Rozhovor s Make My Heart Explode: Hurts nám prý ukradnou nápad pro své nové album

Synth-popvá formace Make My Heart Explode o sobě pomalu ale jistě dává světu vědět. Nedávno se kluci dokonce objevili jako předskokani britských Hurts. Co je pro ně v hudbě důležité a jak to bylo s Hurts, se dozvíte v našem rozhovoru.

Make My Heart Explode v LMB Make My Heart Explode v LMB Foto: Jakub Macháček, musicweb.cz

Jste poměrně mladá kapela. Jak jste se doposud zabydleli na české hudební scéně? Jak často vás mohou fanoušci slyšet hrát naživo?

Filip: Matematicky to vychází přesně na jeden a půl koncertu měsíčně (smích).

Vláďa: Bohužel většinu jsme odehráli v Praze. Určitě bychom strašně rádi hráli jinde po České republice. Snad se nám podaří zaujmout některou z větších kapel, aby nás vzali jako support na turné.

Zkuste charakterizovat svoji hudbu. Co je pro vás ve vašem uměleckém projevu nejdůležitější?

Filip: Máme rádi čistotu a jednoduchost, což se občas zaměňuje se sterilností. Myslím, že ořezat hudbu na bicí, basu, zpěv a jeden synťákový zvuk je naopak strašně složité. Každý nástroj, tón a výraz ve zpěvu pak musí mít přesně svoje místo a smysl. Určitě je pro nás zásadní správně ubírat než přidávat.

Kde se vzal název kapely Make My Heart Explode? Nevidíte nevýhodu v tak dlouhém jménu? Současné trendy mají tendenci spíše zkracovat…

Vláďa: Ani ne. Právě tím, že všichni zkracují, my prodlužujeme (smích). Myslím, že to vystihuje všechno, o čem je naše hudba i texty – je to živá a pozitivní hudba, ale zároveň hodně romantická.

Filip: Taky se nám v tom líbí ten imperativ.

 

Podívejte se, jak vypadají koncerty Make My Heart Explode

 

Vaši debutovou desku pokřtila Dara Rolins. Proč zrovna ona? Kde a jak jste se seznámili?

Filip: Seznámil nás náš společný kamarád Dan. Dary si fakt vážíme za to, kam to dotáhla, a taky za to, že na sobě stále maká, dělá nové věci a neustrnula.

Vláďa: Hrozně nám imponovalo, s jakou samozřejmostí přišla podpořit naprosto neznámou kapelu jenom proto, že se jí líbila naše deska. Nic z toho neměla a nikdy mít nebude.  A podle mě je tohle ryzí láska k hudbě, ne?

České kapely se dělí na ty, které jsou věrné svému jazyku, a anglicky zpívající. Vy patříte do druhé skupiny. Proč jste zvolili angličtinu? Napadlo vás někdy zpívat česky?

Vláďa: Upřímně? Nikdy (smích). Všechny kapely, co milujeme a co jsme kdy poslouchali, zpívaly anglicky. Pokud z něčeho vycházíš, musíš na tom stavět. A naše hudba v sobě prostě žádné odkazy na českou hudbu nenese. Naopak by od nás bylo umělé a strojené něco českého do hudby vnášet.

Objevili jste se v Roxy i na slovenském festivalu Grape. Dáváte přednost klubové scéně, nebo open air akcím?

Filip: Oboje má svoje kouzlo a baví nás stejně. Je to asi spíše o tom, kde ta hudba funguje nejlíp.

Vláďa: Ty skladby MMHE prostě evokují více prostoru a velikost. Přijde mi, že to lépe funguje na festivalech a větších pódiích než na intimní klubové scéně.

 

 

Předskakovali jste britskému duu Hurts. Jak hodnotíte jejich hudbu?

Filip: Hurts jsou opravdu novátoři a strašně se nám líbí, že do své hudby vnášejí takovou rafinovanou jednoduchost a čistotu. Snažíme se o to samé.

Jak jste se dostali ke spolupráci s Hurts?

Filip: Byla to dost velká náhoda. Celé turné s Hurts hraje kapela, která zrušila několik koncertů z turné. A místní promotér David Urban z DSMACKU nás oslovil, jestli bychom nechtěli hrát. Samozřejmě, že jsme hned řekli ano!

Mluvili jste s nimi?

Vláďa: Já jsem se bavil po koncertě s Adamem. Hrozně se mu líbil formát naší desky a prý nám ten nápad ukradnou na jejich příští album (smích).

Vy i Hurts se prezentujete jako synth-popové formace. Myslíte si, že synth-pop je žánrem, který bude v budoucnu udávat popu obecně směr?

Vláďa: Myslím, že synth-pop je jenom nálada, aranže a takový obal písničky. Ten obal se v cyklech mění podle trendů, vždycky je ale pod tím silná písnička, kde hraje nejdůležitější roli rytmus a melodická linka.

Filip: Přesně. Pokud bys vzala písničky zrovna třeba Hurts a okleštila je na kytaru a zpěv, tak tam je obyčejná písnička, která by stejně dobře fungovala před padesáti lety a bude fungovat i za padesát let.

Jak bude vypadat vaše budoucnost? Plánujete detailně, nebo vše necháváte plynout a čekáte na naplnění osudu?

Filip: Plány máme pořád, ty ale ne vždy vyjdou (smích).

Vláďa: Člověk musí jít za svým snem, zároveň ale umět přijímat věci s pokorou, jak přijdou. Myslím, že v hudbě to platí dvojnásob. 

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Rainbow v Praze spustili stroj na vzpomínky

    Po téměř dvaceti letech hraní středověkých balad se legendární kytarista Ritchie Blackmore vrátil k elektrické kytaře a představil další reinkarnaci svého seskupení Rainbow. Pražský koncert měl ukázat, jestli by nebylo lepší, kdyby zůstal u loutny.

  • Foto: minus123minut, Jazz Dock, Praha, 20. 4. 2018

    Kapela minus123minut zraje jako víno a dva po sobě vyprodané koncerty v pražském Jazz Docku je toho důkazem. Podívejte se na fotoreport.

  • Československý beatový festival se vrací a nabírá na objemu

    Není to ani půl roku zpět, co se ve Velkém sálu pražské Lucerny uskutečnil při příležitosti 50. výročí čtvrtý ročník Československého beatového festivalu a přípravy na ten pátý už jsou v plném proudu. Novinkou je rozdělení festivalu na dvoudenní akci, vzpomínkový koncert v Divadle Hybernia a soutěž ROCK PRO TENTO ROK, do které se může přihlásit libovolná skupina.

  • Jak správně vybrat akustickou pěnu? Praktické tipy

    Nejeden hudebník se zamýšlel nad tím, jak dosáhnout lepšího zvuku. Plata od vajec, staré koberce či matrace. Znáte to? Možná jste si tím také prošli, ale stříleli jste naslepo nebo jste nedosáhli požadovaného akustického efektu. Doba se změnila, to co bylo kdysi nedostupné, je nyní dostupné za rozumnou cenu a v širokém výběru. O čem je řeč? O akustické pěně.

Rozhovory z rubriky