SUNSHINE: Back To The Roots je taková celovečerní komedie

„Bestofka je zhovadilost," tvrdí frontman Sunshine Kay Buriánek. Když kapelu nedávno přepadla chuť bilancovat, rozhodli se natočit dokument. Rutinní záznamy z koncertů ale nečekejte. Hlava projektu Kay šel opravdu až ke kořenům, takže se ve videu objeví dosud neviděné archivní záběry, řada rozhovorů i materiál z výletu do Ameriky, kam se po letech vrátil, aby oprášil vzpomínky na události, které Sunshine vynesly na výsluní. Výsledek s názvem Back To The Roots už je na světě a první promítání probíhá v rámci koncertního turné po celé republice.

 

 MG 0390desatVždycky jsem z tebe mívala pocit, že se tak trochu nerad hrabeš v minulosti. Co tě přimělo vracet se ke kořenům?
No, to máš asi správnej pocit. Já se rád dívám dopředu. Ale zase takový množství vzpomínek a hlavně nashromážděnýho materiálu je strašná výzva. Asi přišel čas tomu dát formu, a tak díky Martině a Soundmachine, což je producent, se podařilo sehnat peníze, abych si konečně mohl udělat vejlet do milovanýho L. A., haha. Ne, vážně, je to na nás docela velkej projekt, bylo už třeba ty stárnoucí kontejnery nějak důstojně zakonzervovat, než už z nich nepůjde technicky nic vykuchat. Dlouho se to odkládalo, nikomu se do toho moc nechtělo, až jsme někde přemluvili úplně zmaštěnýho Marshala, kterej ani nevěděl, na co kejvnul, a teď z toho má už půlku hlavy šedivou. Naštěstí se asi všude jinde holí, jinak by těch vlasů děda Vševěda bylo ne do polštáře, ale do dvoudeky.


Jaký byl výlet do Ameriky?
No, bylo to vtipný, protože my jsme se s Jirkou znali jenom krátce, tak to je vždycky loterie se s někým pustit na takovej trip. Ale byla to celkem jízda. Samozřejmě většina věcí je nepublikovatelná, ale srandy jsme si užili dost. Počínaje mým navigováním (pletu si levou stranu s pravou a zásadně se nedívám do GPS, nebo když jo, tak mi padá na zem přesně v momentě, kterej je rozhodující, takže jsme navštívili i spoustu míst, který jsme nechtěli) a údajnou srážkou lachtana vodním skútrem konče. Když jsme se vraceli do Čech, byli jsme tak nevyspalí a unuděný, že jsem okamžitě po nástupu do letadla přemaloval takovej ten polštář, co dostaneš, a taková postarší letuška (chtěl jsem napsat milfka, ale to spíš už byla něčí babička) si toho nestandardního přístupu všimla a tak jí to zaimponovalo, že nám pak celej let z New Yorku až do Prahy nosila jednu Coronu za druhou se slovy, že se postará o to, abychom neměli žízeň.

kaypillow kaypillow2


A jak ses cítil, když jsi byl zpátky na místech, kde se tvojí kapele obrátil osud vzhůru kořenama?
Strašně! Měl jsem chuť se už nevrátit, ale už asi v půlce nám došly peníze, takže návrat byl nevyhnutelnej. Ne, že by to teda teď bylo nějak výrazně lepší, hahaha.

Jaké vzpomínky byly nejsilnější?

Ani ne tak vzpomínky, spíš ten pocit, že ti to okamžitě všechno naskočí, víš, kde to je hezký, kde se můžeš dobře najíst, najednou máš to město zase v sobě a nemáš ten pocit odcizení a klaustrofobii z takovýho obra, jakým L. A. je. Bylo to milý a příjemný, ale musel jsem si pořád říkat, že to je proto, že tam jsem jenom na chvíli, že to je jako výlet a iluze dokonalosti je fakt jenom iluze. Jako když si jezdíš po Sunset, zpíváš si Vánocééé (neptej se mě proč, to se nedá ani vysvětlit, haha), tlemíš se jako hovado a venku je třicet dva a jasno, tak máš pocit, že život je fakt krásnej. A přitom je to jenom iluze, že jo.

Byl ses podívat i na místech, kde jste hráli? Neuvažoval jsi o tom vzít tam kapelu a třeba si tam znova zahrát?

Haha, my bychom si zahráli tak leda ve Venice na chodníku do klobouku. Dělám si legraci. Víš moc dobře, že aby tam kapela hrála a mělo to smysl, musí na tom pracovat, mít booking a tak. Byli jsme se mrknout samozřejmě v The Che Café v San Diegu nebo na Troubadour v L. A., ale my jsme vlastně moc času na flákání neměli. A pak jsem celkem rád, že jsme tam byli jenom ve dvou, znamená to míň konfliktních situací, pokud teda nejsi gay pár, že jo, no... A to my nejsme, takže pohoda, nemusíš řešit žádný shoppingy a tak. My jsme si vyšli vstříc, Jirka mě bez řečí doprovodil koupit si nový Calvin Klein trenýrky a já s ním šel zase asi deset kilometrů pěšky po Melrose kvůli American Apparel v padesátistupňovým vedru, aby si tam koupil jedny ponožky. Byli jsme si kvit a pak už jsme se soustředili jenom na práci a Coronu

 MG 0588Co se vám tam konkrétně podařilo vytvořit?

Točili jsme rozhovory s lidma, kteří měli pro Sunshine nějakej zásadní význam, což jsem já zodpovědně připravoval asi dva měsíce, aby to nevypadalo, že to byla jenom taková prdel. Čtyři jsme natočili v L. A., za jedním jsme museli do Las Vegas, kde to bylo taky srandovní, a za jedním jsme jeli do San Diega s dvoudenní zastávkou u mýho bratra, kde pravě probíhaly ty nájezdy na tučňáky, kejkle v bazénu za barákem, grilovačky a doplňování tekutin, což byla taková naše odměna za strastiplný cestování, haha. A taky jsme natočili spoustu spojováků. Třeba v San Diegu je jeden spot, těsně u letiště, ale ve městě, kde přistávají ty obří jumba tak nízko nad tebou, že máš pocit, že ti podvozkem sundají čepici. Takže jsme několik minut instalovali uprostřed silnice kameru na stativ, pak čekali několik dlouhejch minut, až bude přistávat fakt nějakej macek, abychom zjistili, že díky blbýmu odhadu přistával pěkně mimo záběr. A tak, no...

Před lety jste spolupracovali s Lindou Perry. Měl jsi možnost se s ní opět setkat?

Ne, to se bohužel nepovedlo, i když to byl taky jeden z mých cílů. V kontaktu jsme, ale ona je moc busy a navíc byla v době našeho pobytu mimo město. Ještě do poslední chvíle to bylo otevřený, pak jsme si říkali, že seženeme nějakou lesbickou dublérku, on by to stejně nikdo nepoznal, ale nakonec jsme toho měli i tak dost, že jsme se na to vykašlali.

Když ještě zůstaneme v Americe - v čem se běžné fungování kapely liší tam a u nás?
Hele, je to asi stejný. Jenom ty kapely u nás to nevědí, protože moc nikam nejezdí, haha. Až na výjimky, samozřejmě. Ale troufám si tvrdit, že neznám jinou kapelu v našem žánru, která by dělala takovýhle turné a tak často. Což je taky i zásadní rozdíl v tom, jak se kdo pak chová. Když se o sebe musíš starat 24/7 několik týdnů, o všechno se starat a samozřejmě i dealovat s tím, že tě nikdo nezná a buď lidi nějak zaujmeš a na koncertě zůstanou, nebo ne a jdou do píči, tak tě to srovná. Vystřízlivíš a vrátíš se pěkně na zem. Tady kdejaká kapela, co odehrála dvacet koncertů lokálně a jeden festival ve dvě odpoledne pro pár lidí, už páskuje a dělá ramena. Pokoru by měli prodávat v hudebninách společně se strunama a trsátkama, hehe.

Jak sám říkáš, vyjma letošního léta koncertujete poměrně intenzivně. Pociťuješ někdy opotřebení materiálu a chuť to zabalit?

Ne, hahaha. Znáš mě, já jsem nezmar.

Nebojíš se, že tě časem začnou fanoušci řadit mezi zombie české hudební scény? Nebo to prostě máš tak, že kapela a všechno kolem je jako droga, přes kterou vlak nejede?

To je ale dost vostrý od tebe, není?! Máš ten pocit? Moc dobře víš, že to říkám furt, že přesně tohle nechci. Nesnáším kapely, co přesluhujou. Na druhou stranu ten pohled je subjektivní. Někdo si může myslet, že Suns měli skončit třeba po Dreamer, někdo třeba i dřív, pro někoho jsou kapely starý, když členové přesáhnou pětadvacet let, třeba. Lidi, co mě nesnášej, tak koušou písek s každým momentem, kdy se někde objevím. Pro ty mám jeden vzkaz a ty víš jakej, ani ho nemusím vyslovovat. Nereflektuju v tomhle přání druhejch, ať je jakýkoliv. Já dělám věci, který uznám za vhodný a který mě nějak uspokojujou, naplňujou, motivujou, nebo posouvaj a je jedno, jestli tím, že třeba vidím, že něco byl přešlap, nebo naopak jsem spokojenej a lidi kolem mě taky. V tom je kouzlo svobodnýho povolání, který je na druhou stranu hodně věcma vykoupený, to už si málokdo z těch, co píčujou, uvědomuje. Až budu mít pocit, že se mám stáhnout, udělám to.
A dokážu si představit, co za lidi to říká. To jsou přesně ti, co patřej k hardcore jádru pražský hudebnický pseudosmetánky, co rádi sofistikovaně blijou nad věcma, o kterejch nemaj ani páru a hlavně nevystrčili pomalu nos z Prahy, natož z Čech, haha.

 MG 0458desatOK, tak tedy zpátky k Back To The Roots... Můžeš v kostce přiblížit, co všechno takový výroba dokumentu obnáší?

Dokument je neskutečnej voser, pokud kohokoliv napadne, že má zálusk něco podobnýho udělat, říkám rovnou - zapomeňte na to, haha. Je to strašně moc práce, která ve výsledku není ničím vyvážená a v momentě, kdy přijde první hlas dementa, kterej řekne nic moc a zívne to, je to ultimátně demotivující dělat vlastně cokoliv, haha. Na druhou stranu lidi jako my, s humorem, co je hodně za rohem, to celý martyrium doceněj zase jinak. Ale většina věcí s tím spojenejch je vlastně děsná nuda a jakože "fun" je to tak z deseti procent. My jsme si s Jirkou těch deset procent nafoukli tak na čtyřicet, protože ten výlet do Ameriky byl vlastně děsně zábavnej, takže my jsme spokojený a já doufám, že i výsledek bude aspoň pro nás satisfakce a lidi to oceněj, protože ta práce za tím bude určitě vidět.

Co jsi od natáčení nečekal předtím, než ses do něj pustil?

Já toho zase tak moc nedělám, tu špinavou práci dělaj ostatní, haha. Nadsázka... Já jsem od začátku věděl, jaký to zhruba bude a co budu muset dělat, protože jsem takovej supervizor, prudič přes vize, co tam jako musí bejt a co naopak ne a tak. Rozhovory jsem si připravoval sám a taky je dělal, protože jednak ty lidi znám a oni mě, takže není tak těžký je rozmluvit, což by někdo jinej mohl dělat v rámci dokumentu jenom tězko, druhak znám všechny situace a souvislosti. Bylo by super nechat si to udělat na klíč, ale to u takovýho projektu, kdy nejsou věci časosběrně točený se záměrem, že se budou nějak zužitkovávat, dost dobře nejde. Ale hlavní tíha a potažmo zodpovědnost je stejně na Jirkovi a Vojtovi, kterej to stříhá. A samozřejmě ty technický aspekty, produkce a peníze, to je zásluha a práce Martiny.

Prozradíš, co všechno v dokumentu je?

To fakt nejde. Jsou tam vtipný momenty, ale spíš takový skeče, do hodiny a něco nejdou nahustit celý příběhy, ale já doufám, že to bude zábavný od začátku do konce. Prozrazovat nic nechci, proto děláme takovýhle projekce v rámci koncertů, i když je to hodně risky podnik, lidi budou courat na bar, bavit se... Ale chtěli jsme vyzkoušet, jak to bude fungovat v klubech, kde bude hodně lidí, s velkým zvukem a ne aby si to někdo jenom koupil na DVD nebo spíš stáhnul z ulozto.cz a pustil doma na kompu. Tak uvidíme.

Jak promítání v rámci koncertu funguje? Místo předkapely se pustí dokument a po něm koncert?

Přesně tak. Ten film je předkapela a tentokrát budu rád, když bude lepší než my, haha. Mělo by to tak fungovat, mělo by to bejt magnetický, aby lidi zapomněli, jak dlouho to trvalo, a až skončí, měli buď otevřenou pusu, nebo ji aspoň měli od ucha k uchu. To by byl ideální stav, haha.

sunzNa posledním turné jste část dokumentu natáčeli, k čemuž jste přizpůsobili i setlist, kde se objevily věci, které fanoušci dlouho neměli možnost slyšet. Jak setlist vypadá teď?

Na jaře jsme jenom točili asi pět koncertů, který ale nemají úplně zásadní význam pro BTTR film. Je to jenom jeden z komponentů, postavit to jenom na koncertech, dobovejch nebo současnejch, by prostě neobstálo. To není koncertní DVD, že jo. Setlist bude myslím pestrej. Hrajeme hlavně věci, ke kterejm máme klipy, a pak takovej průřez, možná i překvapivě jednu věc, kterou jsme hráli na koncertech jenom párkrát, a to už docela dávno. Hlavně i navzdory tomu blázinci teď dost intenzivně zkoušíme i proto, aby právě ta předkapela nebyla lepší, haha.

Zařadili jste něco z toho, co jste hráli na BTTR tour, napevno do setlistu?

Ani nevím, my ten setlist teď furt obměňujeme, protože máme nazkoušenejch něco přes dvacet věcí.

Na závěr ještě zpátky k dokumentu. Kdo všechno na něm spolupracoval?

Hodně lidí, všechny si je nepamatuju, budou v titulcích. Jak už jsem zmiňoval: Martina Tůmová a Soundmachine jsou producenti, kameramani, střihač Vojta Buchta, grafici, Dante, kterej s námi už dělal nějaký věci v době X Production...

Dokument tedy vyjde i na klasickém DVD?

Po premiérách a koncertech vyjde na DVD v limitovaným nákladu.

Řešíš grafiku opět ty?

Ne, jak jsem říkal, jsem spíš takovej supervizor, mluvím třeba do grafiky jenom v případě, že se mi něco zásadně nelíbí, ale jinak je to AD Room věc a já to respektuju, protože je to zase jinej pohled, ale neruší to tu kontinuitu s našima věcma.

Takže budou, nebo nebudou obrácené kříže?

Obrácený kříže už nefrčej, haha.

Ale v logu k BTTR ho máte!

Já jsem dělal akorát novej design merchandise, tam je otočený T jako kříž. To se nabízelo, haha

Proč se vlastně zrovna obrácený kříž tak často objevuje na všech vašich materiálech?

Kříž jako takovej ve věch podobách je hezkej symbol. Nepočítám teď vůbec to, co symbolizuje. Obecně je asociovanej ten otočenej směrem dolů se satanismem a black metalovou hudbou a to, že se začal využívat jako grafickej prvek v jinejch kontextech, je na tom právě vtipný a divný zároveň, což mi nikdy není cizí. Akorát už toho asi bylo obecně moc, jako všechno se i tahle symbolika vizuálně dřív nebo později vyčerpá. Teď začneme všude používat žlutý acidový sluníčka, nebo zednářský oko, haha. Baví mě, že to lidi sledujou, kritizujou, poukazujou na to nebo kradou, stejně jako často někde kradu já. To je přesně ten záměr.

Dokument už teda máte, co je v plánu dál? Bestofka?

Hele, ber to tak, že my jsme v podstatě udělali takovou celovečerní komedii, která se jmenuje BTTR, je v ní hodně černýho humoru a mystifikací, což je dobrý skóre, si myslím. Best of je podle mě zhovadilost. My hlavně už od léta zase zkoušíme a trackujeme dema, sbíráme nápady a začátkem roku 2014 si sedneme, poslechneme, a když to bude k tomu, začneme dělat nový věci. Když to půjde, vybereme dva singly a k nim natočíme dvě fakt dobrý videa a pak se rozmyslíme, co dál. Takovej je plán. A budeme samozřejmě i hrát koncerty, to je jasný.

Termíny turné:

2. 11. Kotelna Music Club, Litomyšl
6. 11. Anděl Music Bar, Plzeň
7. 11. Belmondo, Olomouc
8. 11. Marley, Ostrava
16. 11. Clun Na Rampě, Mariánské lázně
23. 11. Garage, Děčín
5. 12. Klub Mír, Uherské Hradiště

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Rozhovory měsíce

Nenalezeny žádné aktivní soutěže