Rozhovor s Kennym Nealem: Fotbal jsem nehrál, moje hračka byla kytara Doporučený

Kenny Neal je již druhou generací jiholouisianských bluesmanů, jež je držitelem řady poct a ocenění. Syn známého hudebníka Rafula Neala poskytl rozhovor redakci musicweb.cz a povídalo se o blues, o hudební tradici v rodině i o novém Nealově albu. Kenny s ním vystoupí v rámci Bluefestu 22. října v Lucerna Music Baru. 

Kenny Neal Kenny Neal Zdroj: pořadatel festivalu Bluefest

Kdy jste se, Neale, rozhodl, že z vás bude profesionální muzikant?

Nepamatuju si okamžik, kdy jsem s muzikou začal, protože jsem se narodil do hudební rodiny. Můj otec Raful Neal vždycky zkoušel s muzikanty doma.

Sám hrajete od 13 let... Co vlastně pro vás znamená slovo dětství?

Dětství jsem trávil vždycky o víkendech s tátou, se kterým jsem hrál. Nikdy jsem nehrál fotbal, baseball nebo basketbal jako mí vrstevníci, ale vždycky jsem měl pocit, že hudba je mnohem větší zábava než se věnovat těmto sportovním hrám.

Váš otec Raful Neal byl známý bluesový muzikant. Jak vás jeho hudební výchova ovlivnila?

Naučil mě, že se mám chovat k lidem tak, jak chci, aby se chovali ke mně. Naučil mě, že každý je Někdo. Naučil jsem se od něho respektovat ostatní. Naučil mě pomáhat lidem. A takhle bych mohl pokračovat, je takových věcí, co mě naučil, a díky nim jsem se stal mužem, kterým dneska jsem.
Když budu mluvit o blues a muzice, díky němu jsem se dostal k těm nejlepším hudebníkům, jako jsou Muddy Waters, Jimmy Read, Little Walter, Howlin' Wolf. On byl tím, kdo domů nosil jejich desky a hrál jejich skladby, a to bylo pro mě mnohem lepší, než kdyby mi přinesl jakoukoli hračku. Mohl jsem jít do svého pokoje a hrát spolu s nahrávkami a učit se tak ty skladby sám. Myslím, že to pro mě bylo, jako kdybych dostal tu nejlepší hračku. (smích)

Jak jste sám již řekl, jste z hudební rodiny. Máte několik sourozenců, kteří se hudbě také věnují profesionálně...

Jsem nejstarší z deseti sourozenců a všichni se hudbě věnovali. Během uplynulých 12 let mi zemřeli můj táta a tři sourozenci. V mé kapele nyní hrají dva mí mladší bratři, se kterými jezdím na turné. A čas od času nabízíme takový balíček „The Neal Family", všichni se sejdeme a hrajeme společně včetně našich dětí. Více se o naší rodině dočtete na stránkách kennyneal.net, je tam ke zhlédnutí i hudební video Bloodline.

 

 

Neale, ve vaší kapele kromě vašich bratrů působí i váš synovec. Je to pro vás složité říkat příbuzným, co mají hrát, kdy a jak? Jak spolu třeba na turné vycházíte?

Ne, není to vůbec složité. Vědí, kdo kapele velí, když to tak řeknu, ale zároveň je nechávám dělat to, co chtějí, což je i pro ně jednodušší.

Hrajete také doma, když se sejdete?

Ano. Máme klub, který se jmenuje Neal's Juke Joint a zde pravidelně vystupujeme, místní se tam často zastaví a připojí se k nám. Vždycky se tam skvěle bavíme. Jestli někdy navštívíte Baton Rouge v Louisianě, určitě si předem naplánujte zastávku i tady.

Jaký je váš názor na současnou bluesovou scénu, Neale?

Vidím to tak, že blues tu je a přijdou léta, kdy o něm bude slyšet ještě více. Mnoho různých kultur dneska hraje blues. Dříve to byl žánr z dalekého jihu Spojených států, prostě odtamtud blues původně pochází, ale nyní se rozšířilo opravdu po celém světě. Je to ale hezké, že se to stalo.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Kdo je pro vás kytaristou „číslo 1"?

Albert Collins, protože je to hudební samouk. A když ho slyšíte hrát, má jedinečný rukopis, poznáte jeho kytaru ihned a nikdo jiný to nedokáže zahrát stejně.

Neale, můžete našim čtenářům představit vaše zatím poslední album Bloodline?

Tentokrát jsem se soustředil na různé vlivy v blues. Hodně textů na albu vychází z reality, řekněme život jako takový, jaký známe všichni. Vždycky píšu o každodennosti, o životě, jakým si prochází každý.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • FOTO: BLUES ALIVE, DŮM KULTURY, ŠUMPERK, 17.11.2018

    Třetí večer bluesového maratonu pokračoval ve strhující jízdě dnů předešlých. Zahájili jej slovenští Missisippi Mixtape a po nich rozpohybovala publikum strhující skupina Welch Ledbetter Connection. Takovým bonbónkem na pomyslném dortu byla skupina Tamikrest z Mali, kteří přivezli původní africkou hudbu, která se na americkém kontinentě kdysi dávno přetavila v blues. Sice v trochu modernějším, až rockovém podání, ale určitě to byl skvělý hudební zážitek. Kytarové mistrovství nám předvedl Rick Derringer, legenda amerického bluesrocku se svým nepřehlédnutelným bosonohým bubenickým obrem. Posledním vystupujícím byl pestrobarevný Fantastic Negrito, který nenechal posluchače do posledních minut vydechnout a svým strhujícím vystoupením ukončil letošní Blues Alive v Šumperku.

  • Seasick Steve zahraje konečně v Praze

    Již dvakrát svým strhujícím koncertem okouzlil návštěvníky festivalu Colours of Ostrava, letos dokonce na hlavní scéně. Příští rok v březnu se svérázný americký bluesman Seasick Steve, který často hraje na vlastnoručně vyrobené kytary, konečně představí poprvé v Praze.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 16. 11. 2018

    Druhý večer festivalu zahájila prostějovská skupina King Bee s velšským zpěvákem a kytaristou Daley B. Williamsem. Reverend Sekou, na fotkách seriózně vyhlížející kazatel, to tady řádně roztočil. Během prvních písní z něj postupně odlétl klobouk, sako, kravata i košile a zbytek koncertu již poletoval tento malý a dredatý mužík po pódiu i pod ním jen v nátělníku. Tak to byla přímo strhující ďábelská mše! Nesourodé seskupení North Mississippi Blues Project trojice bluesmanů RL Boyceho, Kennyho Browna a Roberta Kimbrougha mě už tolik nenadchlo. Závěr večera patřil očekávané hvězdě festivalu, kterou nebyl nikdo jiný než legenda moderního blues, Joe Luis Walker.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 15. 11. 2018

    Tak to je pecka! Festival Blues Alive získal nejprestižnější světové žánrové ocenění nazvané Keeping The Blues Alive Award pro rok 2019! Cenu uděluje americká nadace Blues Foundation, přední světová organizace, která se snaží ocenit, uchovat a propagovat blues. Tohle úžasné překvapení na nás čekalo hned první večer.

Rozhovory z rubriky