Rozhovor s Brorem Gunnarem Janssonem: Mé skladby jsou temné, o smrti a o ďáblovi

V rámci Blue Festu vystoupil 20. října v Lucerna Music Baru také švédský kytarista a zpěvák Bror Gunnar Jansson, který propojuje klasické blues s mnoha dalšími žánry. Redakci musicweb.cz poskytl tento multiinstrumentalista rozhovor nejen o své tvorbě, ale o hudbě obecně.

Bror Gunnar Jansson v Lucerna Music Baru 20. října 2015 na Bluefestu Bror Gunnar Jansson v Lucerna Music Baru 20. října 2015 na Bluefestu Foto: Petr Hájek/musicweb.cz

Vaše hudba je fúzí nejrůznějších žánrů. Můžete našim čtenářům představit Váš styl a tvorbu?

Moje hudba je hodně ovlivněná americkou folkovou hudbou, především tou ze severu Spojených států. Mou tvorbu můžete nazývat třeba alt-blues se špetkou jižního gothic stylu. Příběhy a témata příběhů, které stojí za mými písněmi, jsou totiž většinou dost temné a tak či tak směřují k motivům smrti nebo k ďáblu. Mohl bych také zmínit, že kapelu tvoří jenom jeden člen, a tím jsem já. Hraju na bicí a další perkusní nástroje, na kytaru a také zpívám, a to všechno v jednu chvíli.

Můžete mi říci, co spojuje Vaše desky Bror Gunnar Jansson a Moan Snake Moan, a co je na nich naopak odlišného?

První album, které je nazvané mým jménem, se nahrávalo živě ve studiu. Pracovali jsme na něm jen já a producent a zvukový inženýr v jedné osobě Christoffer Johansson, a tak bylo celé nahrávání o to jednodušší a rychlejší. Od prvního dne nahrávání až do vydání vinylové desky uběhly jenom tak tři měsíce. Naopak Moan Snake Moan mi trvalo vydat asi rok a půl. Celé nahrávání druhého alba bylo mnohem těžší, mnohem více se všechno muselo plánovat a celkově se na projektu podílelo více muzikantů. Ale za sebe jsem velmi spokojený s oběma nahrávkami a šťastný, že se je podařilo vydat. Na jedné straně jsou hodně odlišné, na té druhé jsou si vlastně hodně podobné.

Řekněme, že hrajete také akustické blues. Jak rozdílné je podle Vás akustické blues od nadupaného elektrického s kapelou za zády?

Hraji už hodně dlouho převážně elektrické blues a myslím, že největší rozdíl mezi hrou v kapele a sólově je v neustále kontrole. Když hrajete sólově, o všem rozhodujete sami. Někdy je to výhoda, ale jindy je to naopak.

Kde čerpáte inspiraci pro psaní muziky?

Musím říci, že mám spoustu zdrojů inspirace. Jedním z nich je můj otec, Kjell Jansson, který je fantastickým hráčem na basu a také skládá. Dokáže napsat ty nejkrásnější skladby na světě. Další inspirací mi je Tom Waits. Právě on si dokázal vytvořit paralelní svět s hudbou a to je přesně to, o co se snažím i já. Jako další mohu zmínit Staple Singers, což je krásný i drzý gospel plný groovů. Také mě hodně ovlivňují nejrůznější filmy, třeba od Terryho Gilliama, Jima Jarmusche nebo Davida Lynche.

 

 

Líbí se vám delta blues třeba v podání dnes již legendárního bluesmana Roberta Johnsona?

Delta blues mám velmi rád. Ale spíše než Roberta Johnsona si poslechnu Charleyho Pattona nebo Berthu Lee.

Jaká je budoucnost bluesové hudby? Co si o tom myslíte?

V posledních několika letech se začíná k blues znovu upínat pozornost. Myslím, že to má co dočinění s úspěchem umělců jako jsou Jack White, Jeff Tweedy nebo Black Keys. Doufejme, že se tento znovuobjevený zájem médií udrží a díky němu se do povědomí dostanou také méně známé bluesové nebo blues inspirované kapely jako Lonesome Shack nebo The Bitter And Sick And Die Alones.

Skandinávie a především Švédsko je hudebně známé hlavně pro svou metalovou scénu. Posloucháte také tento styl hudby?

Nikdy jsem nebyl posluchačem metalu, takže ne.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

Jaké bluesové kapely z Vaší rodné země posloucháte?

Nezáleží na tom, jestli jsou bluesové nebo ne, ale je několik dobrých švédských kapel a umělců jako třeba Anna von Hausswolff, Bastard Barock nebo Time is a mountain a samozřejmě mnoho dalších.

 

 

Co se vám nejvíce líbí na cestování a koncertování pro mnoho různých lidí?

Když hrajete živě sólově, tak jako já, publikum je nesmírně důležité. Je to vlastně taková základní věc. Právě z komunikace s publikem a vzájemným spojením se mnou se zrodí moment, kdy hudba již není "jenom hudbou" ale přetváří se do něčeho většího.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Jeden z nejuznávanějších afrických hudebníků Habib Koité míří k nám

    Malijský kytarista a zpěvák Habib Koité je jedním z nejpopulárnějších a nejuznávanějších hudebníkem Afriky. Habib Koité spojuje různé styly malijské hudby a svým přístupem k hudbě odráží zájem o všechny druhy hudby.

  • Soutěžte o 2x1 lístek na koncert Kamasiho Washingtona

    Jazzový zážitek. Jak jinak popsat výkon tohoto vynikajícího saxofonisty. Největší jazzový objev desetiletí oslovil znalce, publikum a prý i hipstery. Ale na to si utvořte názor vlastní. Jako saxofonista i aranžér se představil na albu Kendricka Lamara a svým tříhodinovým kompletem Epic získal sérii mezinárodních ocenění. Pojďte 7. července do Paláce Akropolis na jeho koncert, my už soutěžíme!

  • Soutěžte o 2x1 lístek na koncert Tomáše Lišky & Invisible World

    ,,Neviditelný svět” Tomáše Lišky je naprosto ojedinělým výkřikem v české hudbě. Vyzrálá autorská hudba mísí prvky jazzu, komorní hudby a worldmusic z jihomořských a jihovýchodních oblastí našeho kontinentu. Pojďte se o jeho výjimečnosti přesvědčit do Paláce Akropolis 22. října od půl osmé večer.

  • Soutěžte o 2x1 lístek na koncert Boban Markovič Orkestar

    Boban Markovič Orkestar je vůbec nejlepší a nejuznávanější srbskou romskou dechovou kapelou a Boban Marković zřejmě nejlepším trumpetistou, jakého Srbsko mělo v posledních letech. Takže neváhejte a pojďte soutěžit o lístky na jeho koncert 18. září v Paláci Akropolis!

Rozhovory z rubriky

Rozhovory měsíce

Nenalezeny žádné aktivní soutěže