Rozhovor: Ewa Farna by chtěla tetování. Teď plánuje odmaturovat

Bronzová slavice Ewa Farna má za sebou koncert v gigantickém stylu, kterým oslavila své dospělácké narozeniny. Pro velký úspěch nedávno vydala i DVD a CD Ewa Farna 18 LIVE, který tento koncert s celou jeho atmosférou zachycuje. Zpěvačku letos čeká maturita a přijímací zkoušky na vysokou školu. Jak to všechno zvládá?

Ewa Farna Ewa Farna Foto: Filip Kirschner, MusicWeb

Jaké to pro vás je být v maturitním ročníku? V kombinaci se zpěvem…

Já ten zpěv právě teďka omezuju. Přiznám se, že koncertuju minimálně. Myslela jsem si, že budu hrát aspoň o víkendech, ale se školou to moc skloubit nejde a člověk se pak fakt potřebuje učit. Takže jsem to omezila hodně a věnuju se teďka škole…musím to hold zvládnout, co mi zbývá.

 

V předchozích rozhovorech jste se zmínila, že chcete jít na práva do Prahy, chcete zkoušet přijímací zkoušky i jinde?

No, chtěla bych zkusit i do Polska. Z těch českých vlastně jenom Prahu, protože práva v Brně mě sice taky lákala, ale tam mají úplně jiné testy. Tam mají TSP a v Praze OSP, takže docela jsem se toho polekala. Mám strach, že se nedostanu ani do tý Prahy ani jinam, protože ty přijímačky jsou fakt těžký. Musím to aspoň zkusit.

 

Proč ne jinam? Třeba do Olomouce nebo do Plzně? Je například horší pověst Plzně důvodem, proč byste tam nechtěla?

Ne, chci zkusit práva jen v Praze, protože mi to pomůže v komunikování s hudebním světem víc. Mám tady kapelu, mám tady tým a navíc já potřebuji studovat ve městě, které mě fascinuje a inspiruje a z Prahy jsem úplně nadšená, takže…

 

Cítila jste nějaký rozdíl, když jste překročila osmnáctý rok a stala se oficiálně dospělou?

Ani ne, akorát to, že se cítím stará, ale jinak…samozřejmě mohu řídit auto, to je skvělé a …spíš je to jenom okolí, jak mě vnímá, než já samotná. Cítím se pořád stejně.

 

Po svých osmnáctinách jste vydala DVD a CD v jednom Ewa Farna 18 LIVE, měla to být jako oslava vašich narozenin pro fanoušky? Nebo jak tento nápad vznikl?

Já jsem to vzala tak, že málokdo může své osmnáctiny, což si myslím, že jsou důležité narozeniny, oslavit nejen v kruhu rodinném a přátelském, ale i v kruhu vlastně už pracovním, a zároveň s lidma, které má rád a oni mají rádi jeho, což jsou fanoušci, a proto si toho moc vážím. Chtěla jsem ty narozeniny prostě oslavit i s nima a čím jiným než koncertem.2012 01 27 02 Ewa Farna.jpg

Takže jsem udělala největší projekt za těch šest let, co zpívám. Byla to pro mě největší výzva a stálo to za to, bylo to krásné, užila jsem si to a mám tuhle oslavu zaznamenánu na DVDčku, takže to je super. Dělala jsem to hlavně pro fanoušky a pro mě samotnou, abych měla dobrý pocit že, jsem si dala takovej osmnáctkovej koncert. Bylo to neuvěřitelný, jsem ráda, že se to stalo, že to je nahraný, a jsem hrozně s tím spokojená - jak s tou deskou, tak s koncertem.

 

Byl to tedy takový souhrn všech vašich písniček…?

Je to retrospekce, ale jsou tam i nové písničky, premiéra je to v tom, že tančím a zpívám, což jsem předtím nedělala, vždycky jsem byla jen s kapelou. Takže teď jsem měla i tanečníky, mám tam kouzelníka, který mi utrhl hlavu, mám tam ohně, ohnivou show… jo, zapálila se mi scéna! Sólo na bicí, hrála jsem na kytaru, takže tam bylo hrozně moc takových faktorů, které to celé dělaly zajímavým. A samozřejmě ta atmosféra, ta byla fakt…to bylo tak hezký, já si to snad pustím ještě dneska večer!

 

Napadlo vás někdy, jaké by to bylo, kdybyste se nestala slavnou zpěvačkou? Plánovala jste tohle všechno?

Já jsem to nevěděla, jenom mě strašně bavilo zpívat a dostala jsem možnost, šanci, která se nedostává denodenně a vůbec ne každému a v jakémkoli věku, tak jsem si říkala, že toho využiju a shodli jsme se na tom i s rodiči. Všechno probíhalo, myslím si, ne náhodně, ale všechno bylo prostě promyšlené, co s kterýma lidma se bude dít, a taťka mě hlídal. Mělo to přirozenej vývoj, což mě hrozně těší. Vlastně jsem téměř nic neztratila, ale mnohé jsem získala. Možná, ano, možná jsem ztratila trošku anonymitu, trošku dětství, trochu takových těch akcí typu „jdem teďka v pátek blbnout“ - ale Farna má skoro každej pátek koncert, takže…ale dalo mi to hrozně moc s porovnáním s tím, co mi to vzalo.

Já vše zatím hodnotím velice pozitivně. Neumím si představit, že bych nezpívala. Ptám se blízkých lidí z mého okolí, jak oni vnímají, že chodí na gympl a říkají: „Já prostě odsud musím vypadnout, čtyři roky chodím sem a je to stereotyp…,“ nic se jim neděje, rutina a u mě to bylo hrozně živý. Dostala jsem možnost nahlédnout do jiného světa a vlastně i zjistit, co chci a jak co funguje. Já jsem se jenom utvrdila v tom (a stále se utvrzuji v tom), že to bylo dobře a nelituju mého rozhodnutí, ačkoli někdy teďka když jsem v těch knížkách, tak si říkám: Nééé, proč jsem do té školy nechodila! Třeba bych to uměla, teď se to musím učit! Ale to jsou už prostě takové hlouposti, které nejsou úplně podstatný v celkovém shrnutí toho, jestli moje volba byla správná nebo ne.

 

Spíš jsem to myslela, jestli jste někdy přemýšlela, jak by vypadal život, kdybyste nebyla slavnou zpěvačkou?

Jaké by to bylo? Já strašně nerada přemýšlím o věcech, se kterýma nemůžu nic dělat…je to takové to kdyby - to mi přijde úplně zbytečný. Myslím si, že žijeme moc krátce, abychom se zabývali takovejma věcma. Spíš myslím na to, že když už takhle žiju, jak s tím budu zacházet, jak s tím naložím a co budu dělat s tím faktem, že zpívám a musím s tím stihnout školu. A vůbec nepřemýšlím nad tím, co kdyby to bylo tak nebo onak, protože člověk by mohl v životě strašně moc věcí litovat. Takže mě to nenapadlo, nepřemýšlela jsem ani nad tím.

 

Vy zpíváte i v Polsku, kde raději vystupujete – tady nebo tam?

Jsem Polka, takže pro mě je to velká satisfakce, že můžu hrát v Polsku. Jsou tam neuvěřitelné koncerty, hrozně moc lidí, a je to krásné. Ale nemůžu prostě říct, že v Česku by to bylo špatné, nebo by mě to nezajímalo, protože ty koncerty tady mají krásnou atmosféru a jsou vlastně o lidech, kteří stojí pod pódiem. Já fanoušky nerozděluju podle toho, jestli jsou z Čech nebo jestli jsou vysocí, tmavovlasí nebo tak. S tou atmosférou se to těžko posuzuje. Třeba mám náladu na to, že dneska budu hrát v malinkém prostoru akusticky, pro pár lidí a půjde o úplně jinou atmosféru, než když budu mít koncert na pódiu, kde před váma stojí třicet tisíc lidí (a nepřeháním) a nevidíte vůbec, ani nedohlédnete, kde všichni lidé končí. Najednou je ta atmosféra úplně jiná, méně osobní, takže se musíte na stejdži chovat úplně jinak, musíte dělat větší gesta, mimika moc nezabírá, protože už třetí řada neví, co vůbec děláte a tak dál, takže jde o úplně jiné koncerty.

 

V jednom polském seriálu jste si zahrála takovou oprsklejší puberťačku s piercingem v nose…máte někde piercing? Nebo napadlo vás, že byste si nechala dát někam piercing?

Nemám ani tetování ani piercing. Já jsem přemýšlela nad tetováním - a do dneška někdy přemýšlím. Ještě ale nejsem rozhodnutá. Piercing nechci, to je podle mě zbytečný dělat si díry do těla, ale tetování…já nemám ráda, když někdo opravuje boží dílo, a každý z nás je božím dílem, a to že někdo má strašnou mezeru mezi zubama nebo že tady má znamínko a tak dál…to je jedno. Pokud to neohrožuje zdraví, tak bych to tak, jak to je, nechala. Proto jsem proti plastickým operacím. Všichni prostě nemůžou vypadat ideálně a stejně, protože by to byla strašná nuda a navíc byste si pak vůbec nebyla jistá, jestli vás chce chlap kvůli tomu, že máte umělá prsa, nebo kvůli tomu jaká jste doopravdy. Tohle je moje teze, na to jsem si přišla.

Co se týká tetování, já bych strašně ráda nějaké měla. Něco, co jsem si definovala ve svém životě a co je pro mě důležité. Třeba nechat si něco napsat…já mám nadevše rodinu, vždycky zřejmě budu mít, což je pro mě jasné a naprosto zřetelné, takže bych neměla problém si to nechat napsat na tělo. Spíš se mi hnusí představa, že vám je šedesát, máte vrásky úplně všude - na ruce a tady a támhle a to tetování máte nějaký vymytý….to ani není černý potom, ale takový to šedý hnusný….A ani to pak nejde přečíst… jedině, že byste si musela žehlit ruku. Navíc mě nebaví to, že ho dneska má úplně každej a že je spíš originální ho nemít než mít. Nemám ráda věci, které má každej druhej člověk.

 

Teď sice budete mít maturitu, ale chystáte něco nového třeba po ní? Mám na mysli další mega velký koncert nebo něco podobného?

Ne, nemám, protože chystáme hodně koncertů a budeme hrát na hradech, na což se hrozně těším, a chystáme spíš koncerty playlistu jako takového. Nemám čas tvořit nové věci, tohle nedělám jako řemeslo a nejsem v tom sběhlá, že bych si řekla: Tak dneska napíšu hit, mám na to dvě hodiny, to ne. Hlavní cíl je teď ten školní. Pak budu hrát. Teď žádný nový projekt nechystám – pokud však přijde, tak přijde, zatím ale nemám nic v plánu. Poslední rok byl tak naplánovanej, že bych nyní chtěla dát všemu volný průběh, co přinese.2012 01 27 03 Ewa Farna.jpg

Jsou nějaké nabídky na různé věci a já bych chtěla strašně moc věcí zkusit, takže uvidíme, co život a osud přivane. Nepřemýšlím nad nějakým koncertem, protože ten by paradoxně zabral mnohem víc času, než deska. Z toho k osmnáctinám jsou do dneška zpětně ještě nějaké věci, takže je s tím pořád strašně moc práce. Ten koncert byl hrozně náročnej a jsem za něj opravdu ráda. Ale myslím si, že se u mě každej rok děje něco velkýho, jakože fakt velkýho. To má strašně málo lidí. Jestli si toho všimnete, tak někdo vydává desku jednou za dva, tři roky, pokud to není Rihanna, která vydává remixy každýho půl roku. Takže chtěla bych se zaměřit spíš na kvalitu než na kvantitu.

 

V jednom televizním pořadu jste se zmínila, že zatím bydlíte u rodičů, protože to má své výhody…nic neplatíte, je uvařeno…tohle bude určitě zajímat mužskou část vašich fanoušků: vaříte?

Já jsem vařila a vařím ráda, ale mě spíš na tom strašně štve jedna věc. Člověk uvaří, piplá se s tím dvě hodiny nebo víc a za pět minut to není, takže to je věc, která mě na vaření strašně odrazuje. Když jsem byla s Tomášem, tak jsem mu vyvařovala, chtěla jsem, takže jsem vždycky volala mamce: Mami, Tomáš se za dvě hodiny vrátí z koncertu, co mám dělat, jak se dělají řízky? S kytaristama, s týmem, jsem pak navařila řízky a k tomu salát. Pak jsem dělala jednou bramborový domácí knedlíky s jahodama, pak jsem dělala těstovinovej salát, špagety a tak dále.

 

To všechno jíte také ráda? Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo?

Já sním úplně všechno. Mám ráda dobré jídlo, ale nemám ráda houby a ryby, jinak mám ráda úplně všechno, co je dobré. Já se fakt strašně ráda dobře najím a je to na mě vidět. Jídlo je jedna z mých hobby. Hlavně chci do budoucna víc vařit. Řekla jsem si, ať mě do osmnácti maminka připraví na to, že bych mohla teoreticky z toho domu odejít, abych byla připravená se o sebe postarat. Něco uvařit umím…samozřejmě čaj mi jde docela dobře, toho bych se držela.

 

Chtěla byste něco vzkázat svým fanynkám a fanouškům?

Já bych chtěla spíš poprosit o jednu věc, aby mi drželi palce na tu maturitu, protože si myslím, že to je tak strašná utopie, divno, něco, čemu já nerozumím a musím to zvládnout, a když to nedám, tak se mi bude smát polovina národa. A já jim strašně přeju carpe diem, ať si užívají každého dne, ať kašlou na Silvestry, protože to je hovadina, která je vymyšlena proto, aby lidi mohli chlastat. Takže užívejte si dne, je úplně jedno, jestli je to Silvestr, nebo ne, pokud máte náladu pařit, tak jděte pařit. Dále, i když není 14. února a není Valentine´s Day a máte se rádi, tak se mějte rádi a pusinkujte se. To je moje poselství.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • King Crimson vystoupí opět v pražském Foru Karlín

    Skupina King Crimson v červnu příštího roku vystoupí, a to hned dvakrát po sobě, v pražském Foru Karlín. Fanoušci art rockové hudby si tak budou opět moci připomenout hudbu jedné z kapel, která definovala složitější a progresivnější rockovou hudbu od sedmdesátých let.

  • V Praze se uskuteční flamencový festival, vystoupí i zpěvák Duquende

    Oslavy Mezinárodního dne flamenka, které vypuknou v Praze již 23. listopadu, prohřejí a rozpálí chladný pražský podzim andaluským sluncem, vášní a temperamentem. Festival Den flamenka, který se bude konat již po třetí, zahájí přední tanečnice současné flamenkové scény ve Španělsku La Moneta.

  • Foto: Marilyn Manson, Tipsport Arena, Praha, 19.11. 2017

    V neděli 19. listopadu v pražské Tipsport Areně vystoupil v rámci turné k nejnovějšímu albu Heaven Upside Down kontroverzní Marilyn Manson. Publikum navnadila Djka Amazonica. Z večera vám přinášíme fotoreport.

     

  • Foto: James Newton Howard, Kongresové centrum, Praha, 19. 11. 2017

    Do Prahy poprvé zavítal další velký muž filmové hudby - James Newton Howard. Spolu s Českým národním symfonickým orchestrem provedli publikum stručným průřezem Howardovy tvorby. Přinášíme vám fotoreport ze začátku koncertu a pak skladby z filmu Hunger Games, kde ústřední píseň zazpívala Gabriela Heclová, výherkyně soutěže pro účinkování v tomto představení.

Rozhovory z rubriky