Večer na antracitových polích s Julií Wolfe Doporučený

Po roční pauze navázal festival Struny podzimu na koncery Steva Reicha a Davida Langa a přivezl do pražského Fóra Karlín další špičkovou reprezentantku soudobé americké hudby – Julii Wolfe. Její Pulitzerovou cenou ověnčené dílo Anthracite Fields nás zavede do uhelné krajiny americké Pensylvánie na přelomu 19. a 20. století, do dob, kdy Ameriku i svět pohánělo uhlí.

Julia Wolfe na Strunách podzimu 7.listopadu 2017 Julia Wolfe na Strunách podzimu 7.listopadu 2017 Foto: David Webr/musicweb.cz

Toto výjimečné dílo je poctou mužům a ženám, kteří nasazovali své životy hluboko pod zemí a obstarávali tak zdroj energie pohánějící tehdejší svět. Inspiraci čerpala Julia Wolfe v rodné Pensylvánii, kde se nacházela nejbohatší ložiska tohoto černého zlata. Právě antracit je jeho nejčistější podobou, která vyniká vysokým obsahem uhlíku a vysokou výhřevností.

Autorka se s dokumentární pečlivostí pustila do studia podkladů a ve společnosti scénografa Jeffa Gravese nasbírala širokou paletu materiálu, pomocí které vytvořila téměř dokumentární dílo v podobě oratoria pro sbor a sexteto. V něm ovšem nespoléhá na popis historických faktů či vyprávění uceleného příběhu, ale představuje posluchači a divákovi v pěti částech útržky ilustrující každodennost života pensylvánských horníků.

 

 

Velmi intenzivní kompozice střídá ambientní a energické polohy, překračuje hranice mezi klasickou hudbou, folklórem až rockem, přičemž smývá rozdíly mezi žánry. Text libreta čerpá z nasbíraného materiálu, lidových říkanek, dobových manifestů, rozhovorů, či seznamu obětí důlních neštěstí. Vizuální doprovod pak představují dobové fotografie, filmy, mapy či nákresy důlních staveb. Všechny prvky tvoří dohromady výjimečně komplexní a soudržné dílo, které diváka během šedesátiminutové skladby vtáhne a nepustí.

Oratorium bylo napsáno na míru legendárnímu souboru Bang on a Can-All Stars, který je autorčinou „domácí kapelou". Uskupení vzniklo v roce 1992 a jeho doménou jsou nahrávky soudobé hudby, charakteristické překračováním hranic mezi klasikou, jazzem, rockem a experimentální hudbou. Postupně si soubor vydobyl v této oblasti světové renomé a počtem na míru napsaných kompozic se stal průkopníkem v oblasti „nové hudby". Sexteto Bang on a Can pak v pražském Karlíně výtečně doplnil domácí komorní sbor Martinů Voices, který se soustředí na interpretaci moderní komorní světové hudby.

Samotný večer zahájili Tonya Graves a Dan Bárta, kteří svými originálními interpretacemi hornických písní Sixteen Tons a Dark as a Dungeon uvedli posluchače do atmosféry americké Pensylvánie přelomu 19. a 20. století. Poté již nastoupili Bang on a Can a Martinů Voices a dvacetiminutovou sborovou deklamací jmen horníků zabitých při důlních neštěstích v úvodní části skladby, Foundation, uhranuli návštěvníky Fóra Karlín. Nutno dodat, že zmíněný seznam je natolik dlouhý, že autorka byla nucena vybrat jen oběti s křestním jménem John a jednoslabičným příjmením. Druhá část skladby, místy až rockově laděná energická Breaker Boys, vychází z dětské říkanky a pojednává o těžké práci dětských horníků. Velmi emotivní třetí část Speech je zhudebněnou řečí předáka důlních dělníku Johna L. Lewise ve strhující interpretaci kytaristy a v tomto případě i zpěváka Marka Stewarta. Meditativní lyrická čtvrtá věta Flowers je inspirována civilním životem horníků a jejich rodin ve svébytných hornických koloniích, umělých městech vystavěných poblíž uhelných nalezišť. Závěrečná část Appliances je pak výčtem každodenních činností a potěšení, které bychom si nemohli dopřát bez energie vydobyté horníky z nitra země.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

V pouhých pětašedesáti minutách představila Julia Wolfe ve spolupráci s Bang on a Can a Martinů Voices jedno z nejpůsobivějších děl současné hudby, nesmírně hutnou, hlubokou a podmanivou skladbu, která je zároveň dokumentární sondou reflektující sociální problémy dané doby. Své dílo přijela autorka představit osobně a po koncertě se zúčastnila debaty s diváky, kde poodhalila některé své motivy a zdroje inspirace. Po Stevu Reichovi a Davidu Langovi představily Struny podzimu dalšího reprezentanta špičkové soudobé hudby. Doufejme, že v této tradici budou pokračovat i napřesrok.

BANG ON A CAN ALL-STARS:

Ashley Bathgate – violoncello, zpěv
Robert Black – kontrabas
David Friend – klavír
David Cossin – bicí nástroje
Mark Stewart – kytary, zpěv
Ken Thomson - klarinety
MARTINŮ VOICES – sbor
Lukáš Vasilek - sbormistr
Tonya Graves – zpěv
Dan Bárta – zpěv
Jeff Graves – scénografie

 

pro musicweb.cz napsal Michal Havlák

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • FOTO: BLUES ALIVE, DŮM KULTURY, ŠUMPERK, 17.11.2018

    Třetí večer bluesového maratonu pokračoval ve strhující jízdě dnů předešlých. Zahájili jej slovenští Missisippi Mixtape a po nich rozpohybovala publikum strhující skupina Welch Ledbetter Connection. Takovým bonbónkem na pomyslném dortu byla skupina Tamikrest z Mali, kteří přivezli původní africkou hudbu, která se na americkém kontinentě kdysi dávno přetavila v blues. Sice v trochu modernějším, až rockovém podání, ale určitě to byl skvělý hudební zážitek. Kytarové mistrovství nám předvedl Rick Derringer, legenda amerického bluesrocku se svým nepřehlédnutelným bosonohým bubenickým obrem. Posledním vystupujícím byl pestrobarevný Fantastic Negrito, který nenechal posluchače do posledních minut vydechnout a svým strhujícím vystoupením ukončil letošní Blues Alive v Šumperku.

  • Seasick Steve zahraje konečně v Praze

    Již dvakrát svým strhujícím koncertem okouzlil návštěvníky festivalu Colours of Ostrava, letos dokonce na hlavní scéně. Příští rok v březnu se svérázný americký bluesman Seasick Steve, který často hraje na vlastnoručně vyrobené kytary, konečně představí poprvé v Praze.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 16. 11. 2018

    Druhý večer festivalu zahájila prostějovská skupina King Bee s velšským zpěvákem a kytaristou Daley B. Williamsem. Reverend Sekou, na fotkách seriózně vyhlížející kazatel, to tady řádně roztočil. Během prvních písní z něj postupně odlétl klobouk, sako, kravata i košile a zbytek koncertu již poletoval tento malý a dredatý mužík po pódiu i pod ním jen v nátělníku. Tak to byla přímo strhující ďábelská mše! Nesourodé seskupení North Mississippi Blues Project trojice bluesmanů RL Boyceho, Kennyho Browna a Roberta Kimbrougha mě už tolik nenadchlo. Závěr večera patřil očekávané hvězdě festivalu, kterou nebyl nikdo jiný než legenda moderního blues, Joe Luis Walker.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 15. 11. 2018

    Tak to je pecka! Festival Blues Alive získal nejprestižnější světové žánrové ocenění nazvané Keeping The Blues Alive Award pro rok 2019! Cenu uděluje americká nadace Blues Foundation, přední světová organizace, která se snaží ocenit, uchovat a propagovat blues. Tohle úžasné překvapení na nás čekalo hned první večer.