Vládci Prahy? Judas Priest! Doporučený

Zaplněná O2 Arena se mohla naživo přesvědčit, v jaké formě  jsou Judas Priest. A ti opět dokázali, že své přízvisko nemají náhodou a věk na tom nic nezmění. Jsou to prostě metaloví bohové.

Judas Priest do starého železa nepatří Judas Priest do starého železa nepatří Zdroj: Archiv skupiny Judas Priest

Legendární pětice si s sebou do Prahy jako předkapelu přivezla populární lasvegaskou partu Five Fingers Death Punch, a to se ukázalo jako velmi dobrý tah hlavně k nalákání mladších ročníků. Před začátkem akce tak bylo možno v útrobách O2 Arény potkat spoustu fanoušků v tričkách právě téhle kapely. Ta spustila svůj set takřka přesně v osm hodin, a to patřičně energicky skladbou Under and Over It z třetí placky American Capitalist. Patřičně testosteronová vypalovačka okamžitě rozpumpovala natěšené publikum. Hlediště sice ještě nebylo úplně zaplněné, ale bylo zřejmé, že FFDP mají již dost příznivců i v našich končinách. Zážitek mi trochu kazil nečitelný zvuk, ale skvělá atmosféra hned od začátku všechny zápory přebíjela.

Snad jenom ve chvíli, kdy se zpěvák Ivan Moody pokoušel publikum přimět k vytvoření vlny, setkal se s neúspěchem. V následující Burn MF už ale s hromadným zpěvem refrénu problém nebyl. Akusticky podaná Remember Everything celý ten fofr trochu přibrzdila před nádherně vygradovanou Coming Down a finální The Bleeding. Dostalo se tak i na debut The Way of the Fist z roku 2007, ochutnávky z plánovaného alba Got Your Six jsme se nedočkali. Celkově vzato tenhle set utekl jako voda. Aby ne, vždyť netrval ani čtyřicet minut, což někteří z návštěvníků kvitovali s nespokojeností. Budiž jim útěchou, že 20. listopadu můžou do Malé Sportovní Haly vyrazit na standardní koncert.

To už ale pódium zakryla opona s logem Jidášových kněží a nebylo pochyb, co bude následovat. Jako jakési intro zaněla War Pigs od Black Sabbath (kterým Rob Halford v minulosti párkrát na pódiu vypomohl) a šlo se na věc. Drogonaut otevírá nejen poslední řadovku Redeemer of Souls, ale i setlist. Kapela přesně jak slíbila odstranila ze scény všechny serepetičky a spokojila se v podstatě pouze s velkoplošnou obrazovkou. Také Halford výrazně omezil extravaganci svých kostýmů a po většinu večera si vystačil s džínovou vestou. Díky tomu se může všechna pozornost soustředit na muziku.

Do nejvyšších otáček se vystoupení dostává hned s druhým kouskem Metal Gods. To je zkrátka pecka, která nikdy nezklame, takže vzápětí je celá hala na nohou a poskakuje jako na hokeji. Zvuk mají Judas Priest ošéfovaný mnohem lépe než jejich předchůdci, takže najednou je slyšet každé brnknutí basy. A do toho všeho třiašedesátiletý Rob Halford, jež nás v průběhu večera mnohokrát přesvědčí, že stále nemá problém zazpívat jakékoliv výšky, ale klidně předvést i trochu toho growlu.

V programu se střídají klasiky typu Victim of Changes, či Beyond the Realms of Death se zástupci nového alba. Projekce se skládá z většinou hodně vymazlených grafik, tematicky padnoucím k jednotlivým songům. Podařené jsou třeba nekonečné zástupy pochodujících robotů v Metal Gods, nebo zombíci v March of the Damned. Písně ze zlatého fondu jsou uváděny s obalem alba, na němž se objevily. Skvělou akvizicí se skutečně ukazuje být Ritchie Faulkner, jemuž zdá se boty K.K. Downinga padnou jako ulité. Nejenom, že má potřebné technické kvality, ale do kapely zdá se zapadl i celkově.

A jeho životodárný vliv na celkový projev je jasně znatelný. Ve chvíli, kdy halou zaburácí zvuk motoru ocelového oře, na němž se vzápětí Halford přiřítí na pódium, je jasné, že večer spěje do svého finále. Tady už místo na novinky není a kapela sází do publika jeden osvědčený hit za druhým. Ani po dvou hodinách nemá Rob Halford problém zazpívat Painkiller. Když se ozvou první tóny Living After Midnight, je jasné, že jsme už na konci. I když bych si ještě pár dalších věcí představit dovedl (Grinder nebo A Touch of Evil), nemůžu být nespokojen nebo udělit jiné hodnocení než absolutní. Pro kapelu s takovouhle fazónou jsou jakékoliv myšlenky na ukončení činosti nesmyslné.

Setlist FFDP:

Under and Over It
Hard to See
Lift Me Up
Bad Company
Burn MF
Remember Everything
Coming Down
The Bleeding

Setlist Judas Priest:

Dragonaut
Metal Gods
Devil's Child
Victim of Changes
Halls of Valhalla
Love Bites
March of the Damned
Turbo Lover
Redeemer of Souls
Beyond the Realms of Death
Jawbreaker
Breaking the Law
Hell Bent for Leather
The Hellion
Electric Eye
You've Got Another Thing Comin'
Painkiller
Living After Midnight

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Třetí den Masters of Rock přinesl cvoky, monstra a jedno velké loučení

    Sobotní headliner Udo Dirkschneider se na Masters of Rock přijel definitivně rozloučit se svou minulostí v kapele Accept, jejichž písně prý od něj v budoucnu již neuslyšíme. Bylo tedy zřejmé, že setlist Dirschneider by měl být patřičně reprezentativní. Na Ronnie James Dio Stage se také vrátili Lordi, ale titul krále sobotního večera si pro sebe nakonec uzmul někdo jiný.

  • Festival Rock Heart je za dveřmi: line-up uzavřeli W.A.S.P.

    Již za pár týdnů se otevřou brány zámecké zahrady v Moravském Krumlově. Uskuteční se zde třetí ročník festivalu Rock Heart, který bude stejně jako v minulém roce dvoudenní. Festival nabídne řadu jak tuzemských tak i zahraničních hvězd. Line-up už je uzavřený, poslední oznámenou kapelou se stal jeden z headlinerů, americká heavymetalová skupina W.A.S.P.

  • Druhý den Masters of Rock ve znamení dýní a modrovlásky s hlasem z pekla

    V pátečním programu vyčnívali především Helloween, zažívající oslnivý úspěch po návratu ztracených synů Kaie Hansena a Michaela Kiskeho a také Arch Enemy. Pozornost ale zasluhovali i mnozí další interpreti možná menšího věhlasu, ale o to většího potenciálu zaujmout.

  • První den Masters of Rock nabídnul thrashovou legendu i metalovou mši

    Je za námi další ročník čtyřdenní přehlídky špičkových rockových a metalových interpretů z celého světa. Letos se ukázalo, že publiku již nestačí pouze dobrá hudba, protože většina z headlinerů nabízí také opulentní pódiovou show, jež samotnou muziku už občas zastiňuje.