Rozhovor s The Agony: Chystáme EP a zahraniční turné

Dívčí kvartet The Agony je na naší hudební scéně od dubna roku 2013. Stylově vychází z kapel jako Girlschool nebo Runaways. V loňském roce dívky vydaly našlápnutý debut Dirty and Dangerous a už se chystají nahrávat následovníka. Původně jsem s nimi chtěl udělat minirozhovor jako doplněk k článku o nahrávání nového EP. Ale protože zpěvačka/kytaristka Nikola "Niky" Kandoussi a bubenice Martina "Kajda" Balcarová jsou hodně sdílné slečny, nakonec se nám rozhovor před koncertem na oslavu třetích narozenin The Agony trošku protáhl. A zde je výsledek. 
The Agony mají slušně našlápnuto The Agony mají slušně našlápnuto Jan Nožička
 
Kolik písní se chystáte nahrávat ?
 
Niky: Chystáme se nahrávat jednu až dvě písně. Vracíme se do studia Hostivař, protože první CD, co jsme tam nahrávaly, je dobré. Chceme mít tentokrát lepší zvuk, takže si s tím dáme větší práci. Budeme nahrávat 23. a 24. května a těšíme se.
 
Kdo písničky skládal a přistupovaly jste ke skládání nějak jinak něž na prvním CD?
 
Niky: Tak většinou je to tak, že písničky u nás skládám JÁ. Ale tentokrát jsme to udělaly tak, že jsem přišla třeba s nějakým riffem nebo kostrou songu, holkám jsem to zahrála a pak jsme to dojely celý. Takže místo toho, aby byl podíl na songu Niky x The Agony 90:10, tak teď je to 60:40.
Kajda: Další velký rozdíl je, že konečně jsem si tam bubny vymyslela já.
Niky: Ano, protože na prvním CD to bylo tak, že já už jsem měla připravená dema i s bicíma a Kajda je nahrála tak, jak bylo třeba, není žádný amatér nebo narcis, aby si to chtěla za každou cenu hrát po svém. Teď to ale bylo jinak, skládaly jsme ve zkušebně a každá přispěla svým dílem. Další velký rozdíl byl v tom, že písně na prvním albu jsem skládala třeba už v šestnácti, před The Agony. Byla jsem hodně zabředlá v osmdesátkách. Dneska už ale poslouchám jinou muziku, poslouchám Queens of the Stone Age, Arctic Monkeys a podobně, a myslím, že se to v tom dost odrazí. Už by to nemělo znít tak zaprděně, dřevně, osmdesátkově. Mohlo by to jít víc do současnosti, a to by byla asi ta největší změna
 
Jak se bude EP jmenovat a kdy by mělo vyjít?
 
Niky: Zatím nevím jak holky, ale já bych ten název směřovala k titulnímu songu, tedy Radio Silence, popřípadě Enter Radio Silence
 
Co plánujete na léto?
 
Niky: Kromě grilovaček a hojného popíjení budeme taky hrát. Třeba Rockfest Dačice, což je hodně zajímavý fesťák a bude tam veškerá špička české hudební scény
Kajda: Včetně nás (smích).
Niky: A potom budeme hrát 6. srpna na Natrucu v Kolíně, ten je hodně oblíbený s nádherným prostředím. Loni jsme hrály na Masters of Rock, tak to jasné, že to se těžko překonává, ale ty Dačice a Natruc budou určitě další skvělé položky do našeho kapelního CV. Také budeme hrát svoje první zahraniční turné, chystáme se do Holandska a do Anglie snažíme se také domluvit nějaká vystoupení v Německu. V Anglii je zatím dohodnutý koncert v Northamptonshire. Jednáme i o vystoupení v Londýně, ale je to náročné, protože tam neznámé kapely moc nechtějí brát. Tak jsem na Facebooku spustily takovou virální kampaň, kde prosíme naše fanoušky, aby se vyfotili s nápisem I want The Agony to play in London. K našemu velkému překvapení to spousta fanoušků udělala a vypadá to super, protože tím chceme těm pořadatelům dokázat, že by tam na nás lidi přišli. Že jsme jim stáli za to, aby se s tou cedulí vyfotili a na ten Facebook to dali, tudíž nejsme kapela, která je každému ukradená. A zdá se, že to zabírá, protože už nabídku od jednoho londýnského klubu máme. Je to v jednání a měly bychom tam hrát 21. srpna. Další informace o potvrzených koncertech ať už v zahraničí nebo doma najdete na www.theagony.cz. V Anglii budeme také hrát na festivalu Women in Rock, kde vystupují výhradně kapely s aspoň jednou ženou v sestavě. Na to se hodně těšíme, protože se tam potkáme s Jackie Chambers z Girlschool. S Girlschool jsme hráli v Praze a od té doby se hodně kamarádíme. Jackie tam bude se svou kapelou Siteria a už potřetí se tak setkáme na stejném pódiu, takže to bude určitě fajn.
 
Na to turné pojedete s nějakou jinou kapelou?
 
Niky: Zatím budeme headlinovat, uvidíme kolik lidí přijde. Pro nás to není úplně první zkušenost s hraním za hranicema. Hráli jsme už na Slovensku a každý rok hrajeme v Německu. Už pár měsíců po tom, co jsme založily kapelu a začaly jsme hrát, měly jsme jedno z prvních vystoupení v Německu.
 
 
Chystáte natáčení dalšího regulerního CD?
 
Niky: Singl chceme vydat v červnu, a to proto, že v červnu slavíme třetí narozeniny a chtěly jsme při té příležitosti vydat nějakou novou muziku. Jinak se jedná o ochutnávku z nového CD. To je v plánu buď na konci tohoto, nebo na začátku příštího roku, záleží na tom jak budou peníze a jak budou písničky. Zatím máme čtyři písničky.
 
Hrajete už některé z nich na koncertech?
 
Niky: Ano, hrajeme dvě nové písničky. A dneska se chystáme v premiéře zahrát třetí. Jedná se právě o náš nový singl Radio Silence. Takže, aby naši fanoušci na nové CD nemuseli čekat, tak jim novinky hrajeme už teď. Podobnou věc jsme udělali v roce 2014. Nejdřív jsme vydali čtyřpísňové EP, pak dlouho nic, protože jsme se na desku ještě necítily, pak jsme vydaly singl Give It To Me. Takže my to takhle máme, že singl je takový mezistupeň mezi normálníma nahrávkama.
 
Chystáte k singlu i nějaké video?
 
Niky: Určitě chystáme. Zatím nevíme o čem, ani nevíme s kým, ale určitě to máme v plánu. Až to vymyslíme, tak to natočíme a hned vydáme. A bude to dobrý.
 
Kajda je profesionální hudebnice. Jak vlastně došlo k jejímu angažmá?
 
Niky: Já jsem hlavně hrozně nadšená, že Kajda je u nás v kapele. My se známe už spoustu let. Poprvé jsme se potkaly, když mi bylo třináct let, viděla jsem její vystoupení v kolínském klubu U Vodvárků a hned jsem věděla, že s ní chci hrát . Jednak znala Girlschool. Ne, že by je milovala tak jako já, ale znala je, a tak jsme se daly do řeči. A hned jsem věděla, že s ní chci hrát, ale strašně let to nevycházelo, protože jsme každá hrály někde jinde. The Agony vznikly bez ní, ale nastala taková situace, kdy nám naše původní bubenice oznámila, že chce mít dítě, takže jsme potřebovaly záskok. A Kajda se zrovna vrátila z hraní na zaoceánské lodi a tak byla moje první volba. Takže k nám nastoupila, hned skvěle zapadla. 
Kajda: Nedávno jsem si pročítala naše společné konverzace na Facebooku a dost jsem se u toho pobavila. Trvalo to dva roky a je tam vidět, jak se ten kruh krásně uzavřel. Začalo to zprávou "Hele Nikky, zrovna jsem přestala hrát s kapelou, tak pojď, založíme tu kapelu, o které jsme se bavily", a ona na to: "Sorry, já teď hraju s Brichtou, nejde to". Za půl roku zpráva od Nikky: "U Brichty už na to kašlu, konečně zakládám tu dívčí kapelu, jdeš do toho se mnou?" A já: "Sorry Nikky, nejde to, já jsem teď někde ve Středozemním moři." A takhle jsem se asi rok naháněly, nakonec to vzniklo beze mě. A pak to shodou okolností vyšlo, že Jarka, první bubenice, potřebovala za sebe náhradu, tak jsem byla zrovna volná, protože jsem byla 4 měsíce doma z lodi. A tak k tomu došlo.
Niky: A já ještě chci k tomu říct, že my si z Kajdy neustále děláme legraci, ale já jsem opravdu moc ráda, že je s náma, protože je výborná muzikantka a umí noty (smích). U nás chytla ten správný feeling k našim songům, ačkoliv hraje v souboru a hraje na tympány a na triangl...
Kajda: ...a taky na cajon...
Niky: ... tak ve své podstatě je to rockerka. Umí si vymyslet vlastní vyhrávky do písniček, má parádní sóla. A navíc je to skvělá baba.
 
Nedávno jste hrály akusticky. Jak vám to sedlo? Dovedete si třeba představit akustické turné?
 
Niky: Tak akustické turné, to nevím, ale co se týká akustických koncertů, tak jsem rozhodně pro.
Kajda: Já taky.
Niky: Já totiž miluju unplugged. Kajda i já obě máme rády Kissáky.
Kajda: Přesně, díky Kiss vlastně hraju na bubny.
Niky: A díky Kiss já hraju na kytaru. Takže to nás taky spojuje. A když se hraje song akusticky, tak se pozná, jestli je to dobrý song nebo blbý song. My jsme zatím hrály akusticky jednou a bylo to dobré. Myslím, že kdybysme to nacvičily pořádně, promakaly aranže, tak by to pro fanoušky mohlo být zajímavé.
 
Děkuji za rozhovor!
 
 
Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

Rozhovory z rubriky

Rozhovory měsíce

Nenalezeny žádné aktivní soutěže