Rozhovor s Jimem Kroftem: Václav Havel byl inspirující člověk

Na nedávném koncertu finské kapely Sunrise Avenue v pražské Akropoli působil v roli předskokana rodák ze Skotska Jim Kroft. MusicWeb.cz Vám přináší rozhovor s tímto mladým hudebníkem.

Jim Kroft Jim Kroft Martin Chochola / Musicweb.cz

Jak dlouhá cesta byla ze Skotska do Berlína, kde se Ti povedlo proslavit se svojí hudbou na alternativní scéně?2012 03_09_02_Jim_Kroft

Vyrůstal jsem ve Skotsku, ale pak jsem se odstěhoval do Londýna, protože, jak to bývá ve většině zemí a určitě i v České republice, je tam větší hudební scéna a více muzikantů. A když jdete na nějakou takovouto velkou scénu, myslíte si, že tam najdete věci, které samozřejmě nikdy nenajdete. V mém případě nastal zrovna boom v digitální hudbě, tím pádem se vydělávalo míň peněz a kapely mezi sebou dost bojovaly o peníze.

A to zrovna nebylo to, o čem jsem snil. Proto jsem se přestěhoval do Berlína, který byl hodně odlišný. Byl levnější a takový mladistvější. Dostali jsme příležitosti, o kterých se nám ani nesnilo. Hráli jsme vlastní hudbu a dostávali za ni zaplaceno. Měl jsem z toho pocit, že všechno bylo levnější, ale stále tam zůstávalo hodně ambicí a takové té lásky k muzice. Navzájem jsme si pomáhali. Ten přístup byl skvělý. Byl jsem rád součástí toho všeho.

Bylo to v Berlíně opravdu pro kapelu nebo interpreta ze Skotska jednodušší než v Londýně?

V dnešní době je tolik konkurence. Abyste něco dělala pořádně, musíte, ať už jako muzikant, novinář nebo třeba doktor, ze sebe dostat co nejvíc a udělat z toho střed dění. Protože bez toho není možné se kamkoliv posunout. Částečně i proto, že si musíte udržet svou soustředěnost a dřít na maximum, abyste byli vůbec schopni zaplatit nájem.

To je v Londýně velká výzva. Zkrátka musíte dřít jako mezek, aby vás alespoň nevykopli z bytu. A pak je tu také to, jak se k vám chovají v klubech. Vůbec celkově v Evropě, i tady v Akropoli, jsou všichni profesionálové. Německo je na to skvělé, všechno tam dělají s takovou pýchou. Pro mě je to pak snazší. Ne, že by z Londýna nebyly dobré kapely a nešlo se tam prosadit, jen je mnohem těžší nad všechny vystrčit hlavu. Koneckonců je to o příležitostech, protože jedna může vést k druhé, i když vám nevyjdou všechny sny.

Jaká hudba Tě nejvíc inspiruje?

Hodně jsem se inspiroval v Berlíně. V Londýně je hodně těžké hrát, hrajete tam jednou za tři měsíce, když nejste nějací headlineři. Miluju kapely jako The Beatles nebo The Doors, kteří hráli každý večer, a tak se z nich staly hvězdy. I ten jejich přístup mě inspiroval. Prostě jako muzikant musíš ven ze své ložnice a něco udělat. Je to výborné vzdělání. Samozřejmě mám rád i současnou, moderní hudbu, i takovou, kde ke všemu přistupují s určitým old schoolem.

Vydal jsi dvě desky během jednoho roku. Jak je tohle možné?

Je to o přístupu a svobodě. Když jsem opustil svoji kapelu, která se rozpadla, a vydal se na sólo dráhu, udělal jsem tu chybu, že jsem poslouchal příliš lidí najednou. Jak postupem času dospíváš a vyrůstáš, zjišťuješ, kolik jsi udělal chyb tím, že jsi poslouchal názory všech ostatních. Postupně se naučíš je neposlouchat. Udělal jsem spoustu špatných rozhodnutí. Napsal jsem hodně písniček a doufal, že každý rok vydám jedno album, což není vždy po ekonomické stránce možné. Znám výborné lidi právě v Londýně, třeba kluky, co mixují u Kaiser Chiefs. A takoví lidé mi pomáhali. Ale zase to bylo to, o čem jsem mluvil, příliš mnoho lidí a pak i chyb. Život tě zocelí. Je o tom velmi dobrá hra od Václava Havla. Než jsem sem přijel, četl jsem nějaké jeho citace. To byl opravdu velký člověk, velmi inspirující.

2012 03_09_03_Jim_Kroft

Můžeš popsat svá dvě alba? Bylo to druhé ovlivněno prvním?

Zajímavá otázka. To první bylo nahráno za týden a byl jsem dost frustrovaný. Musel jsem to ze sebe dostat. Je tam zachycena jistá energie z toho, jak je člověk pomyslně zaseknut, zachycen mezi dvěma balvany. Byla to výborná zkušenost. To druhé album se nahrávalo déle a bylo více o meditaci a o osamělých šesti měsících, kdy jsem to připravoval. Opustil jsem kapelu, přestěhoval se do Berlína a psal písničky. Když jsem toho měl dost, šel jsem se projít po městě a do klubů. Taky jsem se opíjel a v těchto stavech jsem si někdy připadal trochu jak Jekyll a Hyde. Z toho se zrodilo album a první song se dostal do první stovky singlů v Německu. Dost dlouho jsem se cítil tak nějak mimo dění a tohle je o tom pocitu i o tom, jak se dostat zpět. Dost z nás často trpí, ale nikomu o tom neříkáme a jen předstíráme úsměv. A takoví lidé moje skladby velmi ocenili.

Odkud pramení spolupráce se Sunrise Avenue?

Je to dost dlouho, kdy jsme se jako nezávislí hudebníci dali dohromady. Trvalo to roky a roky dostat se až sem. Když jsme v lednu jeli první turné snad někde ve Švédsku, kapela byla nadšená. Pak to vyšlo ještě dál. Je skvělé vystupovat spolu s nimi před takovýmto publikem.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Jedineční Gipsy Kings rozezní své kytary v Praze

    Kdo by neznal hity Djobi Djoba, Bamboleó nebo Volare. Tyhle písně posluchač velmi rád uslyší v rádiu i na tanečním parketu. Temperament, který z nich čiší je opravdu nezvladatelně rychlý a energický. Francouzská kapela Gipsy Kings se předvede živě i Praze, a to bude teprve show!

  • Joe Satriani je na What Happens Next technický a rockový

    Joe Satriani se hned z kraje roku přihlásil s novou deskou nazvanou What Happens Next. I tento název je dobrým důvodem k zamyšlení. Na této znovu zcela instrumentální desce se podíleli i velice zajímaví hudebníci známí z jiných žánrů. A jak zní výsledek?

  • Foto: Blue Shadows, Jazz Dock, 9. 1. 2018

    Blue Shadows je novým projektem hudebníků pocházejících z různých žánrů a oblastí: violoncellisty Jiřího Bárty, známého především ve světě klasické hudby, bubeníka Martina Nováka, který vystupuje s Lenkou Dusilovou, Janou Kirschner či Davidem Dorůžkou, kytaristy Josefa Štěpánka, jenž hraje a nahrává s mnoha umělci, a kytaristy a skladatele filmové hudby Petra Ostrouchova, nominovaného pětkrát na cenu Český lev. Zvláštním hostem byl britský zpěvák James Harries, kterého tak diváci mohli vidět na pódiu s kapelou, což nebývá příliš často. Z koncertu vám přinášíme několik fotografií.

  • Soutěžte o 2x1 lístek na koncert Dálavy

    Převratný přístup k moravským lidovým písním přináší projekt Dálava, který vznikl ve Spojených státech. Julia Úlehla je v Americe narozená pravnučka moravského folkloristy Vladimíra Úlehly, její partner, renomovaný kytarista Aram Bajakian hrál s Lou Reedem, Marcem Ribotem a Johnem Zornem. Pojďte na tento jedinečný koncert do Paláce Akropolis 1. března. 

Rozhovory z rubriky