Rozhovor s Alkehol: Původně šlo o demo pro pár známých

Ota Hereš, kytarista, zpěvák a jeden z mozků kapely Alkehol na pódiu působí dojmem kliďase, který umí užívat života. A při osobním setkání se ten dojem ještě znásobuje. Zatímco na sále technici dokončují poslední přípravy, kapela se v šatně za pomoci zlatavého moku dostává do správného rozpoložení. V takovém prostředí je radost dělat rozhovor. Nakonec se do něj zapojila většina sestavy. 

Ota Hereš je hlavní tváří Alkehol Ota Hereš je hlavní tváří Alkehol Zdroj: Zdeněk Hejduk

Jirka (Musicweb.cz): Odkud se vzala původní inspirace pro kapelu hrající hospodské písničky, měli jste nějaký zahraniční vzor?

Ota: To byl vyloženě český nápad, venku jsme nikde nehledali. Ten příběh je už hodněkrát vyprávěný. První myšlenka je z roku 91, byť vznik kapely se datuje 92, protože v tom roce vyšla první deska. Ale tu myšlenku jsme měli už někdy v listopadu 91. Řekli jsme si, že chceme dělat české písničky, jednoduché, na pár akordů, z hospodského prostředí, to jsme chtěli od začátku. My jsme se do té doby hodně potkávali v hospodách a chtěli jsme udělat něco o tom chlastu. A potom podle toho vznikla i myšlenka s názvem, který má s alkoholem hodně společného.

Jirka: Vy jste s Kunou oba působili spíš v thrashových kapelách. Napadlo vás tehdy, že tohle bude cesta, kterou se budete do budoucna ubírat, nebo jste to brali spíš jako bokovku?

Ota: To byl tenkrát spíš projekt. My jsme původně měli s Kunou snad pět písniček, možná víc. Natočili jsme takové demo a původně jsme to měli jen pro známé. Nejdřív vznikly takové ty dodnes zásadní písničky jako O chlastu, Na Slamníku, které hrajeme dodnes a jsou to takové naše kultovní záležitosti. Ale rozhodně jsme nikdy nepředpokládali, že z toho vznikne kapela a budeme to někde hrát.

Jirka: To už je spousta let, ale vy jste celou dobu hráli ve stejné sestavě, až donedávna. Co se stalo?

Ota: Stalo se to, že Melmus tak nějak vyhořel. To je asi ten správný výraz. Myslím, že ho to přestalo bavit, přestalo ho bavit jezdit na koncerty a točit desky. Prostě takové vyhoření. Takže po nějaké vzájemné domluvě...

Kuna: Řekli jsme si, že pro kapelu bude lepší, když už v ní nebude. On s tím neměl žádný problém, protože už rezignoval na veškerou aktivitu v kapele.

Jirka: S Radkem Sladkým jste se už dlouho znali, byl první, kdo vás napadl jako náhrada?

Ota: V podstatě ano, protože za prvé je to dlouholetý kamarád, za druhé výborný bubeník. Písničky znal, to bylo taky důležité. Já už jsem dělal spoustu konkurzů na uvolněná místa v kapele, třeba do Törru, a je to hrozně složité. Když už najdeš někoho, kdo dobře hraje, tak zase nevíš jak zapadne do kolektivu, jestli to bude dobrej kámoš, nebo to bude čistě člověk, co si to tam jenom odbubnuje. U Radka byla záruka, že všechno je dobře. Takže pro nás to byla jednoduchá volba.

Kuna: My jsme spíš čekali na jeho souhlas, jestli bude chtít.

Ota: Tak, chlastá, co víc bychom chtěli. (smích)

 Jirka: Takže nějaká doba na aklimatizaci nebyla potřeba?

Ota: To právě vůbec nebylo potřeba. On přišel s tím, že ty písničky zná, kapelu managuje, jezdí s ní už osm let, v podstatě ji má v krvi a nemusel se nic učit.

Jirka: Nemáte s tím časové problémy, hrát ve dvou velkých kapelách jako Törr a Alkehol?

Ota: Nemám, to je zase o Radkovi, který dělá manažera u obou, takže je to v pohodě, vše se dá krásně naplánovat a stihnout.

Jirka: Poznáte na pódiu rozdíl, když za vámi sedí Radek, než když tam seděl Melmus?

Ota: Poznáme. Ráďa hraje líp, to se nedá jinak popsat.

Kuna: No, nový koště, dobře mete

Jirka: Co byste mohli říct o desce R.U.M., najdeme na ní nějaký rozdíl oproti těm minulým?

Ota: Nemyslím si, že nějaký zásadní. My prostě s Kunou skládáme permanentně, a v momentě kdy se vydá deska, tak už máme písničky, co se na ní nevešly. A když jsou dobré a nevešly se jenom proto, že by deska byla moc dlouhá, tak je dáme do té příští. Ale jinak makáme na písničkách celoročně a nemyslím si, že bysme teď pracovali nějak jinak, že bysme nějak obměňovali styl kapely. A jestli tam někdo slyší, že jsme se nějak posunuli, tak je to spíš dáno věkem, posloucháme jiné kapely a to člověka trošku ovlivní.

Kuna: Je to náhoda. Jsou nějaké písničky, tak se vyberou ty nejlepší a je to.

Jirka: Deska se hodně povedla také ze zvukového hlediska.

Kuna: A to je tím, že zvuk celý dělal Ota.

Ota: Dík!

Jirka: Otázka na Kunu: Jak to máte s texty, většinu píšeš ty?

Kuna: Ne, máme to s Otou tak napůl. Každý si na svoje písničky děláme i text.

Jirka: Nemáte už po těch letech problém hledat inspiraci?

Ota: Hele trochu jo. Vždyť těch písniček už je snad 250, jenom o tom chlastu prakticky. Takže si člověk říká, že se musí opakovat. Nicméně vždycky se nám podaří najít cestu jak podobné téma v textu jinak popsat. Ten výběr témat je ale dost omezený. Občas uděláme písničku, která s tím tak úplně nesouvisí, je trochu mimo. To jsme dělali vždycky. Pokaždé je to jedna z posledních písniček na desce, protože, je to trošku o něčem jiným. Ale jinak je to téma pořád stejné a naštěstí nás stále něco napadá.

Jirka: Využíváte na deskách ještě hosty?

Ota: Prakticky vůbec, všecko si zařizujeme sami.

Jirka: Jaký názor máte na videoklipy? Baví vás je dělat, nebo to berete jako nutné zlo?

Ota: Pokud máme písničku, která v nás evokuje nějaký nápad na klip, pokud si to vymyslíme, abychom z toho měli radost, tak je to v pohodě. Jinak si ale nemyslím, že bychom si to nějak užívali. Ono je s tím celkem dost práce, stojí to peníze. Nemyslím si, že by nás někoho bavilo dva dny osm hodin točit nějaké záběry, které se různě střídají, pak se to měsíc dodělává a říkáme si jestli je to dobře nebo špatně. Tak to nevím, jestli to někdo úplně miluje.

Kuna: Ale ten poslední jsme si užili.

Ota: Je pravda, že poslední desce jsme udělali klip k písni Narozeniny. A tam se zpívá o tom, co se tak děje na narozeninách. A to jsme si teda užili. Musím říct, že po dlouhým letech jsme si to opravdu užili.

Jirka: A ten jste si vymysleli sami nebo s tím nápadem přišel někdo zvenčí?

Ota: To jsme vymysleli my, akorát jsme to s Davidem Beránkem potřebovali patřičně ztvárnit. Takže tam postavil dvě kamery a my jsme slavili narozeniny (smích). Tak nějak veseleji, než je běžné, ale to jsme přesně chtěli.

.

Jirka: Ty už jsi mluvil o inspiraci hudbou, kterou posloucháte. Inspirujete se nějakými mladými kapelami?

Ota: Aby to nebylo zavádějící, my neposloucháme kapely, které by nám nějak pomáhaly vytvářet skladby, tak to není. Ne, že bysme něco kopírovali zvenku, to se ani nedá, taková kapela tu není. Můžeme říct, že podobně textově a melodicky hrají třeba Tři Sestry, nebo Vypsaná Fixa, ale ty zase nezpívají o chlastu.

Kuna: Horkýže Slíže!

Ota: Ale, že bychom se inspirovali nějakými kapelami, to si myslím, že se neděje. Možná jak jsem řekl, že podvědomě tam něco probíhá.

Kuna: Posloucháme moderní muziku.

Jirka: Mě šlo spíš o to, co třeba posloucháte.

Ota: Tak to jedeme dál, neposloucháme pořád staré Judas Priest, Iron Maiden... Pořád je máme rádi, ale sháníme si i novou hudbu. (Přichází Radek Sladký). Můžeš se zaptat Radka jak se mu u nás hraje (Na Radka): Dobře si rozmysli co odpovíš...

Jirka: Musel jsi se dlouho rozmýšlet, když za tebou kluci přišli s nabídkou?

Radek: Vůbec, byl jsem rozmyšlený hned. Hraje se mi s nimi dobře a hlavně mě to baví.

Jirka: Chystáš se nějak podílet na skládání nových písní?

Radek: Ne to ne.

Ota: Ale můžeš.

Radek: Ne, to já bych jim nebral vítr z plachet (smích). Ne na to já nejsem.

Kuna: On se bojí, že by nás nějak ponížil.

Děkuji za rozhovor.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Kataklysm oslaví své 25. výročí i u nás

    Kanadská death metalová skupina Kataklysm slaví svoje čtvrtstoletí! Jedním z dárků je i evropská šňůra, kterou má kapela rozplánovanou na příští měsíc. Úterý 17. října bude patřit českým fanouškům, právě v onen večer Kataklysm oslaví narozeniny v klubu Roxy.

  • Hogjaw přivezou do Prahy jižanský rock světových parametrů

    Po dlouhých pěti letech se již potřetí objeví v České republice americká skupina Hogjaw, aby zde předvedla svou neopakovatelnou show plnou poctivého muzikantství a chytlavých rockových melodií. Tvrdé kytarové riffy a silné melodie jsou totiž, spolu s naléhavě znějícím zpěvem, hlavními devízami těchto nastupujících králů stylu všeobecně označovaného jako jižanský rock.

  • Marco Mendoza se letos vrátí již potřetí do ČR

    Fenomenální baskytarista Marco Mendoza, člen superskupiny The Dead Daisies, se zjevně nemůže naší krásné země nabažit. Zážitky z červnového vystoupení The Dead Daisies jsou stále ještě čerstvé a Medoza už se vrací k další sérii koncertů se svým sólovým projektem, stejně jako na začátku tohoto roku.

  • Foto: Mucha, Xavier Baumaxa, Musilka, Brno, 7. 9. 2017

    Výborný koncert skupiny Mucha a Xaviera Baumaxy proběhl ve čtvrtek v brněnské Musilce. Na fotogalerii se můžete podívat zde.

Rozhovory z rubriky