williamsem. Reverend Sekou, na fotkách seriózně vyhlížející kazatel, to tady řádně roztočil. Během prvních písní z něj postupně odlétl klobouk, sako, kravata i košile a zbytek koncertu již poletoval tento malý a dredatý mužík po pódiu i pod ním jen v nátělníku. Tak to byla přímo strhující ďábelská mše! Nesourodé seskupení North Mississippi Blues Project trojice bluesmanů RL Boyceho, Kennyho Browna a Roberta Kimbrougha mě už tolik nenadchlo. Závěr večera patřil očekávané hvězdě festivalu, kterou nebyl nikdo jiný než legenda moderního blues, Joe Luis Walker.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 15. 11. 2018

    Tak to je pecka! Festival Blues Alive získal nejprestižnější světové žánrové ocenění nazvané Keeping The Blues Alive Award pro rok 2019! Cenu uděluje americká nadace Blues Foundation, přední světová organizace, která se snaží ocenit, uchovat a propagovat blues. Tohle úžasné překvapení na nás čekalo hned první večer.