Večer na antracitových polích s Julií Wolfe Doporučený

Po roční pauze navázal festival Struny podzimu na koncery Steva Reicha a Davida Langa a přivezl do pražského Fóra Karlín další špičkovou reprezentantku soudobé americké hudby – Julii Wolfe. Její Pulitzerovou cenou ověnčené dílo Anthracite Fields nás zavede do uhelné krajiny americké Pensylvánie na přelomu 19. a 20. století, do dob, kdy Ameriku i svět pohánělo uhlí.

Julia Wolfe na Strunách podzimu 7.listopadu 2017 Julia Wolfe na Strunách podzimu 7.listopadu 2017 Foto: David Webr/musicweb.cz

Toto výjimečné dílo je poctou mužům a ženám, kteří nasazovali své životy hluboko pod zemí a obstarávali tak zdroj energie pohánějící tehdejší svět. Inspiraci čerpala Julia Wolfe v rodné Pensylvánii, kde se nacházela nejbohatší ložiska tohoto černého zlata. Právě antracit je jeho nejčistější podobou, která vyniká vysokým obsahem uhlíku a vysokou výhřevností.

Autorka se s dokumentární pečlivostí pustila do studia podkladů a ve společnosti scénografa Jeffa Gravese nasbírala širokou paletu materiálu, pomocí které vytvořila téměř dokumentární dílo v podobě oratoria pro sbor a sexteto. V něm ovšem nespoléhá na popis historických faktů či vyprávění uceleného příběhu, ale představuje posluchači a divákovi v pěti částech útržky ilustrující každodennost života pensylvánských horníků.

 

 

Velmi intenzivní kompozice střídá ambientní a energické polohy, překračuje hranice mezi klasickou hudbou, folklórem až rockem, přičemž smývá rozdíly mezi žánry. Text libreta čerpá z nasbíraného materiálu, lidových říkanek, dobových manifestů, rozhovorů, či seznamu obětí důlních neštěstí. Vizuální doprovod pak představují dobové fotografie, filmy, mapy či nákresy důlních staveb. Všechny prvky tvoří dohromady výjimečně komplexní a soudržné dílo, které diváka během šedesátiminutové skladby vtáhne a nepustí.

Oratorium bylo napsáno na míru legendárnímu souboru Bang on a Can-All Stars, který je autorčinou „domácí kapelou". Uskupení vzniklo v roce 1992 a jeho doménou jsou nahrávky soudobé hudby, charakteristické překračováním hranic mezi klasikou, jazzem, rockem a experimentální hudbou. Postupně si soubor vydobyl v této oblasti světové renomé a počtem na míru napsaných kompozic se stal průkopníkem v oblasti „nové hudby". Sexteto Bang on a Can pak v pražském Karlíně výtečně doplnil domácí komorní sbor Martinů Voices, který se soustředí na interpretaci moderní komorní světové hudby.

Samotný večer zahájili Tonya Graves a Dan Bárta, kteří svými originálními interpretacemi hornických písní Sixteen Tons a Dark as a Dungeon uvedli posluchače do atmosféry americké Pensylvánie přelomu 19. a 20. století. Poté již nastoupili Bang on a Can a Martinů Voices a dvacetiminutovou sborovou deklamací jmen horníků zabitých při důlních neštěstích v úvodní části skladby, Foundation, uhranuli návštěvníky Fóra Karlín. Nutno dodat, že zmíněný seznam je natolik dlouhý, že autorka byla nucena vybrat jen oběti s křestním jménem John a jednoslabičným příjmením. Druhá část skladby, místy až rockově laděná energická Breaker Boys, vychází z dětské říkanky a pojednává o těžké práci dětských horníků. Velmi emotivní třetí část Speech je zhudebněnou řečí předáka důlních dělníku Johna L. Lewise ve strhující interpretaci kytaristy a v tomto případě i zpěváka Marka Stewarta. Meditativní lyrická čtvrtá věta Flowers je inspirována civilním životem horníků a jejich rodin ve svébytných hornických koloniích, umělých městech vystavěných poblíž uhelných nalezišť. Závěrečná část Appliances je pak výčtem každodenních činností a potěšení, které bychom si nemohli dopřát bez energie vydobyté horníky z nitra země.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

V pouhých pětašedesáti minutách představila Julia Wolfe ve spolupráci s Bang on a Can a Martinů Voices jedno z nejpůsobivějších děl současné hudby, nesmírně hutnou, hlubokou a podmanivou skladbu, která je zároveň dokumentární sondou reflektující sociální problémy dané doby. Své dílo přijela autorka představit osobně a po koncertě se zúčastnila debaty s diváky, kde poodhalila některé své motivy a zdroje inspirace. Po Stevu Reichovi a Davidu Langovi představily Struny podzimu dalšího reprezentanta špičkové soudobé hudby. Doufejme, že v této tradici budou pokračovat i napřesrok.

BANG ON A CAN ALL-STARS:

Ashley Bathgate – violoncello, zpěv
Robert Black – kontrabas
David Friend – klavír
David Cossin – bicí nástroje
Mark Stewart – kytary, zpěv
Ken Thomson - klarinety
MARTINŮ VOICES – sbor
Lukáš Vasilek - sbormistr
Tonya Graves – zpěv
Dan Bárta – zpěv
Jeff Graves – scénografie

 

pro musicweb.cz napsal Michal Havlák

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Soft Machine, Palác Akropolis, Praha, 18. 9. 2018

    Prohlédněte si fotografie z koncertu britské jazzrockové formace Soft Machine, který se odehrál v pražském Paláci Akropolis. Kapela zde vystoupila v sestavě John Etheridge (kytara), John Marshall (bicí), Theo Travis (saxofon, flétna, klávesy) a Roy Babbington (baskytara).

  • The Wood Brothers smetli Jazz Dock

    Nedělní večer bývá většinou ve znamení odpočinku a lenošení. Zrovna v tento den však vystoupili v Jazz Docku The Wood Brothers, aby zbořili nejen tyto, ale i jiné zaběhnuté předsudky a rituály.

  • Foto: The Wood Brothers, Jazz Dock, Praha, 16. 9. 2018

    Fanoušci této bluegrassové, countryové, jazzové kapely nemuseli čekat dlouho, než The Wood Brothers opět dorazili do Jazz Docku, kde už dvakrát předtím naprosto nadchli! Jak se to povedlo letos? Znovu se jednalo o skvělé vystoupení! Z tohoto koncertu Vám přinášíme fotoreport.

  • Super ZuperOctave trio zahrálo v Jazz Docku

    Koncert v Jazz Docku představil zcela poprvé současné trio izraelského kytaristy Gilada Hekselmana. A jak tento jazzový koncert zněl?