Rozhovor s Brorem Gunnarem Janssonem: Mé skladby jsou temné, o smrti a o ďáblovi

V rámci Blue Festu vystoupil 20. října v Lucerna Music Baru také švédský kytarista a zpěvák Bror Gunnar Jansson, který propojuje klasické blues s mnoha dalšími žánry. Redakci musicweb.cz poskytl tento multiinstrumentalista rozhovor nejen o své tvorbě, ale o hudbě obecně.

Bror Gunnar Jansson v Lucerna Music Baru 20. října 2015 na Bluefestu Bror Gunnar Jansson v Lucerna Music Baru 20. října 2015 na Bluefestu Foto: Petr Hájek/musicweb.cz

Vaše hudba je fúzí nejrůznějších žánrů. Můžete našim čtenářům představit Váš styl a tvorbu?

Moje hudba je hodně ovlivněná americkou folkovou hudbou, především tou ze severu Spojených států. Mou tvorbu můžete nazývat třeba alt-blues se špetkou jižního gothic stylu. Příběhy a témata příběhů, které stojí za mými písněmi, jsou totiž většinou dost temné a tak či tak směřují k motivům smrti nebo k ďáblu. Mohl bych také zmínit, že kapelu tvoří jenom jeden člen, a tím jsem já. Hraju na bicí a další perkusní nástroje, na kytaru a také zpívám, a to všechno v jednu chvíli.

Můžete mi říci, co spojuje Vaše desky Bror Gunnar Jansson a Moan Snake Moan, a co je na nich naopak odlišného?

První album, které je nazvané mým jménem, se nahrávalo živě ve studiu. Pracovali jsme na něm jen já a producent a zvukový inženýr v jedné osobě Christoffer Johansson, a tak bylo celé nahrávání o to jednodušší a rychlejší. Od prvního dne nahrávání až do vydání vinylové desky uběhly jenom tak tři měsíce. Naopak Moan Snake Moan mi trvalo vydat asi rok a půl. Celé nahrávání druhého alba bylo mnohem těžší, mnohem více se všechno muselo plánovat a celkově se na projektu podílelo více muzikantů. Ale za sebe jsem velmi spokojený s oběma nahrávkami a šťastný, že se je podařilo vydat. Na jedné straně jsou hodně odlišné, na té druhé jsou si vlastně hodně podobné.

Řekněme, že hrajete také akustické blues. Jak rozdílné je podle Vás akustické blues od nadupaného elektrického s kapelou za zády?

Hraji už hodně dlouho převážně elektrické blues a myslím, že největší rozdíl mezi hrou v kapele a sólově je v neustále kontrole. Když hrajete sólově, o všem rozhodujete sami. Někdy je to výhoda, ale jindy je to naopak.

Kde čerpáte inspiraci pro psaní muziky?

Musím říci, že mám spoustu zdrojů inspirace. Jedním z nich je můj otec, Kjell Jansson, který je fantastickým hráčem na basu a také skládá. Dokáže napsat ty nejkrásnější skladby na světě. Další inspirací mi je Tom Waits. Právě on si dokázal vytvořit paralelní svět s hudbou a to je přesně to, o co se snažím i já. Jako další mohu zmínit Staple Singers, což je krásný i drzý gospel plný groovů. Také mě hodně ovlivňují nejrůznější filmy, třeba od Terryho Gilliama, Jima Jarmusche nebo Davida Lynche.

 

 

Líbí se vám delta blues třeba v podání dnes již legendárního bluesmana Roberta Johnsona?

Delta blues mám velmi rád. Ale spíše než Roberta Johnsona si poslechnu Charleyho Pattona nebo Berthu Lee.

Jaká je budoucnost bluesové hudby? Co si o tom myslíte?

V posledních několika letech se začíná k blues znovu upínat pozornost. Myslím, že to má co dočinění s úspěchem umělců jako jsou Jack White, Jeff Tweedy nebo Black Keys. Doufejme, že se tento znovuobjevený zájem médií udrží a díky němu se do povědomí dostanou také méně známé bluesové nebo blues inspirované kapely jako Lonesome Shack nebo The Bitter And Sick And Die Alones.

Skandinávie a především Švédsko je hudebně známé hlavně pro svou metalovou scénu. Posloucháte také tento styl hudby?

Nikdy jsem nebyl posluchačem metalu, takže ne.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

Jaké bluesové kapely z Vaší rodné země posloucháte?

Nezáleží na tom, jestli jsou bluesové nebo ne, ale je několik dobrých švédských kapel a umělců jako třeba Anna von Hausswolff, Bastard Barock nebo Time is a mountain a samozřejmě mnoho dalších.

 

 

Co se vám nejvíce líbí na cestování a koncertování pro mnoho různých lidí?

Když hrajete živě sólově, tak jako já, publikum je nesmírně důležité. Je to vlastně taková základní věc. Právě z komunikace s publikem a vzájemným spojením se mnou se zrodí moment, kdy hudba již není "jenom hudbou" ale přetváří se do něčeho většího.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 17. 11. 2017

    Druhý večer bluesového festivalu byl opět skvělý! Pořadatelé nám i tentokrát nachystali pořádnou porci dobré muziky - zahájení patřilo „starým známým“ Slovak Blues Project a po nich následovala nepřehlédnutelná a zatím jediná bluesmanka Bex Marshall s Blues Bandem. Řádnou porci jazzu nám naservíroval skvělý John Medeski’s Mad Skillet a všechny zde zaujal suzafonista Kirk Joseph. Zac Harmon se svojí kapelou předvedli parádní pódiovou show a poslední vystoupení tohoto večera patřilo foukačkářům – Blues Harp Explosion feat. Billy Branch, James Harman a Magic Dick. Na závěr se všichni vystupující opět sešli na pódiu a zcela netradičně pokračovali v jam session.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 16. 11. 2017

    Hlavní hvězdou čtvrtečního večera a i letošního Blues Alive byl bezpochyby Jonny Lang. Ale začněme od začátku. Hned na úvod návštěvníky přivítal ve foyer živelný Band of Heysek (CZ). Na pódiu zahájil festival britský rocker Phil Shoenfelt & Southern Cross a po něm polská kapela Nočna zmiana bluesa s charismatickým foukačkářem Slawkem Wierzcholskim, kteří v Šumperku nebyli poprvé a předvedli publiku skvělou show. Následovalo americké trio Nick Schnebelen Band a po něm již Jonny Lang. Musím přiznat, že oproti poslechu jeho hudby, je koncert zcela jiné kafe! Strhující, dynamický zpěv a skvělá hra na kytaru nenechaly nikoho v klidu! Všichni si tento první večer bluesového festivalu skvěle užili!

  • Soutěžte o 3x1 lístek na Vánoční Respect festival

    Hudba z Konga je světově proslulá především díky sladkému zpěvu a energií sršícímu kytarovému doprovodu. Styl známý jako soukous či konžská rumba však není jediným reprezentantem hudby tohoto kraje. Konono No. 1 je první kapelou, která vystoupí na Vánočním Respect festivalu 8. prosince od 19 hodin v Paláci Akropolis spolu se skupinou Disciplin A Kitschme, která navazuje na stále nedoceněnou historii jugoslávské new wave scény. Pojďte s redakcí musicweb.cz soutěžit o volňásky na tuto vánoční party!

  • Hrát na suzafon je jako chodit aneb Mad Skillet v Jazz Docku

    Právě tak, jak stojí v úvodním nadpisu, charakterizoval hru na tento zajímavý nástroj Kirk Joseph, suzafonista kapely Mad Skillet aneb v překladu Šílené pánvičky, která vystoupila v Jazz Docku.

Rozhovory z rubriky