Rozhovor s Lil Edem: Můj talent je od Boha

Hlavní hvězdou letošního Bluefestu, který se uskuteční 16. října v Lucerna Music Baru, je Lil' Ed & The Blues Imperials. Jedenašedesátiletý Ed Williams je přední osobnost chicagské bluesové scény už od 80. let, kdy zformoval první verzi své kapely The Blues Imperials. Na kytaru se učil pod vlivem svého strýce, jímž nebyl nikdo menší než jeden z nejstylovějších bluesových slidekytaristů J.B. Hutto. Na několik otázek Lil' Ed odpověděl redakci musicweb.cz. 

Lil' Ed na Blue Festu 16. října 2016 Lil' Ed na Blue Festu 16. října 2016 Foto: Eva Makovská/musicweb.cz

The Blues Imperials hrají přibližně od roku 1970. Když se do těchto let ohlédnete, jak se blues jako žánr změnil od té doby?
Začal jsem hrát se svou kapelou kolem roku 1983 a moje chápaní blues se od té doby nezměnilo. Jen si myslím, že je nyní hlubší a o něco propracovanější. Blues 21. století pro mě znamená lásku, smutek i štěstí. Ve své hudbě propojuji blues a boogie a to jsou dva odlišné žánry. Jeden značí smutek, jeden rychlost a štěstí.

Jste synovec legendárního slide kytaristy J. B. Hutta. Jak vás styl vašeho strýce ovlivnil ve vašich začátcích?
Naučil mě opravdu hodně a dodnes z toho čerpám. Vložil jsem ale vlastní rukopis do slidového stylu, ale vždycky, když hraji a pořádně se do hraní dostanu, ostatní členové kapely mi říkají, že slyší právě J. B.ho. Měl své vlastní spoluhráče, ale zahrál jsem si s ním opravdu hodněkrát, stejně tak můj bratr Pookie.

A jak vás učil?
Naučil mě krátkou skladbu a pak odjel na turné. Když se vrátil, zahrál jsem mu ji a on mě zase naučil další riff a řekl mi, abych na něm pracoval. A tak to probíhalo neustále.

Vaše rodina je velmi hudební. The Blues Imperials jste založil se svým bratrem, baskytaristou Jamesem "Pookie" Youngem...
Ano, vždycky nás bavilo hrát a tak to šlapalo dobře.

Kdo je vaším bluesovým vzorem?
J.B. Hutto, z mladší generace poslouchám nejčastěji Selwina Birchwooda, Toronzo Cannona a Marquise Knoxe.

K blues se pojí hodně příběhů o křižovatkách, ďáblu, je to už taková tradice od dob Roberta Johnsona. Jaký je váš názor na tyto histoky?
Nevěřím ani jedné z nich, můj talent je od Boha tam někde shora. Miluji lidi a jsem rád, když mohu hrát pro ně a vidím nějakou odezvu.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Jazz Dock přivítá dvoudenní Europe Blues Train Festival

    Již osmý ročník Europe Blues Train festivalu začíná v tomto roce svou cestu v Praze dvěma společnými koncertními dny protagonistů z České republiky a Německa. V druhé polovině září se tato výjimečná akce uskuteční v hudebním klubu Jazz Dock.

  • Zemřel rockový varhaník Marián Varga

    Ze Slovenska přišla smutná zpráva, že v nemocnici podlehl rakovině legendární rockový varhaník a skladatel Marián Varga. Stalo se tak půl roku poté, co oslavil sedmdesátiny. Zdravotní problémy trápily tohoto virtuósa dlouhá desetiletí, nezdravý způsob života ohrožoval jeho žaludek, on přesto dokázal být muzikantsky aktivní i v době, kdy mu plicní choroba už nedovolila ani promluvit. Jeho řečí tak doslova zůstala hudba.

  • Královna světového bluegrassu Rhonda Vincent vystoupí v Rudolfinu

    Jedna z největších osobností současné bluegrassové scény Rhonda Vincent se po dvou letech vrací do České republiky. Hudbu apalačských horalů zahraje se svojí kapelou The Rage 6. září v pražském Rudolfinu.

  • Colours of Ostrava: Poslední den s Katarzií a Jamiroquai

    Poslední den Colours of Ostrava byl ve znamení studené sprchy. Netýkala se však žádného hudebního zklamání, ale průtrže mračen, která v podvečerních hodinách doslova propláchla celý areál Dolních Vítkovic.

Rozhovory měsíce

Nenalezeny žádné aktivní soutěže