Rozhovor s Nil: Měli jsme obavy z vítězství v CocaCola Popstar

Rocková kapela Nil vydala ke svému desátému výročí již třetí studiové album s názvem The Velvet Touch of Tongue, se kterým vyrazila na své turné po České republice. Co se během desetiletí existence kapely odehrálo, jaké mají vize a další zajímavosti nám prozradil bubeník z Nil Michal Končický.

Michal Končický Michal Končický Zdroj: niltv.com

Slavíte desáté výročí kapely. Co se změnilo od jejího založení po současnost?

Změnilo se to, že jsme všichni o deset let starší, máme za sebou čtyři alba, téměř čtyři sta odehraných koncertů. A myslím, že snad i o něco líp hrajeme. Naopak se nezměnila sestava, a za to jsme moc rádi.

Dokážete si představit, jak kapela bude fungovat za dalších deset let? Máte nějaké vize?

Pokud bude za deset let Nil ještě fungovat - a my doufáme, že ano - tak si můžeme jen přát, aby jsme měli alespoň tolik fanoušků a koncertů jako doteď. Samozřejmě pokud by to mělo stoupající tendenci, byli bysme jen rádi. Co se týká nějakých vizí, rádi bysme natočili opravdu skvělou desku se skvělým zvukem.

Je něco, co jste během těch deseti let kapely prožili a na co nikdy nezapomenete? Něco šokujícího, nebo nečekaného?

Hodně zajímavé bylo natáčení našich videoklipů. První se točil v jednom národním parku v Holandsku a ve starém libereckém kostele, druhý v psychiatrické léčebně. Pro mě osobně byl zážitek zahrát pro Eda Kowalczyka, což byl leader v té době mojí vůbec nejoblíbenější kapely Live. Hráli jsme totiž na akci fanklubu Live v Haagu, kam se přiletěl osobně podívat. Jinak zážitků je za těch deset let opravdu hodně, to by bylo na román. Nic vyloženě šokujícího mě nenapadá.

 

Čtěte také: Rozhovor s Gate Crasher: Napsat anglicky nějaký blábol jde za minutu

 

Máte anglické texty. Většina kapel zpívajících v jiném jazyce než v rodném má k tomu určitý důvod. Jaký je ten váš?

Hanka odmalička vyrůstala na anglicky zpívané muzice, navíc angličtina je její velký koníček, takže je to pro ni naprosto přirozené. Trochu nechápu předsudky vůči angličtině tady v Čechách, myslím že například v Německu nebo Holandsku to absolutně nikdo neřeší.

Na předprodukci části skladeb vašeho alba The Velvet Touch of  Tongue se podílel i americký hudebník a producent Steve Walsh. Jak vaše spolupráce probíhala? Hodláte s ním spolupracovat i v budoucnu?

Spolupráce vypadala tak, že jsme Stevovi nejdřív poslali nahrávky skladeb, u kterých jsme cítili, že by potřebovaly ještě trochu „pomoc“. On nám napsal nějaké svoje připomínky a potom za náma přijel do zkušebny, kde jsme si to s ním všechno ještě jednou probrali, zahráli a nahráli. U singlu Velvet, který jsme točili v roce 2011, byl s náma i ve studiu. Případné další spolupráci bysme se určitě nebránili.

Na konci března jste odstartovali turné do jedenácti měst v České republice. Je nějaké místo, kam se obzvlášť těšíte?

Těšíme se na všechny koncerty, o něco víc možná na kluby, ve kterých jsme ještě nehráli. Na seznamu jich pár je.

 

 

Už jste koncertovali i za hranicemi naší země. Do jaké nejvzdálenější země byste si chtěli jet zahrát a proč?

Nejvzdálenější civilizovaná země je asi Austrálie, tak třeba tam. Lákavé je taky Japonsko. V Austrálii je teplo, v Japonsku prý skvělé publikum.

Kdybyste měli možnost vybrat si skupinu (nebo zpěváka), se kterou byste si zahráli, o koho by se jednalo? Máte nějaký vzor?

Na prvním místě jednoznačně Pearl Jam, na těch bysme se shodli určitě všichni.

Připravujete svůj nový klip pro písničku The Jaws of Sickness. Už víte, jak bude vypadat?

Jelikož už máme natáčení klipu za sebou, tak víme. Bude to náš první „hranej“ klip s hercema, natáčený v hodně zajímavých lokacích. Děj prozrazovat nebudu. Jsme hrozně zvědaví na výsledek a těšíme se na něj.

Měli jste někdy z něčeho strach nebo trému?

Trochu obavy jsme měli z možného vítězství v soutěži CocaCola Popstar, když jsme se v roce 2005 dostali až do jejího finále. V průběhu soutěže jsme totiž zjistili, že to není nic pro nás. Byla to naše první a nejspíš i poslední soutěž.

Termíny koncertů v rámci turné:

13. 4. Vyškov (Gate Crasher)

18. 4. Praha, Rock Café

26. 4. Opočno, zimní stadion

6. 6. Brno, klub Metro Music Bar

7. 6. Veltrusy u Mělníka (Noid)

15. 6. Přívrat, Presfest

29. 6. Broumov, kulturní centrum

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Árstídir jsou na desce Nivalis v té nejlepší formě

    Islandská kapela Árstídir již prošla řadou změn, co se počtu členů kapely týče. Nyní v triu vydává nové album nazvané Nivalis, které obsahuje 13 autorských skladeb převážně v angličtině, ale i na rodnou islandštinu, na kterou jsme u této kapely zvyklí, také dojde. Pokračují ve stejném stylu i nyní?

  • Rozhovor s Bad Karma Boy: V Česku chybí celoplošné alternativní rádio

    Produkují hity, ale přesto jsou součástí alternativní scény. Slovenská skupina Bad Karma Boy se od popu s psychedelickou atmosférou posunula blíže k elektronice a své aktuální album Překrásný nový svět představí již tuto sobotu na pražském Metronome festivalu. Na otázky Musicwebu odpovídal frontman kapely Juraj Marikovič.

  • Foto: Bounty Rock Cafe Open Air, Olomouc, 16. 6. 2018

    To byl pořádný rockový festival v kotli olomoucké korunní pevnůstky! Zahájení patřilo olomoucké skupině Skramasax  a pak následovala dánská rocková smršť Blindstone. Metalisty, a nejen je, potěšila nejvýraznější skupina současnosti Dymytry, předvádějící nejen hudební, ale i propracovanou pódiovou a ohňovou show. Excelentní zpěvák skupiny Rainbow (nejen) Doogie White nám svým živelným projevem připomenul jejich hity. Po skupině Supergroup přišla největší hvězda večera - The Magic of Santana. Originální Santanovi zpěváci Alex Ligertwood a Tony Lindsay se špičkovým devítičlenným bandem předvedli úžasnou a strhující show. Trochu v jejich stínu ukončil festival blues-rockový kytarový virtuos Ryan McGarvey. Vynikající a určitě rád zajdu na jeho samostatný koncert. Půlnoc odbila a festival uprostřed města Olomouce musel nekompromisně skončit. Tak za rok zase! Koukněte na fotoreport:

     

  • Foto: Jethro Tull, Státní zámek Sychrov, 16. 6. 2018

    Zámeckou zahradou na Sychrově se v sobotu večer vznášely čarovné tóny Andersonovy flétny. Vystoupila zde totiž v rámci oslav 50 let od svého vzniku legendární britská folkrocková skupina Jethro Tull. Zámek Sychrov spolu se zapadajícím sluncem vytvořil pro tento koncert ideální kulisu.